„Hledání důvodů je ztracený čas,“ hodnotí nešťastná matka své chyby, kterých se dopustila na synovi. Že je gay, si dávala za vinu
Děkuji, že jste se rozhodla s námi sdílet svůj příběh. Je totiž poměrně dost sebekritický z toho, co jsem zatím pochopila z naší komunikace. Vyčítáte si hodně věcí?
Myslím si, že v určitém věku začne každý bilancovat, co v životě udělal a neudělal správně. Já jsem došla do bodu, kdy bydlím sama. Staršího syna vídám tak dvakrát do měsíce – je ženatý, mám od něj už dvě vnoučátka a hodně pracuje. Není tolik času, abychom spolu mohli být víc. A mladšího nevidím vůbec. Manžel od nás odešel, když byl starší syn v tercii na gymplu a mladší se připravoval na přijímačky. Celý život jsem toho měla hodně. Nestíhala jsem, sama jsem táhla domácnost, vychovávala dva syny – a že mi ženy jistě potvrdí, že mít dva kluky je náročná práce na plný úvazek sama o sobě. Teď mám najednou hodně volna a je mi smutno.
Se starším synem tedy máte vztahy dobré?
Se starším synem si rozumím hodně. Vždycky byl skvělý. S jeho ženou je to trochu horší, ale co nadělám. Ono každý musíme své chyby udělat sám. Já jsem se taky nevdala dobře, ale proti rodičům jsem si to prosadila. Takže se pro synovy city snažím mít pochopení.
Vnoučátka jsou ale krásná. Máme holčičku a chlapečka, takže dokonalá rodina jako z časopisu. Mám spoustu jejich fotek a všichni říkají, jak se nám ty děti povedly. Hodně si je hýčkám, i když se to snaše nelíbí. Přeci jen to budou moje jediná vnoučátka.
Protože mladší syn děti nechce?
On je mít nemůže. Jak víte, říkala jsem vám, že je na kluky.
Třeba svou cestu k rodičovství najde i tak…
To mi nepřipadá správné. Když už chce být jiný, tak dobře, s tím už se asi nic neudělá, ale děti bych do toho netahala.
Nemyslíte, že je to spíš na volbě vašeho syna, ne na vás?
To asi je, ale myslím, že jako potenciální babička bych taky měla mít k tomu co říct. Bylo by to moje vnouče. Tedy za předpokladu, že by bylo biologické.
Kdyby biologické nebylo, nepovažovala byste se za babičku?
Já mám všechny děti samozřejmě ráda. To se dostáváme na téma, které je hodně tenký led. Nerada bych takové téma moc otevírala, protože znám lidi. Ve všem si najdou zlý úmysl. Ale ten já nemám.
A s mladším synem jste tedy už na téma dětí/vnoučat hovořila?
Když dospíval a řekl mi, že si žádnou dívku nepřivede, tak jsem samozřejmě chtěla tohle téma otevřít. Bylo to pro mě důležité. Ale syn mě odbyl. Nechtěl o tom se mnou mluvit a urazil se, že jsem neskákala radostí, že je gay. Rozumějte, je to můj syn, pořád bych za něj dala život, ale to mám mít radost z každé jeho životní volby, i když s ní nesouhlasím?
Být homosexuál ale není tak úplně o volbě…
To je spíš chytání za slovo. Syn se rozhodl žít životem, který neodpovídá tomu, k čemu jsem ho vychovávala. Nebo jsem se o to aspoň snažila, ale někde jsem udělala nejspíš chybu.
K čemu jste jej vedla?
K témuž, k čemu jeho staršího bratra: Aby dostudoval, aby si našel partnerku, měl fungující rodinu, dokázal vydělat peníze a postarat se o sebe i svoje blízké. Starší syn to zvládá.
Přesto si starší syn ale také vybral něco, co není úplně podle vašeho. Nesouhlasíte s výběrem jeho partnerky…
Kdybyste ji znala, souhlasíte se mnou. Všechno musí být podle ní, nedá si poradit. Neumí se ani pořádně zasmát. Pořád jenom něco řeší na telefonu, volá, mluví o práci… Měla by se víc starat o zážitky s dětmi, ale jak říkám, to není moje věc. Syn si ji vybral, tak co nadělám. Maximálně můžu říct svůj názor.
Mladší syn nyní žije v Praze, že? Sám?
Pokud vím, tak ano. Ale vím o něm tak málo, že to vlastně nemůžu říct na sto procent. Známá mi říkala, že na jeho Instagramu viděla nějaké fotky s někým, ale já těmhle věcem nerozumím. Abych koukala pořád někam do počítače, na to mě neužije. Radši dělám něco užitečného.
Komunikujete spolu alespoň částečně?
Vlastně ne. Naposledy jsem mu posílala pohlednici k Vánocům. Ani mi na to neodepsal a žádná pohlednice mi od něj nepřišla, i když jako malý moc rád všechny pohlednice psal. Vždycky si to bral na starost. Nevím, kam se poděl ten hodný chlapeček, kterého jsem měla před lety.
Dospěl…
Ano. Bohužel. Už ho vůbec nepoznávám. Myslím, že jsem udělala chybu v tom, že jsem se hodně věnovala staršímu synovi. Brzy po škole se oženil, ještě před státnicemi už mi dal vnučku… Pomáhala jsem jim finančně i prakticky – hlídala jsem, vařila, uklízela, když on a jeho žena ještě dodělávali školu a pak začínali s prací. Myslím, že tam se naše cesty s mladším synem trochu rozešly.
Trápí vás, jak se věci mají?
Samozřejmě. Ale hledání důvodů, proč věci jsou, jak jsou, je ztráta času. Hodně jsem nad tím přemýšlela a trápila jsem se tím: Jestli se mi mladší syn jenom nemstí za to, že jsem se mu ty poslední roky málo věnovala. Nebo jestli ho třeba nějak negativně neovlivnil můj rozvod s otcem kluků. Možná jsem ho měla jako malého vzít k psychologovi, když jsem na něm viděla, že je jiný. Ale tehdy jsem si říkala, že každé dítě má svou divnou fázi a potřebuje jen čas. Bojím se, že jsem něco zanedbala a trápilo mě, že je to celé možná moje chyba.
Chápu správně, že o toho počítáte i synovu orientaci?
No ano. U nás v rodině nikdo takový není, tak kde se to vzalo? Ani nemáme takové známé, tak nerozumím, kde k tomu přišel. Že ho to vůbec napadlo… Jak vás prostě jednoho dne napadne, že jste gay? Já tomu prostě nerozumím.
Hádám, že vaše diskuze na toto téma nebyly zrovna nejpříjemnější…
Nebyly. Asi jsem do toho neměla tolik šťourat a dávat tolik najevo svoje zklamání, ale opravdu to hodně věcí komplikuje. Každopádně kdybych to tehdy neřešila, třeba bychom měli nějaký vztah. Teď prakticky nevím, jak žije moje vlastní dítě, a to mě moc mrzí. Starší syn mi kdysi řekl, že nemůžu za to, jaký jeho bratr je. Že se tak narodil. Tak se tomu snažím věřit. I v těhotenství jsem dělala všechno pro dobro dětí. Tak snad má pravdu a je to všechno jen nějaký osud. Něco, co se nedalo ovlivnit…
Záleží vám na tom hodně? Na tom, kdo za co může? Váš syn je gay. Ale nic špatného neprovedl, nebo ano?
Nemluví se svou matkou. To špatné je. Ale jinak máte pravdu, že je to hodný kluk. V tomhle byla moje výchova dobrá. Snad to znamená, že jsem nepokazila ani ten zbytek.
Máte v plánu se synovi ozvat? Otevřít komunikaci?
Nechtěla jsem. Myslím, že by měl přijít on. Já jsem rodič, jsem starší, a navíc žena. On by měl přijít a chtít věci urovnat. Ale starší syn do mě často vandruje, abych udělala ten krok já a asi ho poslechnu. Nechci si jednou na smrtelné posteli vyčítat, že jsem prožila zbytek života bez jednoho ze synů. Došla jsem k závěru, že budu muset udělat ústupek. Přestat se v tom šťourat a prostě to musím přijmout. Nejlepší asi bude o tom prostě nemluvit a jít dál. Doufám, že syn nebude zatvrzelý a ocení, že jsem se rozhodla jít naproti zlepšení našich vztahů.
Budu přát hodně štěstí.
