„Na vyšších pozicích může být odlišná orientace problém, i mně občas chodí anonymy,“ říká otevřený gay starosta města na Hané
Jirko, když jste se před osmi lety rozhodl ucházet o post starosty – tehdy ještě obce, dnes města – Štěpánova, nakolik proti vám hrály různé předsudky? Přeci jen – pocházíte z Čech a navíc jste otevřený gay, což by pro některé zaryté Hanáky mohla být docela „silná káva“…
Čecháček a navíc teplej, jasně, že to byla kombinace, se kterou by se dalo čekat, že člověk nemá vůbec šanci. (smích) Ve Štěpánově ale bylo tehdy doslova „mrtvo“, nejen rozvojově a investičně, obec prostě stála. Já jsem pracoval ve finanční sféře a doufal jsem, že kdybych se dostal alespoň do zastupitelstva, mohl bych nějak efektivně přiložit ruku k dílu. Kandidátku jsme složili půl na půl – my „naplaveniny“ a pak starousedlíci. A bylo nám jasné, že nemůžeme jít do voleb jen s heslem, že chceme změnu – proto jsme také od počátku jasně říkali, jak tu změnu provést a především kde na ni vzít peníze. To – řekl bych – ani dnes není ještě zvykem. A to asi rozhodlo a dnes jsem tam, kde jsem. (smích)
Před první kandidaturou si vás tedy mohli lidé negativně „onálepkovat“. Pozici jste ale obhájil i podruhé a aktuálně kandidujete potřetí. Podařilo se vám tedy tím, co a jak děláte, přesvědčit lidi, že na tom, odkud člověk je a s kým žije, vlastně nezáleží?
Myslím, že ty nálepky už nemám. Je ale pravda, že především moje orientace se v předvolebních obdobích stává „tématem“. Zrovna před týdnem mi ve schránce přistál anonym – že prý je konečně načase zvolit někoho ze Štěpánova a někoho, kdo není teplej. Já si ale myslím, že to nereprezentuje nějaký poměrný názor části obyvatel, tedy, jsem o tom přesvědčený. Vlastně si myslím, že podobné dopisy jsou jen o potřebě vykřičet se a dát průchod zlobě. Jinak ale věřím, že společně se všemi, s nimiž naše dnes už město budujeme, jsme občany přesvědčili, že vize, které mnozí považovali za „vzdušné zámky“, jsme zvládli i realizovat.
Zmiňujete „dopisy“ – dostáváte jich víc?
Dva. Jeden teď a druhý v roce 2018. To bylo také před volbami a ve srovnání s tím aktuálním se jednalo o opravdu o ošklivý anonym. Když jsem potom zjistil, kdo za ním stál, bylo to ještě horší – byla to totiž osoba, kterou jsem měl do té doby velmi rád. Nechci ale, aby to vypadalo, že jsem toho člověka nějak odsoudil. Tedy, možná v tu danou chvíli ano, ale teď už se na to dívám jinak. Ale rozhodně mi anonymy nechodí na denní bázi. Vlastně si troufám říct, že pokud mi za celých osm let dorazily právě dva, je to vlastně skvělé. Navíc oba byly načasované před volbami, to jsou lidé „nabušení“ a možná prostě potřebují nějaký svůj názor pustit ven. Takže když jim to pomůže… já nad tím mávnu rukou. Anonym už je v koši. (smích)
Působíte v komunální politice, Štěpánov má včetně místních částí kolem 5 tisíc obyvatel. Anonymy vám tedy za osm let přišly dva – což je docela dobrá bilance. Dokážete si ale představit, jak by to vypadalo, kdybyste působil v politice vysoké?
Komunální politika je určitě jiná, lidé se sice strefují, ale nemyslím si, že v rámci komunálu by byla konkrétně orientace problém. Sám znám několik dalších starostů, kteří jsou otevření gayové a také byli ve svých obcích a městech zvoleni opakovaně. Na druhou stranu mám ale pocit, že se v poslední době docela mění nálada ve společnosti a proklamovaný pozitivní přístup k naší menšině už není tak úplně pravda. O pozitivním přijetí by se dalo mluvit tak před deseti lety, ale teď bych řekl, že se to více otáčí. Ale ono vlastně nejde jen o LGBTQ+ lidi, společnost je teď celkově mnohem více negativně naladěná vůči všem a všemu. Možná je to kvůli covidu nebo kvůli ekonomickému vývoji. Na nějaké vyšší a více veřejně viditelné pozici by tak odlišná orientace klidně mohla být větší problém.
Kdybyste se podíval zpět na těch uplynulých osm let – stálo za to „jít s kůží na trh“? Poučil jste se třeba v něčem za tu dobu, co jste starostou?
Rozhodně, jsem třeba méně výbušný. (smích) V komunálu totiž platí, že „za všechno může starosta“. Někteří jsou schopní volat mi o víkendech nebo ve svátek, klidně i v deset večer, třeba proto, že jim před domem nesvítí lampa. A čekají, že to hned vyřeším. (smích) Takže jsem se naučil trošku ovládat, a to i díky dalším zaměstnancům/kyním na úřadě, zastupitelům/kám a také místostarostům, na které jsem měl velké štěstí. Oba mě totiž „brzdili“. Taky jsem si častokrát ve slabších chvilkách říkal, že kdybych zůstal v bance, byl bych v pohodě. Ale toho, že jsem se nakonec do politiky rozhodl jít, nelituju. Ta práce mě baví, a to i proto, že je za ní vidět konkrétní výsledek – ať už je stoprocentní, nebo v některých případech třeba ne. I to k tomu patří.
Politika obecně vyžaduje poměrně velké nasazení – minimálně pokud se člověk snaží být skutečně aktivní. Ze svého okolí ale vím, že právě gayové bývají v tom, co dělají, velmi úspěšní, protože do práce dají „vše“. A to včetně volného času. Bylo by tedy možné to, že jste gay, považovat i za určitou „pracovní devizu“?
Já bych řekl, že to není ani tak o orientaci jako o té podpoře protějšku. Na druhou stranu je pravda, že je obrovským plus, když je člověk relativně „svobodný“ a může v podstatě veškerý čas věnovat práci, v mém případě městu. Je fakt, že kdybych měl klasickou rodinu, jen stěží bych o víkendech oddával, realizovala se letní kina, mohl bych se účastnit nespočtu akcí… Samozřejmě, že znám starosty, kteří to dělají i s rodinou, ale vždy vše stojí a padá na těch úžasných ženách, které je podporují – což nakonec platí pro jakékoliv náročnější zaměstnání. Vše je o té partnerské podpoře, ale do jisté míry dle mého názoru ta rodina trpí. Takže pro mě je tohle nastavení výhoda, práce mě baví a pokud ten čas mám, tak jí ho věnuju.
Vás partner ve vaší práci také podporuje?
No… přiznávám, že můj zásadní a životní vztah, který trval 25 let, se mi na počátku druhého volebního období rozpadl. Partner mě sice podporoval, ale asi měl trošku jiný pohled na věc, příliš nevyhledával pozornost okolí, která však s tím, že byl partnerem starosty, sama přišla. Moc se po mém boku nechtěl prezentovat, což jsem akceptoval, ale časem mi to vlastně i začalo trošku vadit. Samozřejmě, že nemůžu říct, že by to byl jediný důvod rozchodu, ale roli to do jisté míry sehrálo. A dnes, dnes mám partnera, ve kterém cítím maximální podporu a utváří mi i to potřebné zázemí.
Jestli pozici obhájíte, se ukáže na podzim. Máte stanovena nějaká „kritéria“, která by váš případný nástupce měl naplňovat?
Nevím, jak Štěpánovákům, ale mně osobně by bylo úplně jedno, jestli je případný nový starosta Čech, Slovák, mladík, senior, černý, žlutý, puntíkatý… všechny tyto „charakteristiky“ jsou dle mého názoru naprosto nedůležité. Jen se musí jednat o člověka, který má jasný cíl a ví, jak ho dosáhnout. Musí umět lidi přesvědčit nejen prací, ale i tím, co za ním zůstává. Rád bych tedy předal město – ať už nyní, nebo v letech následujících – někomu, kdo všechny rozjeté projekty dotáhne. Bytostně by mi naopak vadilo, kdyby občané, kteří před osmi lety pochopili, že volba starosty není o tom, odkud jsem a s kým žiju, ale o tom, že je třeba najít někoho s „vůdcovstvím v krvi“, nyní podlehli anonymním výkřikům, že starostou přeci může být jen někdo „normální“, kdo se ve Štěpánově narodil…
