Kde najít partnera? Seznamky ani společenské události u muže z Prahy nezabraly. Lásku nakonec objevil úplně jinak
Jak dlouho jste byl sám, než jste si našel současného partnera?
Docela dlouho – skoro šest let. Mezitím jsem samozřejmě měl sem tam nějaký románek, ale nikdy to nevydrželo víc jak pár neděl. Ono se to nezdá, ale randit přes seznamky a nacházet nové lidi po barech není tak jednoduché, jak by někdo mohl tvrdit. Je to pořádná fuška a pěkně otravná. Narazíte na sto různých druhů strašných zkušeností. Je jedno, jestli se na rande objeví někdo, komu nesouhlasí fotky s reálným vizuálem, jestli si nerozumíte, anebo je to prostě pitomec. Vždycky se našel důvod, proč to nemohlo fungovat.
Pokaždé byla chyba na druhé straně?
To nemůžu tvrdit. Spousta mužů se pak už neozvala mně. Bůhví proč. Třeba taky vyprávějí historku o tom, jakého pitomce potkali a myslí tím mě. (smích) To opravdu netuším. Já jsem se samozřejmě snažil, ale ne vždycky jsem byl ideální příklad morálního hrdiny. Sem tam jsem taky narazil na kluka, kterého mi po pár minutách bylo spíš líto a odpuzoval mě ať už svým vzhledem nebo osobností. Ale byl jsem moc srab na to, abych mu to řekl narovinu, tak jsem si ho po schůzce prostě ten vymazal nebo zablokoval. Myslím, že jak jde o randění, nikdo není bez viny.
Stál jste pouze o dlouhodobý vztah, anebo i něco jednorázového?
Ono když toužíte po vztahu a nedaří se to, začínáte se smiřovat i s těmi kratšími románky. Potřebujete lidskou přítomnost, blízkost a popravdě i ten sex. Takže ano, šel jsem i do zkušeností, u kterých jsem věděl, že to nepotrvá. Ale prvotní zájem byl opravdu v tom nalezení dlouhodobého partnera. Není mi už dvacet ani třicet, abych pořád poletoval světem o samotě.
Kolik je vám tedy přesně let?
Bude mi letos čtyřicet. Zatím si to nedokážu ani představit. (smích) Pořád mám pocit, že jsem nedávno dokončil vysokou školu. Že jsem teprve začal. Ale čas neuvěřitelně rychle letí. Na čtyřicet se rozhodně necítím.
Musím říct, že na to ani nevypadáte…
Děkuji. Snažím se o sebe starat. Myslím si, že není hanba, když muž řeší jak svou stravu a pohyb, tak i případné lehké pomocníčky, jak já jim říkám.
Co nebo kdo jsou ti pomocníčci?
Mám rád BB krémy. Sjednocují pleť a nemáte na obličeji viditelný make-up. Je to taková tajná zbraň proti nedokonalostem a myslím, že i řadě mužů by to prospělo. Jen se stydí to zkusit. Taky mám za sebou pár drobných zásahů – nechal jsem si upravit víčka, vypnout vrásky a trochu zahustit vlasy. Dneska už odborníci dokáží úplné zázraky. Já sám bych pořádně nepoznal, které vlasy mám implantované. Je to opravdu dobře udělané a doporučil bych to všem, kdo bojují se sebevědomím, protože jim ubývají vlasy. Nebudeme si lhát, i muže vlasy hodně trápí.
Nyní se cítíte dobře zvenku i zevnitř? Tedy: Jste spokojen se svým vzhledem i tím, s kým a jak žijete?
Ano. Musím říct, že ano.
Jak dlouho jste se svým partnerem?
Asi rok a půl.
A kde jste se seznámili?
To je právě ta část, která mě na životě nikdy nepřestane bavit: Šlo o dílo osudu, tak bych to řekl. Můj partner je ode mě mladší. Kdysi byl mým studentem.
Jste učitel?
Ano. Učím na střední škole. Byl jsem přesně ten kluk, který když odmaturoval, netušil, kam jít dál, a tak šel na pajdu. Ale musím říct, že i když to bylo spíš rozhodnutí založené na nedostatku nápadů, bylo správné. Baví mě to a myslím – tedy alespoň doufám –, že jsem dobrý učitel.
S přítelem spolu chodíte ale až od doby, co školu opustil, že?
Ano. Samozřejmě. Líbí se mi mladší partneři, ale ne až tak mladí. Respektive to bych si ani nedovolil, o svých studentech takhle přemýšlet. Můj partner odmaturoval v roce 2019. Učil jsem ho čtyři roky předtím a dobře jsem ho znal. Byl to pohodový student. Nijak výjimečný, popravdě. Takový průměrný co do výsledků i sociálních vazeb. Ale věděl jsem, že je hodný. Nikdy jsem ho neviděl nikoho šikanovat nebo udělat větší průšvih. Měl v sobě zodpovědnost už od mladých let. Řekl bych, že vyspěl dřív než většina jeho spolužáků a bylo to na něm vidět – především tím myslím co do chování.
A jak jste se dali dohromady?
V covidu bylo učení složitější, to asi víme všichni. Já jsem učil online, poskytoval jsem i konzultace, ale na individuální výuku opravdu není prostor, když máte spoustu studentů. A tu se právě nabídlo několik bývalých maturantů a pomáhali mladším kolegům, aby dobře zvládli především závěr studia. Za mě skvělý nápad a opravdu hodně nápomocný. Předávali si materiály, řešili spolu zkušenosti, a to všechno z vlastní vůle. Hodně jsem to ocenil, a tak jsem jim napsal hromadný mail. Načež jsme si s pár bývalými studenty vyměnili pár zpráv, ale s mým aktuálním partnerem jsme si začali psát opravdu aktivně.
Kdo koho pozval na rande?
Byl jsem to já, přiznávám. Ale ne, že bych to opravdu nazval rande. I když jsem asi v koutku duše doufal, že to tak půjde nazvat.
A od té doby jste spolu a spokojení. To je hezké…
Ano. Teď zrovna řešíme, že by se ke mně nastěhoval. Ale jeho odchod od rodičů je složitější. Mají podezření, že s ním nemám dobré úmysly. Pořád mě vnímají jako jeho učitele, jako bych udělal něco nemorálního. Ale náš vztah opravdu vznikl až poté, co jsme oficiální vztahy řádně ukončili.
Dávají vám nejen jeho rodiče, ale i jiné lidé najevo, že je váš vztah nějak nevhodný?
Ve škole se na to ne všichni kolegové tváří souhlasně, ale co můžou udělat? Nic jsem neporušil. Můj partner je dospělý. Odmaturoval a se školou už nemá žádné spojení kromě vzpomínek a toho, že je natolik ochotný, že sem tam ještě stále některým studentům nabízí doučování nebo jim poskytuje materiály. Divím se, že nešel na pedagogickou fakultu. On je prostě rozený učitel, narozdíl ode mě, který jsem k tomu přišel jako slepý k houslím. Na druhou stranu můj partner je hodně ambiciózní, takže chápu, že učitelský plat ho úplně nemotivuje se tomu oboru věnovat.
Co byste doporučil těm, kdo – stejně jako vy ještě nedávno – tápou při hledání lásky a trápí se na seznamkách a akcích, kde se jim příliš nedaří?
Asi aby otevřeli oči. Ona ta láska dost často čeká blíž, než si uvědomujeme, jen se příliš stydíme nebo si zbytečně z jiných důvodů uzavíráme cesty k tomu, abychom se s tím člověkem spojili. Myslím, že to je asi nejlepší rada, kterou můžu poskytnout. A taky smazat seznamku. Tam najde štěstí jen málokdo – spíš šťastlivci. Zbytku to způsobí jen nervy, ztrátu času a snížené sebevědomí.
