„Nechci mít takové děti!“ děsí dědičnost ženu z Mostecka. Že je její bratr LGBT+, považuje za ohrožení pro další generaci rodiny
Jak trávíte léto, pánové? Stihnete i nějakou dovolenou? Pokud vím, rekonstruujete. To je asi dost náročné…
J: Je to ohromně náročné. Takže hádáte dobře, nepojedeme asi nikam daleko. Nějaké menší výlety po okolí, možná se podíváme na Moravu a řešili jsme nějaký ten eurovíkend, ale žádné válení u moře ani nic podobného nebude. Máme plné ruce práce.
S: Přesně tak. Co jsme si na sebe upekli, co si teď musíme pěkně sníst.
A co přesně že jste si to upekli?
S: Na jaře jsme si pořídili byt. Přemýšleli jsme o novostavbě, ale nakonec nás zaujala verze, že si pořídíme byt starý, v obyčejném domě a jednoduše si tam všechno uděláme po svém. Jsme oba docela šikovní a co neumíme, to se doučíme. Takže nás to podle našich propočtů vyjde levněji, a ještě budeme mít všechno podle svého přesně tak, jak to chceme. Žádné kompromisy. Ale samozřejmě je to hrozná dřina. Už jsme v tom pár měsíců a mám pocit, že se mi o nářadí i zdá!
J: To zní hrozně… (smích)
S: Ježiš! Víte, jak to myslím! Já jsem vystudoval ekonomku a než abych šel na vejšku, víc mě bavilo dělat rukama. Takže jsem se toho hodně naučil. Umím zedničinu, zvládnu i vodu a chci i položit podlahu. Partner zase má opravdu moc dobrý vkus, umí věci ladit, vyhledávat materiály, alternativy…
J: Vlastně jediné, do čeho bychom se sami nepustili, je elektřina, protože to není dobré zbabrat. Když budeme mít křivou podlahu, nic se nestane. Ale když vyhoříme, tak to bude špatný.
S: Křivou podlahu mít nebudeme! Udělám ji rovně!
J: Já vím. Ale kdyby náhodou…
S: No ani náhodou! Udělám ji rovně, ti říkám! (smích)
Vypadáte opravdu spokojeně… Jak dlouho spolu žijete v jedné domácnosti?
J: Vlastně od samého začátku.
Jako od prvního měsíce? Nebo přímo od prvního dne?
J: Přímo od prvního dne. My jsme se potkali díky společným kamarádům, takže oba jsme věděli, že ten druhej je legit: Prostě že nejsme žádní podvodníci nebo tak. Jeli jsme s partou na vodu to první léto covidu. Tehdy to nebylo moc košér, ale říkali jsme si, že i když nás pojede čtrnáct, tak když si všichni předtím uděláme test, že to bude v pohodě…
S: Přesně tak. A taky to v pohodě bylo. Fakt to všichni vzali vážně a spali jsme ve stanech, s cizími lidmi jsme se do styku nablízko nedostali… Byla to skvělá akce a jsme hrozně rádi, že jsme nakonec jeli.
J: A když jsme se vrátili, rovnou jsme šli ke mně a od té doby jsme byli spolu už každou noc.
To je romantické… A nyní jste se rozhodli k dalšímu kroku?
J: Bylo. A pořád je. Užíváme si to. A ano, koupě bytu byl další krok.
S: Nebýt rodiny, specificky té mojí, bylo by všechno perfektní.
Jak dlouho nemáte s rodinou ideální vztahy?
S: Už dlouho. Když jsem vylezl ze skříně (to mi bylo asi sedmnáct), rovnou jsem poznal, že to nikdy nebude klapat. Tehdy mě to hodně trápilo. Doma jsem pak už o svých věcech vůbec radši nemluvil. A když mě máma pak třeba viděla s nějakým klukem venku, ani za mnou nešla. Řekla mi to až doma, že nás potkala a že bychom se aspoň měli držet někde mimo veřejnost. Styděla se.
J: Ideální maminka. A tchyně.
Vy svou tchyni znáte?
J: Osobně ne. A ani nemám zájem – po tom, jak se k mému příteli v minulosti chovala a jak se chová i nadále. Co vím, nikdy se mu ani pořádně neozvala.
Nemáte tedy teď s touto rodinou žádné spojení?
S: Nevídali jsme se. Dostali jsme akorát oznámení o sestřině svatbě. Přišlo asi před rokem a letos v květnu se to konalo. Byl jsem i pozvaný, ale na pozvánce nebylo „plus jedna“. Když jsem sestře zavolal a zeptal se, jestli můžu vzít přítele, řekla mi, že to nepřipadá v úvahu, a tak jsem nešel ani já.
Proč to nepřipadalo v úvahu? Vysvětlila vám to?
J: V podstatě proto, že jsme teplí a je to moc vidět…
S: No… Řekla to tak, že nechce, abych na sebe strhával rodinnou pozornost, což i chápu.
J: Tím, že jsi teplej a je to vidět!
S: V podstatě.
Obávala se, že by to rodiče nezvládli?
S: To se obávala právem. Já teda doufám, že by udrželi dekórum, ale asi ne, když se nad tím zamyslím.
To mě mrzí. A sestru to jistě taky muselo mrzet…
S: Jak se to vezme. Mrzelo ji, že její bratr jí nebyl na svatbě, jasně.
J: A taky ji mrzelo, že jsi teplej!
S: Můžeš to přestat opakovat?
J: Já jsem v tomhle prostě naštvanej! Přeci rodina by tohle měla zvládnout! Nemusejí mě vítat s otevřenou náručí. Ale můžou se aspoň na svatbě tvářit normálně! Fakt je ten, že mu v podstatě řekla, že ji mrzí, že se její brácha nemůže ani kvůli její svatbě aspoň trochu přemoct a přivést si třeba kamarádku, pokud s sebou někoho chce. To mě dopálilo!
Prostě aby měl ženský doprovod za každou cenu?
J: Prostě aby si mohli hrát na dokonalou rodinku a nemuseli známým ukázat syna gaye.
S: Ona sestra byla vždycky hodně ovlivnitelná rodiči. Je to hodná holka, ale nikdy nic moc nezařídila sama. Naši jí pomáhali se vším, a to i když byla ode mě o tři roky starší. Mně bylo patnáct a jezdil jsem na kroužky sám. Ji vozili i za kamarádkou na kafe, a to byla už plnoletá… A tak to bylo vždycky.
Takže přejala i jejich postoj k LGBT+ lidem?
S: Jednoznačně. Ona sama moc svých názorů vlastně nemá. Je těžké se s ní hádat, je to jako do dubu. Má naučené odpovědi a jede si svou. Tak to bylo vždycky. Prostě co řekli naši, to bylo svaté.
J: Prostě je úplně blbá!
S: Je ovlivnitelná. Naši jí řekli i to, aby se modlila, aby až po svatbě bude mít děti, taky nebyly jako my dva. Protože to může být dědičné. A ona tomu věří. Sama mi i vyčetla, že nechce mít takové děti a proč teda takový musím být…
J: Jak říkám, je blbá. Říkal jsem ti, abys jí řekl, aby se zamyslela, po kom to teda máš ty…
S: To je zbytečný…
J: Tak mě by teda její odpověď upřímně zajímala! A ať se klidně zeptá rodičů, když jsou tak chytří! Nechápu, že si lidi prostě nejsou schopní dohledat informace a bludům nejenom věří, ale i je šíří. Všichni se tu bojíme covidu, ale tahle pandemie nás obchází už odnepaměti a tupé davy to zjevně neznepokojuje… To je opravdu záhada!
