Zničí sex s kamarádem přátelství? Ani náhodou – a queer lidé to vědí. V čem by se od nich hetero většina měla inspirovat?
Tedy, než spolu lidé „skočí do postele“ a začnou tuto situaci následně „vyhodnocovat“, samozřejmě mají vžité určité formální vzorce chování a také to, co je ještě přijatelné, a co je naopak přes čáru. V rámci mainstreamové kultury je přitom poměrně běžné, že fyzická intimita mimo dveře domácnosti má určitý sexuální nádech – a tak je touto optikou nezřídka vyhodnocováno třeba i líbání se na tvář při setkání/loučení, ale i držení se za ruce. Přitom se může jednat skutečně jen o projev přátelství, jehož kultura je sice poměrně hluboce zakořeněná, neznamená to ale, že by ji nebylo možné přetvořit. Ostatně, právě k tomu postupně dochází především díky všem, kteří se hlásí ke „kategorii“ queer.
Těmi, kdo jsou strůjci změny a již mnoho let praktikují mnohem širší spektrum podob blízkých vztahů, jsou totiž i historicky právě queer lidé. Ostatně, konkrétně myšlenka platonických milenců/ek a přátel a tzv. bostonského manželství (tedy konceptu 19. století, který se týkal vztahu dvou žen žijících společně bez jakékoliv mužské podpory), není žádnou novinkou. Dříve však tyto vztahy byly ve skutečnosti vztahy sexuálními a týkaly se lidí, kteří nemohli být otevřeně lesbami a gayi, jelikož to bylo nezákonné, společensky nepřijatelné a nebezpečné. Někdy se jednalo také o přátelství intimní avšak nesexuální. Již v tomto ohledu ale queer lidé nepochybně vnesli do mezilidských vztahů zcela nové aspekty.
Tak trošku queerplatonický
„Queer komunita vznikla v minulosti jako komunita právě proto, že lidem bylo společenskou smlouvou zakázáno navzájem se dotýkat,“ vysvětluje Thomas Roach, profesor filozofie a kulturních studií, který je také autorem publikace Friendship as a Way of Life. Právě přátelství pak Roach považuje za primární zdroj fyzického kontaktu, který vytlačuje sex kamsi na okraj, a to i vzhledem k silným citovým poutům, jež si lidé napříč komunitou musí utvořit. „Jedním z nejvýraznějších aspektů queer přátelství je to, že sex není tím, okolo čeho se daný vztah otáčí. Sex nemusí nutně znamenat vytvoření nebo přerušení queer přátelství, ani to není aspekt, který by předefinoval chápání přítele v milence,“ dodává. Mnozí pak v dané souvislosti hovoří o vztazích queerplatonických, tedy vztazích, které nejsou romantické, ale jsou citově bližší než to, co je dnes obecně definováno jako „přátelství“. Přitom ona „queer“ část nijak neodkazuje k sexualitě a ani její odlišnosti, ale jednoduše ke zvrácení představ o tom, jak vztahy vypadají. „Queer, to je o odstranění nálepek a jejich nahrazení otázkou, jak by vztahy měly vypadat,“ myslí si spisovatel a aktivista Shon Faye.
To pak potvrzuje i Roach, když tvrdí, že „přátelství je beztvaré, připomíná amébu a lze ho vymyslet od A do Z. Na rozdíl od romantických vztahů a manželství – které jsou zatížené cis-hetero rituály a scénáři spojenými s namlouváním se – přátelství musíme vytvořit my. A queer lidé v tomto ohledu byli neuvěřitelně inovativní.“ V praktické rovině to pak znamená, že je-li opuštěna myšlenka toho, že přátelství je něco méně než romantické monogamní vztahy, lze začít rozšiřovat představu toho, jak přátelství vypadá. A klidně může zahrnovat i sex. To dle Roache queer lidé chápou a v praxi ukazují, přičemž toto pojetí přátelství je v přímém rozporu s tím, jak se většina heterosexuálních lidé ve světě vztahů orientuje. Ale zdá se, že právě oni by měli toto pojetí vztahů začít přehodnocovat.
Když identifikace se s queer koncepty osvobozuje
Podle dat z různých průzkumů se přibližně 15 % příslušníků generace Z identifikuje jako LGBTQ, a to je mnohem více než v případě kterékoliv generace předcházející. A ačkoliv někteří tvrdí, že se jedná o módní vlnu, oponenti mají jasno – čím dál více mladých lidí si uvědomuje reduktivní limity hetero nálepky a jednoduše hledají cestu ven. Vždyť hierarchie vztahů, dle níž jsou romantické/sexuální monogamní vztahy významnější než jiné vztahy v našich životech, je skutečně omezující. Není tedy divu, že jinakost („queerness“) může být pro řadu lidí osvobozující k tomu, aby se mohli začít vyjadřovat dle svých přání a pocitů, aniž by je svazovaly jakékoliv limity. Fyzický dotek pak touto perspektivou může být spíše prostředkem než cílem. „Jestli je na moderní LGBTQ komunitě co oslavovat a pokud má queer kultura něco významného, čím by mohla přispět k dlouhé historii intimních rituálů, pak je to vynalézavá etika queer intimity,“ shrnuje Roach. A pro její přijetí pak vlastně není vůbec důležité, zda je člověk homo, nebo hetero.
