„Že je můj syn gay, vím z rodiny jenom já. Manžel je i před padesátkou stále pod vlivem svých rodičů,“ svěřila se žena z Chrudimi
Jak dlouho jste vdaná?
S manželem jsme spolu už přes dvacet let. Zdá se to jako věčnost. Už ani neumím žít jinak. (smích) Když jste s někým takhle dlouho, je to prostě už váš styl života.
Přesto se ale dodnes na některých věcech neshodnete. To jsem alespoň pochopila z naší komunikace…
Je to tak. Vždycky jsem byla vychovávaná v tom, že lidé mají různé názory a že všechno je o nějaké toleranci. Moji rodiče třeba, co vím, každý vždycky volili jinou politickou stranu. Trochu se o tom přeli, ale respektovali se a vlastně to bylo milé. I mně jako dospívající holce říkali své názory na moje kluky nebo rozhodnutí, ale nechali mě, ať si to udělám po svém. Když jsem se seznámila s manželem, tak jsem zjistila, že to tak nemají všichni. Ale tehdy mi to přišlo v pořádku. Prostě jsem to přijala stejně jako do té doby jiné věci.
Můžete uvést příklad? Jaké třeba neshodné názory jste tehdy zastávali?
Tehdy? Tehdy na tom až tolik nezáleželo. Zezačátku jsme se vídali, ale každý jsme bydleli jinde. Takže mi bylo jedno, že zásadně nekupuje pečivo nebo že myje vanu octem, který mi smrdí. (smích) To jsou naučené věci, které má každý nějaké. Ale postupem času jsme hodně bojovali třeba v otázkách financí. Manžel je z rodiny zvyklý, že se všechno počítá a hlídá. Takže se domů nosí účtenky a všechno se propočítá a řeší se třeba, co bylo drahé, co příště nekupovat, a tak. To já jsem byla zvyklá nosit domů maximálně účtenku k botám, aby šly vrátit, kdyby něco. Manžel má potřebu věci kontrolovat a analyzovat a já se postupem času dost přizpůsobila. Zjistila jsem, že on moc přizpůsobivý není. Nebyl k tomu vedený. U nich doma jsou platná řekněme pravidla, zásady a názory, které jsou podle nich „správné“ a všechno ostatní je špatně. Jasně, je fajn, že ctí „nezabiješ a nesesmilníš“, ale ono je toho víc…
Dodnes máte v tomto rozpory?
Ano i ne. Já se hodně stáhla a dala mu prostor tyhle věci prosazovat, protože jsem cítila, že mu na tom záleží. Ale v ohledech dětí jsem někdy opravdu šla do boje. Chtěla jsem pro ně jiné věci, které připadaly správné mně. Nejsem třeba zastánce trestů za známky. Manžel by kluky za pětku nejradši seřezal a zavřel je na čtrnáct dní doma. Já jsem za to, se raději látku společně naučit na příště a přihlásit se o opravu. Kolem dětí právě začaly boje a ty trvají, řekla bych, dodnes.
Kolik je staršímu synovi let?
Dvacet. Vloni odmaturoval, a i když už pracuje, pořád bydlí s námi. Nevidíme důvod, aby se hned stěhoval, když nemá partnera…
Tím partnerem myslíte tedy muže…
Já ano. Ale manžel o tom nemá tušení. Že je syn gay, vím už asi tři roky. Řekl mi to. Mně to nevadí. Je mi to popravdě úplně jedno. Dokud bude šťastný a bude žít normálně, ne jako nějaký třeba feťák, nevidím důvod mu do toho nějak zasahovat. Ale chápu, že to manželovi říct nechce. Ten by to nedal…
Ani kdybyste si o tom s ním promluvila vy?
Taky ne. Manžel je dodnes pod vlivem svých rodičů. Kdysi jsem doufala, že se to změní s časem, ale jsme spolu už přes dvě dekády a nezměnilo se nic. Je mu skoro padesát a dodnes na rodiče v názorech hodně dá. Tráví s nimi hodně času…
To je od něj hezké, jestli se o ně třeba i stará. Vám ale dělá vrásky spíš to, v čem ho podporují, že?
Přesně tak! Já jsem moc ráda, že nenechá starší rodiče o samotě. Vím, že i o mou mamku se bude chtít třeba starat, až nebude schopná sama. V tom se na něj můžu spolehnout. Ale odmalička byl učený, že prostě tyhle „věci“ jsou špatné. Má svoje názory i na lidi jiné barvy pleti. Něco je založené na zkušenosti, protože je z malého města, kde byla jakási agresivní skupinka, která mu jako malému dávala zabrat u školy, ale obecně si o takových lidech nemyslí nic dobrého.
Naznačila jste mu třeba někdy něco o tom, že váš vlastní syn je homosexuál?
To bych synovi neudělala. Ale je pravda, že jsem se manžela zeptala, co by dělal, kdyby jeho synové přišli s tím, že jsou na chlapy. A nechci ani opakovat, co mi na to řekl. Vím, že si částečně dělal srandu a přeháněl to, protože netušil, že se nejedná jenom o hypotetickou situaci, ale přesvědčilo mě to o tom, že kdyby se to o synovi dozvěděl, asi by nám to rozvrátilo rodinu.
Zůstala byste na straně syna?
Já nechci mít žádné strany…
Ale kdyby přeci jen manžel zjistil, jak se věci mají a postavil se do opozice, kde byste stála vy?
Tohle se nestane. Se synem jsme to probírali a dohodli jsme se, že to necháme jen mezi námi. Neřekli jsme to ani druhému synovi, protože ten tátu bezmezně obdivuje a určitě by mu to pověděl.
Otázka „co by kdyby“ vám není moc příjemná, že?
Protože mě taky mrzí, jak se věci mají. Kdyby syn gay nebyl, neřešilo by se to. Takhle tu ta komplikace je a já jsem v nepříjemné pozici. Pro mě už je pozdě, ale myslím si, že žádný pár by se neměl brát, dokud si nezjistí, že jsou na tom názorově podobně v ohledech peněz, výchovy a takových těch základních názorů na život. To je takové moje doporučení.
K rozhovoru jste se přihlásila, když jste si přečetla rozhovor s jinou matkou, která nám nabídla svůj pohled na coming out syna. To proto, že si myslíte, že je zásadní lidi varovat před sňatky, ve kterých se spojují dva lidé s extrémně odlišnými názory?
Ano. A taky proto, že s tou paní do velké míry souhlasím a bylo mi líto, jaké komentáře schytala. Ono i pro mě je hodně těžké v téhle situaci být. Syn mi řekl něco, co já z principu musím tajit svému manželovi. A to do našeho vztahu s mužem vráží klín. Když vám dítě řekne, že je gay, není to jenom o něm. Má to hodně důsledků. A mám pocit, že se o nich moc nemluví. A když ano, lidé vás často odsoudí, že jste sobečtí, že vůbec něco řešíte. Chtěla jsem tímhle tu paní podpořit a říct jí, že není sama, kdo zvládá složitou situaci, se kterou je těžké si poradit.
