Dvojí život v praxi: Doma „neschopným synem a mamánkem“, v Praze gayem, který se bojí odhalení
Promiňte mi, že rovnou šlápnu do žhavého: Je vám téměř čtyřicet let a bydlíte u rodičů. Je to tak?
Ano. Mám i svůj byt, kde občas jsem, ale je pravda, že jsem denně u rodičů na baráku. Byt, který mi dali, mi moc nevyhovuje. Je malý, je tam ticho, jsem tam sám a necítím se tam dobře. Přemýšlím, že ho pronajmu, protože moje finanční situace není zrovna skvělá. Ale to teď asi ničí, v době krize…
Čím se živíte?
Já aktuálně práci nemám, ale nějakou si hledám.
Jak dlouho si hledáte práci?
Nedaří se mi najít takovou, která by mě naplňovala. Je pravda, že je mi tohle téma nepříjemné, protože každý se pak na mě dívá všelijak. Ale já prostě nikdy nebudu spokojený v rutině a svobodu mi nikdo jen tak nenabídne. Notabene za peníze, za které by se mi vyplatilo pracovat. Tahle doba prostě taková je. Navíc postrádám nějakou větší motivaci.
Mám to brát tak, že jste bez práce už třeba více let?
Dobře, řeknu vám to, naposledy jsem měl menší úvazek v jedné neziskovce před pěti lety. Ale měl jsem deprese, nezvládal jsem docházet na určitou hodinu, plnit termíny… Nedělá mi prostě prostředí, kde je na mě vyvíjen tlak, dobře. Myslím, že si ten pocit nesu z dětství, ale nechci se vymlouvat.
V dětství na vás byly kladeny nějaké přehnané nároky?
Dlouho jsem dělal tvrdý sport, který mě absolutně nebavil. Nebudu říkat jaký, protože v našem okolí by možná někomu došlo, kdo jsem. Každopádně dělal jsem ho odmalička. Nesnášel jsem to. Docela mi to šlo, ale jen proto, že jsem nechtěl dostat vynadáno a dřel jsem několik dní v týdnu. K tomu jsem chodil na těžkou střední školu, která mě taky nebavila, ale musel jsem. U nás je všechno hodně podle táty.
S otcem nemáte dobrý vztah?
Ne. Říkám to narovinu. On mě má za mamánka, špatného syna, neschopného b*bce… A nemá dobrý vztah ani s mamkou. Mamka s ním je, protože nikdy ve své práci moc nevydělávala a bojí se, že by musela do nějakého malého bytu, kdyby se rozvedli. Ale můj otec je prostě hrozný – je kritický, neustále ve špatné náladě, bručoun a nervák. Nikdy mi nic nedal zadarmo a ani mě neuměl pochválit nebo ocenit. Když jsem doma, tak se mu snažím vyhnout.
Ale s maminkou si tedy rozumíte o poznání lépe…
Mamka je skvělá. Vždycky byla na mojí straně. Máme skvělý vztah. Trávíme spolu většinu volného času.
Jakože i volnočasové aktivity, anebo jen doma?
I venku. Chodíme na nákupy, povídáme si, zajdeme třeba plavat nebo spolu vaříme. Ani jeden to moc neumíme, takže je to vždycky zábava. (smích) Mamka moc kamarádek nemá a já taky nejsem zrovna obklopený lidmi. To proto, že nemám třeba ten pracovní kolektiv a všichni moji kamarádi z dětství mají už rodiny, bydlí jinde, a tak dále.
Říkal jste mi, že máte velké tajemství. To střežíte jen před otcem, nebo i před maminkou?
I před mamkou. Mamka sice není nervák, ale taky si o gayích myslí svoje. Tohle téma je pro nás tabu. A kdyby se táta dozvěděl, jak to mám, tak by mě prostě zabil. Vyhodil by mě z domu.
Nechci vás urazit, ale ve čtyřiceti letech vás děsí, že vás otec vyhodí z domu? Nebylo by to třeba i lepší? Mohl byste žít samostatněji, a především tak, jak to opravdu cítíte…
Ne, to ne. Nechci mamku nechávat samotnou. Ona by to nezvládla.
Psal jste mi, že jezdíte do Prahy, kde se cítíte sám sebou, když sem dorazíte. Co si pod tím mám představit?
Chodím tam do jednoho podniku. Nechci zmiňovat, ale prostě je to takové specifické místo. Vždycky si tu odpočinu, povídám si s lidmi, kteří nemají potřebu někam roznášet klepy. Držíme si svoje věci pro sebe. Nikdo tam nefotí a nedává fotky všude na sítě. Je to takové hodně soukromé a jde tam potkat skvělé lidi. Současně je v Praze i mnohem lepší servis co se týká skvělých restaurací, wellness nebo třeba kosmetiky.
Oproti starým fotografiím vidím, že možná máte i drobnou úpravu v obličeji, je to tak? To taky z Prahy? A nebylo to vašemu otci divné, anebo mu takové věci nevadí?
Vadí, ale prostě jsem řekl, že jsem měl úraz a natekl mi ret. Že už mi to zůstalo, jsme nijak neprobírali. My spolu obecně moc věcí neprobíráme. Vždycky, když se vidíme, tak se na mě jenom tak přezíravě podívá. Většinou ani nepozdraví. A já taky nemám tu potřebu.
Takhle se míjíte u sebe doma? To musí být náročné na psychiku…
Je! Hrozně!
Nemohu se nezeptat: Říkal jste, že nepracujete. Maminka také nevydělává moc peněz. Ale zároveň jezdíte do Prahy a navštěvujete různé služby…
Chápu, kam míříte. Já mám něco našetřené, co jsem kdysi dostal od mamky. Šetřila mi na vysokou, na kterou jsem nikdy nešel. Mamka s tátou mají peníze dohromady, ale to ona se stará o nákupy domů, takže si něco ušetří, a občas mi třeba z toho přispěje. On táta by mi nedal nic. Je ke mně hrozně příkrý. Kritizuje mě za všechno. Že nemám peníze, že nejsem ženatý, že nemám postavený třeba svůj barák, nemám děti, nic si prý nezařídím, nesvedu, jsem neschpný… Někdy jsou ty hádky vážně ošklivé. Nebýt mamky, tak nevím. Ona je prostě skvělá.
Ptám se proto, že si myslím, že by i čtenáře tyto počty zajímaly a ráda bych, abyste měl možnost se k tomu vyjádřit.
Rozumím a díky za prostor. Ono opravdu je to všechno o tom tátovi. Kdyby byly věci jinak, dávno bych asi žil jinak. Ale nemůžu se z toho vymanit. Táta je vyloženě homofob a xenofob. Nesnáší všechny a všechno a dává to dost najevo. Nikdy „to“ o mně nesmí zjistit.
Proč jste měl zájem o rozhovor? Co jste chtěl světu sdělit především? Odhalit svůj dvojí život alespoň anonymně?
Asi to, že odsuzovat je opravdu špatné. Lidem to ubližuje. Vidím to pořád, v nějakých diskuzích na internetu nebo i mezi lidmi: Všichni mají tendenci soudit za to, že mám třeba hezké auto nebo že jsem dostal byt nebo že vypadám dobře, ale že jsem na fotkách třeba jenom sám nebo že mám ty rty hodně velké – protože někomu se to prostě nelíbí – nebo že nepracuju… Každý jsme nějaký a na mě je ten tlak prostě už moc. Smazal jsem si už několikrát i sociální sítě, jak mě to zranilo. Chtěl bych, aby to přestalo a aby lidi měli k sobě navzájem víc pochopení.
