„Že je můj syn gay, vím od dob, co byl malý. Koupila jsem mu literaturu a vzala ho na průvod,“ čeká matka na synův coming out
Psala jste mi, že víte, že váš syn je gay. Nicméně on vám nic takového neřekl. Jak jste na to přišla?
To máma prostě pozná. Myslím si, že to pozná každý rodič, který se dostatečně věnuje svým dětem. Často jsem na synech viděla věci, které mi neřekli. Třeba špatnou známku jsem nemusela hledat v sešítku. Vždycky jsem to poznala na jejich výrazu. Nebo když se stalo něco s kamarády, na kroužku nebo je něco bolelo. Nemusela jsem se moc doptávat, abych věděla svoje. Někdy jsem jim dala šanci to vyřešit po svém a tvářila jsem se, že jsem si ničeho nevšimla, ale upřímně řečeno, nemyslím si, že toho přede mnou skryli moc. (smích)
Kolik dětí máte?
Tři. Tři kluky. Chtěla jsem mít jen jedno, holčičku. Před lety jsem si to tak plánovala – že budu mít dceru, vrátím se do práce a udělám kariéru. Nakonec to dopadlo tak, že jsme se s mužem dvakrát dohodli, že to zkusíme ještě jednou a uvidíme, jestli se ta holčička konečně povede. Nepovedla. (smích) A já byla s dětmi doma s roční přestávkou skoro deset let. Člověk míní a život mění. Teď třeba jsem ráda, že mám práci, kterou mám, a že po ní mám klid. Už nemám ambice výrazně se kariérně posouvat. Ten elán, co jsem mívala, jsem nechala na synech.
Je vám to líto?
Ne, to ne. Nechci, aby to tak vyznělo. Tehdy jsem přemýšlela jinak. Jsem ráda za to, jak to bylo a že mám velkou rodinu. Finančně to vždycky nebylo jednoduché, ale manžel to nakonec pokaždé nějak vyřešil, když bylo nejhůř. Moc si ho za to vážím. Byly doby, kdy měl i dvě zaměstnání. To je naštěstí už taky za námi a oba si užíváme, že máme poměrně stabilní situaci.
Syn, o němž hovoříme, je nejmladší, že? Jak dlouho víte, že není heterosexuál?
Nechci, aby to znělo přehnaně, ale snad od začátku. Od chvíle, co začal trochu víc reagovat. Vyvíjel se jinak než moji dva starší kluci. Těžko se to vysvětluje, ale vždycky byl o hodně soustředěnější, klidnější, měl jemnější gesta. Ve školce okamžitě zapadl mezi holčičky a hodné žáčky. Dostávala jsem na něj samou chválu. To moji starší kluci, to bylo pořád něco – samá poznámka, průšvih, zlobení… To ten nejmladší ne. Vydržel si celý den hrát třeba jen s panenkou, česat jí vlásky, kreslit si…
Už tehdy jste si myslela, že je vaše dítě jinak orientované, anebo jak to mám chápat?
To úplně ne. Spíš prostě jiné. Viděla jsem to i na školních akcích. Můj syn se vždycky kamarádil s jinou sortou než ostatní kluci. Jinak mluvil, jinak se prezentoval. Byl o hodně citlivější a vnímavější. Nebudu lhát, hodně jsem se o něj bála a bojím se dodnes. Má opravdu krásnou, ale křehkou duši. Je strašně moc hodný. Až moc.
Není možné, že podléháte maličko stereotypizaci? Myslím to ve smyslu, že chlapci by se dle stereotypů měli jistým způsobem třeba oblékat, chovat, mluvit… A váš syn do tohoto stereotypu nezapadá. To nemusí nutně znamenat, že je gay.
Já vím a chápu, kam míříte. Ale moje podezření, které teď hraničí s jistotou, je spíš postavené na tom, jak se začal projevovat později. Vidím na něm, jak mu záleží na jistých vztazích. A vždycky jsou to vztahy s kluky. A ne, nemyslím si, že je jen velmi dobrý kamarád. Myslím, že se svým způsobem stále hledá a moc nerozumí tomu, co se v něm děje. Dávám mu prostor a snažím se ho podpořit.
Jak jej podporujete?
Já jako máma jsem mu nikdy nezakázala „holčičí“ zábavu. Některé matky na mě koukaly divně, když jsem synovi na jeho páté narozeniny koupila Barbie. Já mu ji ale koupila proto, že jsem věděla, že bude mít radost. Bylo mi jedno, co si kdo myslí. Hrála jsem si i s ním. Hodně s ním mluvím o tom, že ať už bude jakýkoli, vždycky ho budu mít ráda. Chci, aby, až se rozhodne mi říct, že je gay, věděl jistě, že všechno bude v pořádku. Nechci, aby se bál mi něco takového svěřit.
A co váš manžel a tatínek synů? Jak ten to vnímá?
No, tam je to složitější.
Jak to myslíte?
Manžel mi některé ty kroky, které jsem vám říkala, vyčítal. Vždycky říkal, že si na synovi nějak kompenzuju to, že nemám dceru. Ale to není pravda. Já jsem se přizpůsobovala synovi, ne on mně.
Manžel si nemyslí, že je syn homosexuál?
Manžel mi řekl, že si nemyslí nic, dokud syn něco neřekne. Pro něj je to téma do té doby uzavřené. Já si ale myslím, že je o tom důležité v rodinách mluvit. Aby se děti nebály za rodiči s čímkoli přijít. Takže jsem synovi koupila i nějakou literaturu na tohle téma, vzala jsem ho vloni na průvod Prahou a když se asi jako každá máma snažím vyzvídat, co vztahy, záměrně se neptám, jestli už si našel nějakou holku. Pokládám tu otázku neutrálně. Dávám synovi prostor mi cokoli povědět…
To je od vás bezesporu hezké, ale – a odpusťte mi tu otázku – jste si jistá, že vám má co říct? Není možné, že je prostě heterosexuální kluk, který má specifické zájmy a citlivou povahu?
Nemyslím si to. Znám svého syna. Vím, že je gay. A už i vím, co mu řeknu, až mi to poví: Že ho mám ráda a že jsem to věděla!
