V sedmnácti letech zachránil rodičům vztah: Namísto slova „rozvod“ se nyní v rodině skloňuje slovo „gay“
Ozval jste se mi se zajímavým úvodem. Napsal jste, cituji: „Zachránil jsem rodičům vztah tím, že teď místo svého manželství řeší mě.“ Jak se vám to povedlo?
U nás nikdy nebyly vztahy úplně perfektní, ale dlouhodobě to fungovalo. Nicméně nějak vloni se dost aktivně řešilo, že by se naši rozvedli. Táta se na nějakou dobu i odstěhoval. Teď sice reálně taky nebydlí doma, ale začíná tu zase přespávat a trávit víc času.
Na rozvod tedy zatím nedošlo?
Ne. A pokud vím, nikdo ani nepodal návrh. Úplně se slovo „rozvod“ vytratilo. Nahradilo ho totiž slovo „gay“. (smích)
Ve spojení s vámi, předpokládám z kontextu…
Přesně tak.
Je vám čerstvě osmnáct let. S rozhovorem jsme dokonce schválně pár dní čekali, abyste byl dospělý. Tak každopádně přeji všechno nejlepší a zeptám se, co jste přesně rodičům řekl, že jste jim tolik změnil život a kdy to bylo?
Já jsem se na silvestra chtěl s kamarády trochu pobavit. Ale jak správně počítáte, bylo mi sedmnáct a mamka je v tomhle dost přísná. Vlastně nemá moc ráda alkohol nebo oslavy a akčnější zábavu obecně. Takže když mi zavolala na byt ke kamarádovi, kde jsme slavili a zaslechla v mém hlase, že je tam víc lidí, než jsem tvrdil, přijela a bylo to docela trapný. (smích) Já jsem jí totiž řekl, že budeme s nejlepším kamarádem hrát online hry a přespím u něj a místo toho jsme s tím kamarádem šli k dalšímu kámošovi, kde bylo asi deset lidí, kteří byli hrozně hluční, když jsem zvedl telefon. Prostě jsem to pokašlal, slušně řečeno. (smích)
Takže maminka přijela a dotáhla vás, jak se říká, „za flígr“ domů?
Tak, říkáte to přesně. (smích) Bylo to hrozně trapný. No a doma jsme se hodně pohádali. Jako nebyl jsem opilý, ale byl jsem hodně naštvaný, tak jsem na rodiče vybalil všechno, co jsem jim chtěl říct. A začal jsem pěkně od podlahy, jak mě štvou těma hádkama, že nejsou normální, že by se teda měli konečně rozvést, když je takový problém spolu vyjít, buď na sebe křičí, nebo spolu nemluví nebo se pomlouvají… Pořád něco. Kdybych nebyl naštvanej, asi bych takhle drsnej nebyl, co si budem povídat. (smích) No a k tomu jsem jim řekl i to, že je nenávidím, což mě zpětně mrzí, ale byl jsem tak moc naštvanej, že nemůžu zůstat na té akci, že mi to ulítlo. A k tomu jsem dodal i to, že jsem na chlapy. A bylo vymalováno.
To musel být zajímavý večer. Jak vaši reagovali?
Dokud jsem jim vyčítal věci, tak mě moc nevnímali. Prostě mě nechali, ať se vztekám. Máma byla zjevně hlavně ráda, že jsem doma a že je po jejím. A táta u toho tak nějak asistoval, ale bylo vidět, že se na sebe vůbec nedívají, nic. A když jsem přišel s tou poslední bombou, najednou nastalo takové to ticho, kdy víte, že vás opravdu lidi poslouchají. Musím říct, že mě to samotného zarazilo. (smích)
Jak jste si se situací poradil?
Vlastně nijak. Máma mi po chvíli řekla, že něco tušila, ale doufala, že jí to řeknu nějak normálně, a ne že se budu chovat jako protivnej spratek, protože tak mě nevychovala. Takže jsme spolu nemluvili až do rána. Trucoval jsem v pokoji, spal jsem, pak zas chvíli trucoval… (smích) Nakonec jsem dostal hlad, tak jsem došel na snídani a byli tam překvapivě oba rodiče a sedli jsme si ke stolu.
Probrali jste vše, co jste večer začali?
Ano a překvapivě v klidu. Dokonce jsme se i zasmáli. Bylo to hrozně divný. Takhle jsme si nepovídali možná nikdy. Nikdy jsme nedělali žádný oficiální společný sezení u stolu. Většinou u nás každý jí, když má hlad a vezme si to, kam chce. Já většinou jím u sebe v pokoji u počítače. Sem tam někdo sedí u stolu u gauče, ale jídelna v kuchyni funguje vážně jenom když přijde návštěva nebo jsou Vánoce.
A teď jsou rodiče zase spolu nejen oficiálně, ale i opravdu emocionálně a prakticky?
To ještě úplně ne. Ale už na sebe neštěkají. Přijde mi, že je doma od té doby až podezřelý klid. (smích) Zezačátku jsme hodně řešili, co znamená být gay, byť to zní hloupě. Ale máma měla hodně otázek, jak to třeba vím, a tak. Jestli někoho mám, jestli mi třeba někdo neublížil… Samozřejmě se hned začala bát, jestli třeba někomu nenaletím. Přijde mi, že dokud si myslela, že si jednou najdu partnerku holku, bála se mnohem míň nebo vlastně vůbec, že se mi něco stane. Což je vlastně hrozně divný. Přitom vztah jako vztah, zklamání mi přijde, že je podobné…
Možná se bojí spíš fyzické hrozby ve formě silnějšího potenciálního útočníka, kdybyste třeba dorazil na špatné rande…
To je možný. Teď mě hlídá hodně, no. (smích) Ptá se, kam jdu, kdy přijdu, kdo tam se mnou bude… Nicméně je fakt, že moje máma byla vždycky hodně úzkostná, co se mě týče.
Co tatínek?
Táta mi přijde, že se hrozně uklidnil. Chodí kolem mě trochu víc po špičkách. Nevím přesně proč, ale dokud to znamená, že se pomalu ale jistě vrací domů, je to fajn. Už zase dělá na zahradě, přespává tu – i když jen v pracovně… Prostě přijde mi celá ta atmosféra mnohem lepší. Předtím táta už vypadal, že zůstane u babičky a řešilo se i, že snad měl nějakou jinou ženu. Ale nevím, jestli to není jenom pomluva. Teď ji každopádně podle mě nemá. Je opravdu hodně doma.
Myslíte, že se jednoduše vyčistil vzduch po výbuchu? Že jste si prostě zakřičel, otevřel témata, která otevřít potřebovala a díky tomu je teď líp?
Myslím, že jo. Já jsem si zpětně uvědomil, že jsem poslední dobou rodičům hodně lhal. Třeba i v drobnostech – že jsem šel spát, a přitom jsem byl ještě na počítači. Nebo jsem tvrdil, že jdu jinam, než jsem fakt šel. Nebo v tom, co bylo ve škole, a tak. A samozřejmě i v těch větších věcech a v tom, že už tak tři roky vím, že se mi líbí chlapi. Že nejsem na holky, vím už od nějakých patnácti, kdy jsem se v uvozovkách „ujistil": Tehdy jsem si našel jednoho staršího, do kterého jsem byl hrozně hloupě zamilovaný. (smích) No a skončilo to jenom zkušeností – řekněme. To ale rodiče neví. Přiznám se, že trochu lžu i dál. Řekl jsem, že jsem ještě nikdy nikoho neměl. Myslím, je to je pro všechny jednodušší.
