„Chtěla bych, aby se při coming outu brala na zřetel zranitelnost i druhé strany,“ říká žena, která ztratila vztah se synem
Vy jste maminkou jedináčka nebo máte víc dětí?
Máme syny dva. Je mezi nimi jedenáct let rozdíl. Ten druhý chodí do školy.
Jedenáct let je poměrně veliký rozdíl. Je to jako vychovávat dva jedináčky?
Máte pravdu, svým způsobem ano. Když se narodil mladší syn, starší už byl v primě na gymnáziu. Řešili jsme s ním v té době už úplně jiné věci než s mladším, takže ano, do velké míry měli každý svou individuální pozornost a nevyrůstali tak, jako by to asi bylo, kdyby si byli věkově blíž. Nehráli si spolu, nebyli to parťáci – to ani nešlo. Kdy už byla s mladším synem teprve nějaká základní řeč, tak starší už byl v pubertě.
Se starším synem si nyní nejste blízcí. Nechci se přímo ptát, čím to je, protože by to asi byla složitá otázka na úvod, ale nehraje tam roli třeba i to přenesení vaší pozornosti na mladšího potomka?
To si nemyslím. My se starším synem teď skutečně nemáme vztahy ideální, ale já si myslím, že my s manželem jsme chybu jako rodiče neudělali. Když už byl starší syn větší, bylo logické, že víc pozornosti potřebuje ten mladší, který se teprve učí chodit, mluvit, později psát a jednoduše fungovat. Podle mě by se tak zachoval každý rodič. Navíc otec staršího syna nás opustil, když byly klukovi dva roky. Můj manžel je biologickým tatínkem vlastně jen druhého syna. Ke staršímu se taky vždycky choval hezky, ale samozřejmě, že toho svého si piplal odmalička a bylo to pro něj jiné než naskočit do už rozjeté rodiny. Vdávala jsem se, když bylo staršímu synovi devět let a domů jsem manžela poprvé přivedla, když bylo synovi sedm. Už to nebylo miminko.
Vztah mezi vašim manželem a starším synem se vyvinul podle vás dobře?
Podle mě určitě. A ráda bych, aby tímhle směrem rozhovor nesměřoval. On manžel ani já jsme chybu určitě ve výchově neudělali. Starší syn je prostě složitá povaha.
Dobře. Tak pojďme vašim směrem: V čem je složitý?
Vždycky chtěl mít věci jinak než ostatní, vztekal se pro maličkosti, byl hodně zaměřený na detaily, které třeba nebyly ani tak potřeba řešit a pak z toho udělal haló. Prostě je to velmi excentrický typ člověka. Už odmalička. Měl kvůli tomu i problémy s učiteli, nejen se spolužáky. Chce mít prostě všechno po svém. A s tím je složité vyjít.
Proto se nyní moc nevídáte?
Podle mě ano. Prostě syn se zase na něčem zasekl. Na něčem, co je vlastně úplná hloupost a detail a trvá si na tom. A já mu v tomhle bohužel nemůžu ustoupit.
O čem se bavíme?
Když to zjednoduším, tak synovi se nelíbilo, jak jsme napoprvé přivítali doma jeho partnera. Je to člověk, který mi prostě moc příjemný nebyl, manžel taky nevěděl, co si s ním má povídat, ale snažili jsme se. Ale syn to vzal tak, že jsme se asi snažili málo. Nevím…
Došlo tam na nějaký spor?
Byla to nepříjemná situace. Nečekaná. Myslím, že to byl spíš syn, kdo to nepojal úplně dobře.
Abych mohla situaci nějak uchopit, potřebuji slyšet trochu víc…
Jasně, rozumím. No prostě u nás je zvykem, že se v neděli scházíme u stolu. Přes týden se to ne vždycky stihne, ale ty neděle se snažíme na oběd dodržet, když to jde. A vědí to i oba kluci. No a před pěti lety si starší syn z ničeho nic přivedl nějakého chlapa. Myslím, že chápete, že to pro nás byl šok. Nebyli jsme na to připraveni. Ale samozřejmě jsme ho pohostili, dal si s námi oběd, jen to prostě bylo nepříjemné a bylo to špatně zorganizované. Podle mě stačí si o tom promluvit a můžeme být všichni v klidu, ale syn se urazil a dodnes není schopen to přejít.
Abychom si to ujasnili: Syn je tedy gay a přivedl si svého přítele. Vy jste netušili, že někoho má?
Nejen to. My ani nevěděli, že je na chlapy! (smích) Nebo teda něco jsem tušila, ale nikdy jsme se o tom nebavili. A najednou přišel za ruku s tím člověkem…
Bylo vám to nepříjemné?
Ano. Chtěla bych na to být připravená. Měl mi říct soukromě, že má zalíbení v mužích. A vadí mi i to, že někoho přivedl bez ohlášení. I kdyby to byla žena, rozhodilo by mě to. Navíc mi ten člověk prostě nebyl příjemný čistě lidsky.
A to jste dala najevo?
Zmínila jsem, že bych ocenila, kdyby byla návštěva domluvená předem, to ano. Ale jinak si nemyslím, že bych byla natolik protivná, aby můj syn opět nafoukl situaci do obřích rozměrů. Abyste mi rozuměla: Syn se poslední roky snaží mě pomlouvat, kudy chodí. Ze všech stran slyším, že jsem snad jeho i jeho přítele vyhodila od stolu, protože jsou gayové. To vůbec není pravda. Po dezertu jsem je požádala, aby přišli jindy, protože jsem nebyla ani oblečená na návštěvy. Necítila jsem se v ten moment dobře. Myslím, že je snad moje právo být u nedělní večeře jen se svou rodinou a ne s někým cizím, s kým nepočítám.
Kdy jste se synem hovořila naposledy?
Sem tam mu napíšu, jak se má nebo se potkáme – žijeme kousek od sebe. Vidím i jeho fotky na sociálních sítích. Snažím se s ním komunikovat, ale on je tak zabejčený! Není ochoten přijít bez toho svého přítele. Já si přitom chci popovídat jen se svým synem. To je všechno. Nechci v tomhle ustoupit, protože jinak odteď budu mluvit s vlastním dítětem jedině za dohledu někoho cizího. To je přeci absurdní!
Nemyslíte, že by možná situaci uklidnilo, kdybyste se přeci jen všichni sešli?
Ne. Já v tomto neustoupím. Myslím, že ten člověk není pro mého syna adekvátní partner. A současně si myslím, že mi syn dluží omluvu. Rozhlašuje o mně, že jsem snad nějak zaujatá vůči homosexuálům, ale to vůbec není pravda a nelíbí se mi, že mě staví do téhle pozice.
Jaké je poselství tohoto rozhovoru? Proč jste stála o zveřejnění?
Chtěla bych, aby si děti uvědomily, že jejich rodiče taky mají nějaké své potřeby a přání. A že není všechno jenom o tom, jestli někdo je, nebo není gay. Jistěže bych raději viděla vedle syna nějakou hodnou slečnu, ale s tím nic asi nenadělám. Ale měla bych dostat šanci si o věcech promluvit a mít na to nějaký čas a prostor se rozmýšlet, než jsem nucena reagovat. Chtěla bych, aby se při té diskuzi o coming outu, jak tomu říkáte, brala na zřetel zranitelnost i té druhé strany. Ono to není jenom o tom určitém člověku, který s tím za těmi rodiči přijde. Přeji si mít šanci to vstřebat přirozeně a mít zase vztah se svým synem.
