Stejnopohlavní svatba? Dva dny volna na ni mají v této bance i LGBT+ zaměstnanci
Moneta udělala velký vstřícný krok směrem ke svým LGBT+ zaměstnancům, že?
Asi bych to nenazývala vstřícným krokem, spíše napravení nerovnosti, která vyplývá ze stávajícího Občanského zákoníku. Na jeho základě, přesněji na příslušném návazném nařízení vlády, mají totiž zaměstnanci nárok na placené volno v případech, jakými jsou vlastní svatba, úmrtí manžela, druha nebo dítěte, organizace jejich případného pohřbu či jejich doprovod do zdravotnických zařízení. Zákon ale bohužel nepamatuje na případy, kdy členové domácnosti žijí v registrovaném partnerství. A nám zkrátka došlo, že pokud chceme opravdu být transparentním a férovým zaměstnavatelem, musíme to napravit: naši kolegové, kteří se rozhodnou pro registrované partnerství, mají proto od loňského března všechny výše uvedené případy plně hrazené.
Je to pro nás velmi důležitý krok: když se budu například chtít vdát já, mám ze zákona nárok na dva dny placeného volna: jeden na svatbu, druhý na přípravu. Takové to vyzvednout šaty, dojít si na manikúru, dotáhnout svatební hostinu. No jo… jenže kolega (nebo kolegyně) z vedlejší kanceláře, který si chce svůj dlouhodobý vztah s partnerem zpečetit registrací, tuhle výhodu od státu prostě nemá. Nemá. Je něco míň? Není. A takto se na to u nás v Monetě díváme. O legislativním narovnání této diskriminace se hovoří již delší dobu, realita však zůstává stále stejná. A my jsme už zkrátka nechtěli čekat.
Jaká na to byla reakce zaměstnanců?
Setkala se se zcela přirozenou kladnou odezvou. Naši kolegové, kteří patří mezi LGBT+, byli rádi, protože pochopili, že banka je bere jako zcela rovnocenné zaměstnance se všemi ostatními. Netáhnou si s sebou žádné pomyslné stigma, a to se samozřejmě následně projevuje i v jejich vztahu k zaměstnavateli a práci jako takové. Velmi si ale vážím i ostatních lidí v Monetě, kteří reprezentují onen „mainstream“. Rozhodnutí, které v tomto směru banka udělala, bylo pro ně zcela přirozené a mohu říci, že v řadě případů, které jsem já sama coby zpětnou vazbu zaznamenala, jsou na Monetu a tento její postoj hrdí.
Jedná se především o nějaký signál směrem právě k vašim zaměstnancům, klientům, anebo všeobecně společnosti jako takové?
Je to oboustranné. Na jednu stranu jsme chtěli dát našim zaměstnancům signál, že o ně stojíme a neděláme mezi nimi rozdíly. Na druhou jsme ale byli od začátku pevně rozhodnuti toto naše rozhodnutí zveřejnit – byla to jasná demonstrace transparentnosti a také toho, že se nebojíme o určitých tématech mluvit, přestože si uvědomujeme důsledky. Asi víme, že česká společnost není v tomto směru úplně liberální – byť samozřejmě existují státy, které jsou mnohem konzervativnější.
Signál, o kterém hovoříte, měl tedy mnohem obecnější rovinu: uvědomění, že MONETA bude vždy ke svým zaměstnancům – stejně jako ke svým klientům – přistupovat zcela transparentně, všem nabízet stejné podmínky a nikoho nebude nikdy jakýmkoliv způsobem diskriminovat.
Díky vašem přístupu jste vloni byli i oceněni…
Ano, za tyto naše aktivity jsme vloni získali ocenění LGBT+ Friendly Employer roku od Pride Business Fóra. Náš generální ředitel Tomáš Spurný byl navíc oceněn speciální cenou předsedy Pride Business Fora Christiana Schwenke za osobní přínos LGBT+ ve finančním sektoru. To je věc, která byla udělena tuším vůbec poprvé a Tomáš Spurný je na ni velmi hrdý. Má ji vystavenou ve své kanceláři.
Pokud jde o Pride – každý rok se účastníte i Prague Pride, je to tak?
Ano. Jsme partnery pražské pobočky Pride, každý rok také v době tohoto eventu vyvěšujeme duhovou vlajku na střeše naší centrály a jsme na to hrdí.
Už jste se zmínila, že česká společnost není nejliberálnější. Setkáváte se i s nepochopením?
Bylo by pokrytecké tvrdit, že ne. Ale snažíme se s těmito kritizujícími lidmi – kteří se z valné většiny ozývají v prostředí sociálních sítí – komunikovat. Snažíme se jít cestou edukace, „hejty“ v diskusích nemažeme ani na ně nereagujeme s despektem. Máme za to, že spoustu nenávisti tvoří primárně nepochopení problému. Charakteristikou konzervatismu je otevřená tendence bránit se změnám a podporovat tradiční normy. Jenže například návrh na legislativní srovnání registrovaných partnerství a manželství nejde proti tradičním normám, právě naopak. Dává totiž lidem více práv a svobod.
Můžete dát příklad?
Už jsme o tom hovořily na začátku. Když jsme zveřejnili naše rozhodnutí hradit našim LGBT+ zaměstnancům dny placeného volna na případy, které uvádí občanský zákoník, mnoho „hejtrů“ to považovalo za jasné zvýhodňování LGBT+ skupiny zaměstnanců. Když těmto konzervativním komentujícím ale vysvětlíte, že heterosexuální zaměstnanci tuto „výhodu“ už dávno mají a nové pravidlo nejde nikomu na úkor, často sami dojdou k tomu, že jim změna vlastně tolik nevadí. Že je to fér. Samozřejmě tu vždycky bude i nějaká řekněme jádrová skupina lidí, kterou prostě nepřesvědčíte a budou mít svou pravdu – tam opravdu nestojí za to ztrácet čas. Nicméně já osobně jsem přesvědčena o tom, že edukace je klíčová.
Dá se říct, že se Moneta snaží překračovat i nějaký svůj pomyslný stín? Že se banka staví za hodnoty, které technicky vzato v uvozovkách „řešit vlastně nemusí“, ale cítí společenskou povinnost?
Říkáte to přesně. To je to, co se snažíme dělat. Samozřejmě, máme nastaveny strategické, obchodní cíle. Ale zároveň tu jsou i cíle hodnotové. A troufáme si tvrdit, že byznys celého jednadvacátého století je založen na hodnotách. Jak nabídka, tak poptávka se během uplynulých třiceti let posunula výrazně směrem k vnímání hodnot. Zákazníci a klienti řeší, jaké hodnoty má instituce, která vám nabízí svůj produkt nebo službu. Před třiceti lety jsme maximálně řešili, zda budeme kupovat kosmetiku, která je testována na zvířatech. Dnes řešíme právě témata, jako je diverzita, inkluze a rovnost, ale také ochranu klimatu nebo – jak je dnes vidět asi nejpalčivěji – demokracie a jejích principů.
Jakou jste volili komunikační strategii, pokud jde o ono narovnávání přístupu k zaměstnancům?
V rámci banky máme komisi pro diverzitu a inkluzi, která se jmenuje MON FAIR. Jde o hezkou slovní hříčku jak s názvem Moneta, tak s francouzským mon fair – moje férovost. Tato komise je poradním orgánem představenstva společnosti, máme jasně definovanou roční strategii a cíle, kterých chceme dosáhnout. Velmi nám záleželo na tom, aby byli v komisi zastoupeni z řad zaměstnanců právě ti, kterých se jednotlivá témata bytostně dotýkají. I proto je jeden ze členů MON FAIR velmi aktivním členem LGBT+ komunity, spoluorganizátorem naší spolupráce s Prague Pride nebo s Duhovou poradnou.
Za rovnost se zasazujete i v rámci genderu – přesněji mám na mysli narovnání platů žen a mužů. Jak se daří postup snižování těchto rozdílů?
Troufám si tvrdit, že v tomto ohledu jsme výjimeční. Průměrný pay gap (tedy nepoměr mezi platy mužů a žen) se v rámci EU pohybuje na úrovni 14,1 %. To znamená, že každá žena v Evropské unii vydělá průměrně 86 centů na jedno euro vydělané mužem. V Česku je to dokonce 18,9 %, což z České republiky z tohoto hlediska činí pátou nejhorší zemi unijního celku. V Monetě činí tento pay gap 2,79 % a možná i díky tomu jsme již druhým rokem zařazeni v prestižním indexu genderové rovnosti agentury Bloomberg, tzv. Bloomberg Gender-Equality Index. Prokázali jsme, že v otázkách diverzity a inkluze obstojíme i v mezinárodním srovnání, protože jsme jedinou firmou z České republiky, která je v tomto indexu zařazena.
Na to musíte být hrdí!
Jsme na to velmi hrdí. Už v roce 2020, kdy nás Bloomberg do indexu poprvé zařadil, jsme byli hluboko pod republikovým i evropským průměrem a stále se snažíme blížit víc a víc k nule – to je i náš cíl do roku 2024.
Jsou tu samozřejmě také kritické hlasy, které tvrdí, že bychom se neměli vůbec chlubit tím, že nějaký pay gap máme. Jenže my si i v tomto případě – stejně jako u LGBT – myslíme, že se jedná o téma, o kterém je potřeba hovořit, otevírat veřejnou debatu. Chceme být transparentní a říkat, jak se věci mají a kam směřujeme.
Otevřeně se stavíte i k zaměstnávání lidí s handicapem. Jak jste se posunuli od plánů nalákat do svých řad handicapované? Daří se to?
Daří, ale rádi bychom udělali ještě víc. Vloni jsme navázali spolupráci i se dvěma neziskovými organizacemi – Kolibřík a Etincelle – s nimiž jsme spustili projekt MON STEP, jehož cílem je získat pro práci v Monetě více hendikepovaných lidí. Do pilotní části jsme vybrali ty oblasti banky, kde se domníváme, že by inkluze mohla být nejjednodušší: je to například naše callcentrum v Ostravě. Dále jsme využili naše laboratoře pro výzkum digitálního bankovnictví – to jsou unikátní prostory, ve kterých ve spolupráci s našimi klienty rozvíjíme třeba naši velmi oceňovanou aplikaci mobilního bankovnictví Smart Banka. A právě tam nyní před několika měsíci začal působit náš nový nevidomý kolega, který pomáhá s úpravou online bankovnictví pro klienty se zrakovým postižením.
Odkud vychází vaše hybná síla pro tyto férové kroky?
Jak se říká, ryba smrdí od hlavy, a toto rčení platí v tom nejlepším slova smyslu i tady. Když nebudete mít pro tyto věci pochopení ze strany nejvyššího vedení, nikam se nedostanete. Prvotním hybatelem myšlenky je v Monetě generální ředitel Tomáš Spurný, který tlačí celou tuto ideu transparentnosti a narovnávání rozdílů neskutečně dopředu. Možná je to tím, že sám za minulého režimu emigroval z Československa a začínal úplně od nuly v New Yorku, kde si mytím nádobí přivydělával na školu, kterou toužil vystudovat. Zažil si tedy, jaké to je, být zástupcem menšiny – v jeho případě přistěhovalcem – a čelit předsudkům. Možná proto je dodnes tak extrémně citlivý na neférovost, na předsudky a provincionalismus. Základem úspěchu je lídr, který má vizi, tah na branku a především se nebojí. Tomáš Spurný toto má.
------------------------------------
Zuzana Filipová je ředitelkou ESG a Komunikace Skupiny MONETA a zároveň členkou dozorčí rady MONETA Money Bank
Filipová začínala profesní kariéru v 90. letech jako novinářka v Lidových novinách. Poté vedla komunikaci a PR pražského magistrátu, fungovala také v rámci poradního týmu ministra životního prostředí. Poslední tři roky zodpovídá za komunikaci a udržitelnost celé Skupiny MONETA, od loňského května sedí v dozorčí radě banky. Je maminkou dospívající dcery Lucie, a kromě své práce má ráda i sport: aktivně se věnuje lyžování a folklornímu tanci.
Zuzana Filipová vidí změny jako napravení nerovností, nikoli jako zvýhodňováníFoto: Zuzana Filipová/se svolením
