„Hudební preference neurčují sexuální orientaci. Poslouchají mě i gayové,“ říká Timmy White, který nedávno vyhrál nejlepšího zpěváka Evropy 2
Timmy nebo Tome? Jak tě mám oslovovat?
Raději mám, když mi lidi říkají Tome, nicméně Timmy mi samozřejmě také nevadí.
Ok, budu ti říkat Tome. Čili, Tome, jak by ses představil čtenářům LUI magazínu? Přece jen ve svých písních zpíváš spíše o vztazích s dívkami…
Ono už to až tak moc není. V posledním roce jsem změnil styl, přiklonil jsem se více k pop-punku, díky čemuž mi přibylo hodně mužských fanoušků. Před tím jsem měl 90 % sledujících žen, nicméně nyní je to 50 na 50. Skladba fanoušků se hodně proměnila a já věřím tomu, že je to právě onou změnou žánru. Jde o styl, který poslouchá širší skupina lidí.
No a pokud jde o cílovou skupinu LUI, jsem přesvědčený o tom, že gayové neposlouchají jenom slaďárny, ale mají ve všeobecnosti mnohem širší záběr stejně jako kdokoliv jiný. Proto věřím tomu, že svou tvorbou mohu oslovit i je. Myslím si, že hudební preference neurčují orientaci.
Pokud by ses měl žánrově vymezit, kam by ses zařadil?
Základ je popový. Nicméně nově si k tomu přidávám rockové kytary a punkové bicí. Což je v podstatě styl Machine Gun Kelly. A pokud bych se měl vrátit k odpovědi na otázku, jak bych se představil čtenářům konkrétně vašeho magazínu, vzal bych to úplně stejně jako kdekoliv jinde. Nedělám v tomhle rozdíly. Ke každému člověku přistupuji stejně, ať už spí se ženskýma nebo s chlapama. Mám za to, že mí fanoušci mě poslouchají pro hudbu, kterou tvořím, a ne pro to, s kým trávím čas. A přesně tak to vnímám i já. Ostatně i sám vím, že mezi svými fans mám i gaye. Možná je to dané také tím, že se v poslední době snažím psát texty více unisexově, aby si v nich každý našel toho svého nebo tu svou.
Velký úspěch zaznamenala skladba Heartbreaker. O čem přesně písnička je?
Primárně je v ní promítnutý můj zážitek z jedné party, kde mě oslovila jistá paní, která o mně prohlásila, že jsem heartbreaker (– lamač srdcí, pozn. red.). Druhý den ráno jsem se s kocovinou probudil a štvalo mě, jak to o mně mohla prohlásit, když mě znala jenom dvacet minut? Nedokázal jsem to pochopit. Proto jsem vzal tužku a začal jsem psát. Celkově je text o pomluvách, které o tobě někdo může šířit, aniž by tě znal. V tomhle případě mě prostě jen zamrzelo, že jsem se v očích jedné slečny stal klukem, který má dívky vždy jen na jednu noc, přestože to vůbec není pravda a ona o mně získala tento dojem, kterého se držela a nechtěla od něj ustoupit. Není to poprvé, co jsem se s tímhle odsuzujícím chováním setkal. Už dřív mě lidi označovali za proutníka jenom kvůli tomu, jak vypadám. Okamžitě si mě zařadili do boxu „proutník“, což ještě zesílilo s tím, jak jsem se dostával více do povědomí. Vždy na to odpovídám stejně: Nesuď knihu podle jejího obalu.
Proč máš potřebu se vůči těmto pomluvám vymezovat?
Šlo spíš o momentální krizi, kdy jsem si řekl, že bych světu chtěl dát najevo, kdo jsem ve skutečnosti. V jedné sloce v této písni i říkám, že jsem ten, který, pokud si už nějakou najde, dá jí veškerou energii. Bude jí nosit květiny a tak dále. Že jsem věrný a nechci být bad boy. Touto fází už jsem si prošel a vím, že ji nechci opakovat. Není to nic pro mě. O to víc mě štve, že se o mně tyhle nepravdy šíří. Nejsem takový.
Nemáš pocit, že je nutné, aby sis jako člověk, který se objevuje v médiích, na podobné reakce zvykl?
Člověk si zvykne asi na všechno. A i mně je jasné, že si na toto budu muset časem zvyknout. Ve finále si pak z toho nic moc nedělám, nicméně je to krásný námět na song.
Jak dlouho se hudbě věnuješ?
Naplno jsou to už čtyři roky. Nejprve jsem vydával české písničky a až potom jsem začal zpívat v angličtině. Což je taky moje nová tvorba, díky které jsem začal získávat více fanoušků a písničky se začaly hrát taky na Evropě 2 a dalších rádiích. Dříve jsem byl takový ten sweet boy, který zpíval v češtině, aktuálně ale zpívám v angličtině, což mi sedí víc.
Jak pracuješ s anglickými texty? Připravuješ se na ně třeba co se výslovnosti týče?
V podstatě vůbec. Texty si píšu sám, i hudbu si skládám ve studiu sám. Angličtina mi nedělá problém. Spolupracuju taky s producenty ze zahraničí, kteří se na produkci skladeb podílejí. Nicméně finální mix a mastering si dělám sám ve svém studiu.
Je hudba hlavním prostředkem tvého sebevyjádření?
Určitě. Především v textech se vyjadřuji nejvíce a nejčastěji. Vyjadřuji své emoce a to, co je ve mně a co cítím. V textech svých songů taky často říkám to, co bych lidem nedokázal jinak říct. Můžu se v nich více uvolnit a říct to přesně tak, jak to cítím. V reálu bych to řekl zrychleně a možná i zkráceně a určitě by to neodráželo jádro těch emocí. Texty mi v tomto směru hodně pomáhají vyjádřit se přesně. A taky se mi uleví. Jakmile něco hodím na papír, je to venku a mně se uleví, že už to není mojí součástí. Hudba je pro mě v podstatě taky formou terapie.
Co je to nejotevřenější, co jsi zatím do svých textů dostal?
Jsou to songy, které zatím ještě nevyšly a objeví se až na mém novém albu. Jedna z nich se jmenuje Souls. Jde o smutný song a je výsledkem mého uvažováním nad tím, proč jsme jako lidi odsouzení k zániku. Proč nám ty lidské duše, které máme tak rádi, musí bezpodmínečně odejít? Proč musíme my umírat? Vzpomněl jsem si na lidi, kteří mi ze života odešli, a v textu se ptám, proč nám lidi odcházejí, proč nám rány krvácejí a proč se u toho musíme topit v slzách. Proč to tak hrozně bolí… Takové ty otázky, které si pokládá každý, komu někdo ze života odejde. I proto jsem se rozhodl k songu natočit hodně emotivní klip, jehož ústředním tématem je vztah vnučky s jejím dědečkem.
Existují nějaké věci, které bys do textů zatím nedal, protože jsou pro tebe velmi citlivé?
Myslím, že tam něco určitě bude. Hlavně z mé minulosti. Psychologie i terapie mě velmi baví a ve volném čase se jim věnuju. V textech proto píšu o své nedávné minulosti a postupem času se dostávám hlouběji, kde vidím věci, které jsou pro mě citlivé a zatím se mi o nich nechce moc mluvit. Ale možná to chce jen čas a později se o tom rozepíšu i v písničkách. Momentálně se ale držím hlavou v přítomnosti, žiju teď a tady a do textů promítám věci, které se nás dotýkají nyní.
Co ty a diverzita? Jak tento pojem vnímáš?
Pro mě je pestrost lidí naprosto přirozená a jde o hodnotu, které si vážím. Proto jsem i rád za projekty, třeba jako váš magazín, které diverzitu otevřeně hlásají a podporují. Být otevřený všemu je pro mě hodně důležité. Protože všechno je o komunikaci a vzájemném respektu a pochopení. O tom je pro mě pojem diverzita. O pochopení a respektu k jednotlivci.
Dokázal by sis představit vystupovat na Prague Pride?
Samozřejmě. Nerozlišuju. Prague Pride je pro mě festival pro lidi, kteří si jdou užít hudbu a pozitivní atmosféru a velmi rád bych tam vystupoval. Jako hlavní song bych zvolil asi singl Better with you, ten je takový univerzální a myslím, že by lidi oslovil.
Timmyho styl je velmi jednoduchý – vždy preferuje jen to, co se odlišuje od průměru, je to elegantní, vkusné a stylové...Foto: Martin Quang
Co ty a móda? Jak bys popsal svůj styl?
Mám hodně rád elegantní styl, nicméně často jej míchám se streetwear prvky. To mi asi sedí nejvíce.
Vím, že aktuálně jezdíš autem DS, které mnoho lidí chápe jako vyjádření osobitého vkusu a citu pro styl. Jak značka DS souzní s tvým osobním stylem?
Tohle je velmi dobrá otázka, protože každý, komu jsem auto ukazoval, mi řekl, že je auto pro mě jako stvořené. Všichni mi řekli, že se k němu maximálně hodím. Miluju černou barvu a kombinaci se stříbrem, o čemž tento model DS je. Fakt jsem si nemohl vybrat lepší auto, které by podtrhovalo můj styl více než právě DS. Cítím se vedle něj velmi dobře, protože mi auto dodává sebevědomí. Možná právě díky tomu, že se v něm cítím jako doma. Jako by mě doplňovalo.
Co tě na autě DS oslovuje nejvíce?
Za mě je to jednoznačně důraz na detail. Malé stylové a designové doplňky, které nikde jinde nevidíš. Některé ovladače vypadají jako šperky, v podstatě jsou i šperky inspirované. Na tom autě je okamžitě cítit, že jde o něco víc. Že je to nadstandard pro lidi, kteří mají rádi design, styl, komfort a chtějí se odlišit od masy. Design auta je dělaný nenásilně a vkusně. Prostě přesně pro mě.
Moc děkuji za rozhovor, Tome, ať se daří ve všem, co podnikáš.
Také děkuji.
