„Gayové jsou k sobě navzájem hrozně nepříjemní, když mají pocit, že si to můžou dovolit. Seznamky mi ublížily,“ říká Petr z Prahy

Hledání lásky je pro řadu lidí tématem číslo jedna. Jedním z nich je i Petr, který odmalička žije na pražském Proseku. Web LUI pravidelně čte a ke zpovědi ho namotivoval jiný náš článek. Přiznává, že nikdy neměl problém světu říct, že je gay. Potíže nastávají spíše v komunikaci s ostatními gayi.

Ozval jste se mi na základě článku o hubnutí a hledání lásky. Máte podobnou zkušenost?

Ano i ne. Mně se bohužel zhubnout nepodařilo. Snažil jsem se o to mockrát, ale mám nějaké zdravotní obtíže, a navíc v rodině prostě máme nadváhu, takže v mém případě si myslím, že je to ztracené a nikdy nebudu vypadat tak, jak by si asi ostatní přáli.

Balancování na špičkách, vyšpulené rty a tutorialy všeho druhu aneb Když se muži na sociálních sítích chovají jako ženy9. 3. 2022

Jde o ostatní, anebo o to, co si přejete vy?

Spíš asi ostatní. Já jsem byl vždycky smířený s tím, jaký jsem a že to nikdy nebude jinak. Už na základní škole jsem byl nejsilnější ze třídy. Nikdy mi moc nešel tělocvik a ani mě to nebavilo. Na druhou stranu jsem se díky tomu, že jsem vždycky procházel kvůli své váze šikanou, naučil vidět v lidech jejich osobnost. Mně by nevadilo, kdyby měl můj přítel taky nadváhu nebo měl jiný fyzický problém. Jde o to, že jsem nikoho takového nepotkal.

Kdy jste byl naposledy na rande?

Je to už docela dlouho. Měl jsem seznamky a nějaké schůzky proběhly, ale většinou to byla spíš katastrofa. Ke druhé schůzce došlo málokdy a když už, tak to většinou skončilo tak, že jsem platil za obě schůzky já, a to mi moc nevyhovovalo. Bylo zjevné, že to jsou kluci, kterým jde v tu chvíli především třeba o tu večeři. Nesoudil jsem, šel jsem klidně i s klukama, co mi rovnou přiznali, že jsou ve složité finanční situaci. Ale stejně to nakonec nevyšlo.

Vždycky byla na vině vaše nadváha? Pokud se mohu zeptat, kolik vlastně vážíte?

Aktuálně mám sto dvanáct kilo a měřím sto osmdesát tři centimetrů. Je to takový můj standard. Když jsem hubnul, povedlo se mi shodit třeba pět šest kilo. A pak se to jojo efektem vrátilo zpátky. Mám takový metabolismus.

Bydlíte na Proseku. Vždycky to byl váš domov?

Bydlím tu odmalička. Rodiče bydlí o patro níž a patří jim oba byty. Loterie osudu mi dala skvělou rodinu. Hádám, že nemůžu mít všechno. Doufal jsem, že tu nebudu tak dlouho sám. V tomhle věku už jsem dávno chtěl s někým žít. Je mi osmatřicet a zatím se mi to nepovedlo. Myslím, že je možné, že tím od sebe kluky odháním – je jasné, že chci vážný vztah a říkám to rovnou. Myslím, že gayové jsou obecně víc nastaveni na volnější vztahy, a na to já nejsem. Chci žít monogamně, žádné nevěry, a tak. To mě neláká a nechci, aby ani partner zanášel.

Říkal jste, že jste zkoušel seznamky. Už nezkoušíte?

Seznamky jsou na nic. I mi dost ublížily. Zkoušel jsem to docela dlouho – vždycky mám takové období, že si to stáhnu a visím na tom v jednom kuse. Snažím se, píšu. Málokdo se ozve zpátky a když už, musíte se pořád snažit a psát dál, protože ti lidi jsou tam hrozně neaktivní. Taky je tam hodně trollů a takových lidí, co se tam přišli jenom ostatním smát.

Na seznamce se vám někdo vysmál?

Je tam hodně lidí, kteří si tam chodí jenom zvedat ego. Nadávali mi do tlustýho prasete, do bůčku, línýho povaleče… A přitom mě vůbec neznají. Nevědí o mně nic, a stejně se takhle chovají. Jsou to někdy opravdu odporné zprávy. Několikrát se mi i stalo, že jsem přišel na domluvenou schůzku a nikdo nepřišel. Ani se neomluvil. Já tohle prostě nechápu, jestli lidi nemají nic jiného na práci, než si dělat srandu z ostatních na seznamkách…

Na seznamky jste tedy definitivně zanevřel?

Už je nechci. Občas si říkám, že bych to zase zkusil, ale nevím. Myslím, že to nemá cenu.

Zkoušel jste lásku hledat i jinde? Třeba na nějaké zábavě?

Třeba v gay barech? Já do barů nechodím obecně. Moc to nemusím. Nejsem úplně extrovertní typ a ani nevím, s kým bych někam šel. Já jsem většinu volného času spíš s rodinou. Rád koukám na filmy nebo si zahraju nějakou hru. Mám rád i deskovky, ty hrajeme doma dost často. Problém je, a hlavně v covidu, že není kde někoho normálního poznat. Nebo jenom nemám štěstí.

Dovolte mi otázku: Měl jste někdy nějaký vztah?

Nějaké kratší ano: Že třeba na škole jsme se vídali s jedním klukem docela dlouho. Ale vážné to nakonec nebylo. On byl právě takovej, že chtěl chodit ven a do barů, a tak. Jinak ani ne.

Mohou mít dva muži dítě? Ano! Dva moravští tatínkové cítí, že musí svého chlapečka chránit27. 4. 2022

Kdy jste rodině řekl, že jste homosexuál?

Mamce jsem to řekl, když mi bylo tuším šestnáct-sedmnáct a ona mi řekla, že to stejně celou dobu věděla a že jí to nijak nepřekvapuje. Vlastně to byla docela krátká diskuze. Respektive to ani diskuze nebyla. Prostě to bylo úplně v pohodě. Já jsem nikdy neměl problém v tom, někomu říct, že jsem gay. I třeba spolužáci na střední to přijali bez problémů. Ti, kdo mě neměli rádi, mě šikanovali spíš za tu nadváhu než za to, že jsem gay. Takový ty kecy při těláku, a tak. Nepamatuju si, že bych někomu někdy lhal. Já mám spíš problém bavit se s ostatníma gayema než říkat ostatním lidem, kdo jsem.

Je to tou bariérou v rozdílu toho, jak vypadáte a toho, jak si myslíte, že byste měl jako gay vypadat?

Podle mě jo, protože často, když jsem se s někým bavil, tak z něj čišela taková jako nadřazenost. Přijde mi, že gayové jsou k sobě navzájem hrozně nepříjemní, když mají pocit, že si to můžou dovolit. Já tohle neumím.

Zdroj: Petr, lui.cz, redakce