Kvůli jinému muži se otec dvou dětí rozvedl. Komunikace se syny je nyní nejcitlivějším tématem: Co chlapce nejvíc trápí?
Milane, jsi rozvedený. Žiješ nyní sám?
Ne, bydlel jsem nějakou dobu v domě, který jsme si postavili s manželkou. Ten jsem logicky opustil, když jsme se rozvedli. Aktuálně jsem se vrátil do Prahy – mám tady byt, který jsme předtím se ženou pronajímali. A bydlím tu se svým partnerem.
Rozvedl ses proto, že jsi gay?
Když se to řekne takhle, tak to zní hrozně jednoduše. Ale je pravda, že jsem v manželství nebyl úplně spokojený. S manželkou jsme měli krásný vztah, jsou z něj i dvě krásné děti, ale vždycky jsem měl pocit, že mi něco chybí. Celou dobu jsem vlastně tušil, co to bylo, ale on si to člověk nechce přiznat. Ne, když má doma těhotnou ženu. A pak syna. A pak čekáte druhé dítě a víš, že prostě tohle je tvoje rodina. Nechceš ji opustit. Víš, jak to myslím?
Asi ano – nechtěl jsi jim ublížit…
Ano. Ale taky jsem o ně zcela sobecky nechtěl přijít. To není tak, že bych byl do manželství nějak donucený. My se měli opravdu rádi. Svého času se dá říct, že jsem se i na intimnosti těšil. Fungovalo nám to a měli jsme asi všechno, co jsme si vysnili. Doteď si myslím, že jsem si opravdu vzal nejlepší ženskou, jakou jsem mohl potkat. Je to skvělá máma mých dětí, je inteligentní a hodná. Že věci dopadly, jak dopadly, mě svým způsobem pořád mrzí.
Že jsi gay, sis přiznal kdy?
Já vlastně asi nebudu úplně gay. Spíš bisexuál, ale víc mě přitahují muži, to je pravda. Jak říkám: S exmanželkou jsem byl spokojený i po té intimní stránce. Jen ne tolik, jako jsem třeba teď s partnerem.
Ale abych ti odpověděl na otázku, řekl bych, že jsem měl takové dvě fáze. Ta druhá to byla, když jsem nastoupil do nové práce čtyři roky zpátky. Dělám v pojišťovnictví a uzavíral jsem tehdy smlouvu s jedním klientem. Nebylo na tom nic divného – obyčejná pojistka. Ale hodně jsem to zdržoval. Asi chápeš, proč. (smích) Prostě chtěl jsem s tím klientem být o něco dýl ve spojení. Legrační je, že později mi Marek – můj partner – řekl, že poznal, že to moc komplikuju a nechal mě v tom. Připadal jsem si jako blbec, ale potěšilo mě, že se mnou ten čas taky trávil rád.
Od té doby jste spolu?
To ani ne. Scházeli jsme se, ale byl jsem tehdy ještě ženatý. Nechci náš vztah datovat od doby, kdy to byla vlastně nevěra. Připadá mi to takový nečistý, nehezký. Rozvedený jsem necelé dva roky. Takže tak nějak bych datoval i náš vztah s Markem.
Jak to celé proběhlo? Cos řekl tehdy manželce? A jak to vzala? Přeci jen – jak jsi správně podotkl, byla to nevěra…
Ona naštěstí – i když je jasný, že jí to ublížilo – to přijala líp, než kdybych byl nevěrný se ženou.
To ti řekla?
Ano. Měli jsme o tom poměrně intenzivní rozhovor, a nejen jeden. Nakonec mi řekla, že vždycky cítila, že je se mnou něco jinak. Že prostě jsem nebyl jako její bývalí chlapi. Nebudu tvrdit, že to bylo úplně v pohodě a že mě vyprovodila s uzlíčkem buchet, ale unesla to a za to jí jsem dodnes vděčný. Že proti mně neštve děti, nesnaží se mi za to nějak ničit život. Už tak je to složité, když máš dva téměř puberťáky. Synům je devět a dvanáct let. Není to teď s nimi snadné a s Markem se zatím minimálně ten starší moc vídat nechce. Ale pokroky tam jsou. Myslím, že to chce jenom víc času.
Zlobí se na tebe? A mají i problém s tím, že žiješ s mužem?
Ten mladší je ještě víc ovlivnitelný. Je i tišší povaha. Promlouváme si a chápe to, Vysvětlili jsme si, jak se věci mají – že prostě lidi se můžou mít rádi bez ohledu na to, jestli jsou holka nebo kluk. A že maminku mám pořád rád, jenom jinak. Zvládl to a myslím, že si s Markem i dost dobře rozumí. S tím starším je to složité. Chodí na fotbal, kamarádí se s kluky, kteří si ze všeho dělají legraci. Nechci, aby to znělo nějak špatně vůči nim, jsou to pořád jenom děti, ale co jsem tak vypozoroval z jejich humoru, prostě třeba slovo „gay“ je pro ně urážka. Můj syn je skvělý kluk, je hodný a dobře vychovaný, jen je pod vlivem pubertálních přátel. Dává to smysl, všichni jsme si tím obdobím prošli – i já samozřejmě. Tak se to snažím prostě nechat plynout a Marka s sebou zatím neberu třeba na zápasy, a tak. Aby syn neměl pocit, že u mě není na prvním místě.
Není to s Markem třecí plocha?
Je…
Teď jsem asi píchla do vosího hnízda, že?
Tohle je pro nás teď doma téma číslo jedna, ano. Víc to raději rozebírat nechci, je to opravdu teď hodně citlivé téma.
Dobře, pojďme od dětí tedy raději dál. Hovořil jsi o dvou fázích přiznání si, že nejsi heterosexuál – jaká byla ta první? Kdy?
To je taková ta klasika, kdy se člověk nejvíc hledá…
Takže ještě jako kluk? Teenager?
Přesně tak. Když mi bylo sedmnáct, začalo mi docházet, že – když to řeknu narovinu – můj výběr obsahu pro dospělé na internetu není úplně náhoda.
Chápu. Řekls to tehdy rodičům?
Snažil jsem se jim to říct. Ale nevyšlo to. Tehdy jsem začal tak jako od lesa, že máme ve třídě kluka, kterej prostě je asi na kluky a že mu chci pomoct. Rodiče mi řekli, abych se do toho nepletl, protože ten spolužák potřebuje spíš psychiatra a jeho rodiče by se měli stydět za výchovu.
To je dost drsné… Jak jsi to nesl?
V podstatě jsem se od té doby na tohle téma uzavřel. Na hodně dlouho.
Teď rodiče vědí, že máš partnera?
Vědí to. Samozřejmě. S Markem spolu žijeme, nebylo by možné to utajit. Ale už jsem dospělý a snesu názory okolí.
Zkritizovali tě?
Samozřejmě byli v šoku. Kdo by nebyl. Notabene když jsem rozbil rodinu. Ale brali to úplně stejně, jako kdybych odešel kvůli jiné ženě. To mě potěšilo. Zasloužil jsem si bídu za tu nevěru, je v pořádku, že mě za to zkritizovali. Morální právo bylo na jejich straně.
Vrátili jste se k té diskuzi, co jsi s nimi měl jako náctiletý?
Zabrousil jsem na to, ale naši si prý vůbec nepamatovali, že jsme něco takového probírali. Myslím, že mi skutečně tehdy věřili, že se jedná jen o spolužáka a úplně to vypustili. Mámě to pak bylo i líto, že reagovala takovým způsobem. Vyříkali jsme si to a musím říct, že jsem nesmírně vděčný za to, jakou rodinu mám.
