„Novinář nikdy nespí. Pracuju i na dovolené,“ říká moderátor Josef Mádle. V kolik musí vstávat a jak vlastně probíhá jeho den?
Rozhovor
Zdroj: CNN Prima News
<Path>

„Novinář nikdy nespí. Pracuju i na dovolené,“ říká moderátor Josef Mádle. V kolik musí vstávat a jak vlastně probíhá jeho den?

Ještě mu nebylo ani třicet, ale už patří mezi úspěšné české moderátory. Do světa médií Josef Mádle přitom nevkročil s titulem, ale upřímným nadšením a vůlí tvrdě dřít. Práce v televizi totiž zní jako snová, ale ve skutečnosti toho obnáší mnohem víc, než by se mohlo zdát.
Monika Bílková Monika Bílková Autor
15. 4. 2022

V současné době se řadíte k výrazným tvářím televize Prima. Jak jste ale k práci moderátora vlastně dostal? Byl to váš dětský sen?
Úplně původně, ještě jako malý kluk z vesnice, jsem začínal s herectvím jako ochotník. Zároveň jsem si ale pohrával s moderováním různých besídek a akademií. Na tyto první zkušenosti se postupně nabalovaly další – přibývalo moderování různých plesů a akcí pro město. Po absolvování střední školy jsem pak půl roku strávil v Anglii, ale nakonec jsem se vrátil zpátky do Čech. Chvíli jsem se snažil věnovat ještě studiu něčeho jiného, ale zájem o herectví a moderování mě neopustil. Nějakou dobu jsem fungoval jako herec na volné noze se zájezdovým divadlem, a k tomu jsem pořád moderoval všemožné akce.

Pokud jde ale o moderování v televizi, tak to byl můj hlavní cíl, ke kterému mě to táhlo už od dětství. K této práci se ale dostává jen velmi těžko. Rozhodně člověk nemůže očekávat, že na ulici potká někoho, kdo mu na této cestě pomůže a za ten stůl ho posadí. Já to zkoušel různými směry – začal jsem se zajímat o zpravodajství a činnost reportéra. Nejprve jsem působil v regionální televizi, a pak mě oslovila Prima, kde jsem už šest let. I tady jsem začínal jako redaktor, ale postupně jsem získával různé příležitosti v podobě moderátorských speciálů. V současnosti se věnuji už převážně moderátorství a politické reportéřině.

<Path> „Novinář nikdy nespí. Pracuju i na dovolené,“ říká moderátor Josef Mádle. V kolik musí vstávat a jak vlastně probíhá jeho den?Zdroj: Josef Mádle

Zmínil jste herectví, které je pro vás také důležité. Je pravda, že jste absolvoval přípravné kurzy na DAMU?
Ano. Na DAMU jsem totiž zkoušel talentové zkoušky. Poprvé to bylo hned po střední, kdy to nevyšlo. Pak jsem měl tendenci do toho jít ještě jednou, ale protože jsem i hodně ekonomicky založený člověk a baví mě marketing a PR, tak jsem herectví považoval za hodně nejisté. I když má někdo totiž tento obor vystudovaný, tak nikdy nemá zaručený příjem. Bylo pro mě proto klíčové mít také nějaká ta zadní vrátka. Hereckou průpravu tedy mám, byť zkoušky nevyšly, ale není se čemu divit. Je tam velký přetlak, kdy se hlásí několik stovek lidí, ale v konečné fázi vezmou jen třeba 12. Hlavu jsem si z toho tedy určitě nedělal, protože k herectví v divadle i filmu se mi podařilo přičuchnout i bez školy.

Máte pocit, že vám herecké zkušenosti nějak pomohly i v moderátorství?
Při moderování je člověk sám za sebe a musí umět odhadnout diváka, což je u divadelního herectví podobné. I herec s publikem komunikuje a vnímá, jak reaguje – jestli se směje, nebo je to trochu složitější. Herectví mě navíc rozhodně zbavilo nervozity, kterou nikterak netrpím.

Můžete popsat, jak vlastně vypadá váš běžný pracovní den?
Vstávám ve 3.30 a samotné vysílání probíhá od 5.55 do 9.00. Naším úkolem je divákovi sdělit, co se ten den bude dít v Česku i v zahraničí. Nesmí tedy chybět aktuální informace, které obvykle sledujeme průběžně až do večera předcházejícího dne – například jednání vlády. Míváme také rozhovory s hosty, které si s kolegyní rozdělujeme. Na psaní tříhodinového scénáře se ostatně jako moderátorská dvojice podílíme stejnou měrou.

Dělám si srandu, že když někdy po poledni dorazím domů, protože si po skončení vysílání obvykle vyřizuji různé soukromé věci, tak mě na pár hodin vyloženě „vcucne“ gauč a okamžitě usnu. Když mi ale někdy kolem půl čtvrté zazvoní budík, tak jsem celý rozlámaný a je pro mě těžké zase začít pracovat na novém scénáři pro další den. Většinou mi to trvá do deseti do večera, přičemž ve 3:30 už zase vstávám. Kupříkladu taková příprava některých odlehčených témat nebo otázek v rámci rozhovorů s politiky mi ale tolik zabrat nedává, protože když má člověk přehled, tak to zase tak těžké není.

Trvalo vám dlouho si na tenhle lidskému tělu v podstatě nepřirozený režim zvyknout? 
Já jsem takový ten noční pták, takže ty nejlepší nápady jsem vždycky míval v noci. Kromě toho nemám problém s tím odpočinout si během dne, a když ještě připočteme ten zásadní faktor, že člověka tahle práce prostě musí bavit, tak se to zvládat dá. Občas mě mrzí, že přicházím o nějaké večerní akce, a že nemůžu tak často zajít na koncert nebo do divadla. Ale výhodou je, že časně vstávám vždycky jen jeden týden. Ten další mám klasické směny politického reportéra, takže si to můžu vynahradit. 

Máte vůbec nějaký čas na další aktivity?
Určitě se i rád odreaguju a ty možnosti tu na jednu stranu jsou – ať už jde o kulturu nebo návštěvu fitka. Na druhou stranu ale novinář musí být vždycky na telefonu a má takovou povinnost všechno sledovat – třeba i na dovolené v Chorvatsku, kdy vám to nedá a točíte třeba záběry kolony Čechů na hranicích. Většinou je to tedy tak, že půl dne odpočíváte, a pak z vlastního přesvědčení věnujete nějaký čas i práci. Což se zvládat dá, jen si prostě musíte umět čas dobře zkoordinovat.

V médiích se samozřejmě v poslední době řeší především válka na Ukrajině. Do jaké míry takové události ovlivňují váš pracovní rozvrh?
Co se týče moderování, tak tam máme směny dopředu rozdělené, a když například někdo neonemocní, tak se držíme daného plánu. Nejhůř ale válka na Ukrajině působí na psychiku. Vybavuji si, že v den jejího vypuknutí jsme s kolegyní měli ve studiu mít zábavné a zajímavé hosty z showbyznysu. Během noci se ale člověk dozví, že začala invaze, takže jsme do práce dorazili o tři čtvrtě hodiny dřív s úplně čistým, nepopsaným papírem. Starý scénář, který jsme si předtím připravili, jsme mohli tak akorát vyhodit do koše. Místo toho jsme museli sledovat, co se děje, protože tyto informace jsme pak následně předávali divákům. Něco takového je opravdu náročné. A teď nemám na mysli dokázat všechno podchytit a zachytit, ale v roce 2022 tuto situaci nikdo nečekal. Navíc vůbec není příjemné hlásit, že vojáci střílí do civilistů. Samozřejmě se ale nemůžeme srovnávat se záchranáři nebo lidmi, kteří tohle zažívají přímo.

V pořadu, který moderujete, není o různorodost témat nouze. Je pro vás výzvou takhle „přepínat“?
Bude to znít jako klišé, ale dělat ranní show a být tím, kdo diváka novým dnem provede, jsem chtěl odpradávna. Rád komunikuji s lidmi a různorodost mi naopak vyhovuje. Baví mě spotřebitelská témata, hosté z politické sféry i odlehčený lifestyle a kultura, u kterých si zase můžu odpočinout, což jsem si jako původně parlamentní zpravodaj nemohl dovolit. Tahle vyváženost je super, člověk nemusí být svázaný v kravatě, ale má šanci si trochu – jak se říká – vyhodit z kopýtka a zkrátka si dovolit víc než v jiných pořadech. Všechno má ale svoje hranice, takže politické rozhovory musí být fakticky podložené a musíte být připravení tak, aby vás host nevyvedl z míry, nebo abyste nezačali něco subjektivně hodnotit. 

Říkal jste, že moderátor vystupuje sám za sebe. Bylo pro vás obtížné naladit se na dynamiku moderátorské dvojice?
Je to náročné v tom, že když moderujete ve dvojici, tak si s tím druhým člověkem prostě musíte sednout i po té lidské stránce. Rozhodně nemůžu říct, že bych měl tady s někým problém, ale loni jsme se v rámci dvojic různě střídali a bylo znát, že zatímco s jednou kolegyní jsem si rozuměl víc, tak druhá uměla lépe improvizovat a ta třetí zase měla velký přehled. Momentálně jsem ve dvojici se Soňou Porupkovou a doufám, že můžu mluvit i za ní, když řeknu, že jsem moc rád, že jsme se našli, protože v sobě kombinuje všechny jmenované kvality. Navíc jsme kamarádi, takže společné téma dokážeme najít i mimo vysílání. Dál taky víme, co od sebe můžeme navzájem očekávat, a že se na sebe můžeme spolehnout. 

<Path> Efektivní home office aneb Jak pracovat z domova a nezbláznit se z tohoZdroj: Foto: iStock, Wired

Na začátku jsme zmínili, že vysokoškolský titul není pro práci v médiích bezpodmínečně nutné. Bez čeho se ale podle vás dobrý moderátor opravdu neobejde?
Občas mě přepadne stesk, že jsem se o zaměstnání začal zajímat strašně brzy a uteklo mi takové to divoké mládí, kdy bych si sbalil batoh a na rok a půl zmizel někam do zahraničí, kde bych se učil jazyk nebo třeba surfoval. Alespoň tedy pokud pominu svou jedinou a také hodně krátkou zkušenost z Anglie čerstvě po střední. Nic takového už v tuto chvíli udělat nemůžu, protože už jen stěží bych do toho rozjetého vagónu znovu dokázal naskočit. Jak o moderování, tak o herectví je velký zájem, ale jen málokomu se do těchto oborů opravdu podaří dostat. Je to hlavně o píli, odhodlání a cílevědomosti. A také o tom nevzdat se a vytrvat, když něco hned nevyjde. Díky tomu možná právě i já teď jsem tam, kde jsem. 

Zdroj: Josef Mádle

Populární
články

Jsem to já?
TĚLO & MYSL

„Takhle (hrozně) přece nevypadám!“ Proč se na fotkách sami sobě nelíbíme, má svůj důvod. Je jím „expoziční efekt“

Autor: Mirka Dobešová
Virální trendy se v posledních měsících točí kolem Římského impéria – v (homoerotických) kontextech, jaké byste nečekali
AKTUALITY

Jak se naučit být mužem? Pánové mají jasno – k získání chlapáctví pomůže římská praxe „ručníkových chlapců“

Autor: Veronika Košťálková
Nová studie popisuje, jak klíčovou roli hrají ženy v udržování sociálních vazeb mužů. Obráceně to však už neplatí
LIDÉ

Muže trápí epidemie samoty. Bez ženské asistence se často „nevyvenčí“, tvrdí nová studie. Na vině je i mužský strach z nálepky gaye

Autor: Veronika Košťálková
Romantický polibek překvapivě není vlastní všem kulturám napříč světem
TĚLO & MYSL

Proč se lidé líbají? Zapomeňte na romantiku. Líbací praxe má docela nechutný (ale praktický) základ, zjistili vědci

Autor: Mirka Dobešová
Robert Čapek je přesvědčený, že naše děti nečeká ve škole nic dobrého. Proto se již mnoho let snaží o zásadní změny celého systému, školením učitelů počínaje
LIDÉ

„I když bude výuka o LGBTQ+ tématech ve školách povinná, většina učitelů to bude stejně ignorovat,“ říká „Líný učitel“ Robert Čapek

Autor: Michal Černý
„Nikdy rodičům neodpustím, že mě nutili studovat ‚smysluplný‘ obor,“ říká muž, který zápasí s každodenností. „Češi ničí dětem sny,“ dodává
LIDÉ

„Nikdy rodičům neodpustím, že mě nutili studovat ‚smysluplný‘ obor,“ říká muž, který zápasí s každodenností. „Češi ničí dětem sny,“ dodává

Autor: Irena Piloušková
Vybíráte si, kam letět v příštím roce na dovolenou? Napovědět vám může aktuální žebříček nejbezpečnějších destinací, který zohledňuje i respekt k LGBT+ lidem
CESTOVÁNÍ

Kde bude v roce 2025 nejvíc bezpečno pro vaši dovolenou? Žebříček vyhrála země, která jde v respektování LGBT lidí příkladem

Autor: Veronika Košťálková
Zakladatele české firmy Potten & Pannen - Staněk naplňuje hrdostí jak prodejna, která na adrese Vodičkova 2 sídlí už 34 let, tak loni otevřená prodejna v Cukrovanickém paláci, která za svůj koncept získala mezinárodní oceněnní
LUI BUSINESS

Od prodejny s vůní oběda až po nejlepší retail na světě. „Naší filozofií jsme se lišili už v roce 1992,“ má jasno Pavel Staněk

Autor: Veronika Košťálková
Jihokorejské feministické hnutí 4B získává v posledních dnech na popularitě i v USA
LIDÉ

„Američanky, je čas se poučit od Korejců a přijmout hnutí 4B“: Trumpovo vítězství vzedmulo novou vlnu odporu k nadvládě mužů

Autor: Michal Černý
Festival Queer Eye i letos přiveze zajímavé ženské hlasy: třeba berlínskou zpěvačku MADANII.
KULTURA

Blíží se Queer Eye. Pestrý festival, kde můžete tančit, besedovat, skládat hudbu, trénovat sebeobranu… Nebo klidně jen ležet!

Autor: Veronika Košťálková

E-Shop