Jan Bendig skrze Výměnu manželek názor Čechů na gay rodičovství a Romy nezmění. Snaha se ovšem cení i v tomto případě
Reality show Výměna manželek patří mezi stálice v českém televizním programu, vysílá se od roku 2005 a je tak vlastně nejdéle vysílanou reality show v Česku. To však samozřejmě nesvědčí ani tak o „kvalitě“ jako takové, ale spíše vypovídá mnohé o nás jako konzumentech mediálních obsahů. Není tedy žádnou náhodou, že s pořadem se již pojí celá řada kontroverzí – především samozřejmě vzhledem k „výběru“ účastnících se rodin a také k faktu, že konkrétně děti nemají šanci svou účast nijak ovlivnit. Přesto si mnoho diváků/ček pohled do rodin, které jsou nezřídka sociálně slabé (což je ještě hodně jemně řečeno), s notnou dávkou voyeurismu užívá (ostatně, ono je asi někde hluboko v lidské povaze zakořeněno radovat se z toho, že se někdo může mít hůře než my sami…).
Zostuzování jako primární cíl
Vzhledem k popularitě celé řady různých reality show není divu, že se na tento typ pořadů již zaměřuje i vědecká obec. Socioložka Irena Reifová s dalšími kolegy/němi tak konkrétně v souvislosti s principem přitažlivosti sledování Výměny manželek (ale de facto i s produkčním záměrem) přímo hovoří o tzv. zostuzování. Jak Reifová v minulosti uvedla např. v rozhovoru pro Mediář, „výchozí bod zostuzování je už ve výběru účinkujících, kteří jsou v něčem 'špatní'. To je pak rozehráno a komentováno ironickými voiceovery a specifickou prací kamery (…). Dnes jsou vybíráni účastníci, kteří jsou v naprosté většině sociálně slabí, trpí nedostatkem zdrojů všeho druhu a jsou očividně znevýhodněni. A Výměna tyto charakteristiky dál zdůrazňuje,“ popsala přímo. Jak navíc poznamenala v podcastu Českého rozhlasu, mezi diváky/čky Výměny se běžně řadí i vzdělaní mladí lidé z velkých měst. „Tihle mladí diváci používají kategorii ´bizár´. Oni se na Výměnu manželek nedívají proto, aby se ujistili, že jsou schopní žít úspěšně a lépe svůj život koordinovat, ale dívají se na to proto, že to považují za panoptikum zvláštností,“ vysvětlila s tím, že tento přístup může být také určitým projevem nadřazenosti. Je prostě příjemné ubezpečovat se v tom, že je člověk „ten lepší“.
K pozitivní změně kupředu krok (a další dva zpět)
Bez ohledu na motivace ke sledování Výměny a evidentně účelový výběr jejích účastníků však nelze opomenout ani možné dopady pozitivní. Produkce se totiž alespoň občas snaží vybírat specifické rodiny za účelem bourání různých společenských tabu. Pokud bychom měli vzpomenout jen na poslední dobu, velmi pozitivní odezvy se dočkala Výměna s partnery Danielem Krejčíkem a Matějem Stropnickým, kterým se dle následných reakcí veřejnosti skutečně podařilo „popostrčit“ vnímání gay rodičovství pozitivně kupředu. A včera se TV Nova rozhodla jít ještě dál – vyměněnou manželkou byl totiž gay zpěvák romského původu, Jan Bendig. Otázkou ovšem je, nakolik zrovna tentokrát záměr s „pozitivní reprezentací“ vyšel…
Když se kupí stereotypy
Rasismus, resp. nepříliš vřelý vztah vůči romské minoritě, je mnohým Čechům/Češkám vlastní (omluva míří k těm, pro které to neplatí). Zářných výjimek – tedy Romů, kteří žijí spořádaně, pracují a plně asimilovali do majority – může být samozřejmě nespočet, ale klasický stereotyp je pravděpodobně každému znám: Romové mají spoustu dětí, nepracují, pobírají dávky (všem, kteří se vymykají, se také rovnou omlouváme). Pokud ale měla včerejší Výměna ukázat opak, nějak extra to nevyšlo. Tedy, je pravda, že otec, do jehož domácnosti zavítal zpěvák Bendig, zaměstnání měl, zdůrazňována byla opakovaně také důležitost rodiny, rodičovská autorita a nastavování pravidel. Potud fajn. I sedm dětí by mohlo být fajn, kdyby všechny tři, které ještě žily doma, už zrovna extra fajn nebyly. Propadnutí v šesté třídě, minimální vzdělání, to vše ospravedlňované sedmiletým pobytem v Anglii (jej, a to je další nehezký stereotyp…) – který ovšem např. v případě vyměněné manželky Růženy rozhodně nevedl k tomu, aby se naučila anglicky. To už opravdu moc fajn není. Fajn nebyla ani celá spousta dalších věcí, ale bude rozhodně nejlepší, když se každý na daný díl sám podívá a udělá si vlastní obrázek.
Tím, co ovšem nebylo fajn úplně nejvíc, bylo komplexní PR, nejprve pravděpodobně za účelem zviditelnění Jana Bendiga, následně ještě Tomáše Arsova (který však nakonec péči o vlasy vyměněné manželky přenechal jinému kolegovi) a nakonec travesti 'umělkyň' a pražského gay baru (výběr nechť každý opět zhodnotí raději sám). Abychom nezapomněli, pár minut patřilo ještě Monice Bagárové. Ultra šílené poblouznění žatecké romské komunity z Bendigovy přítomnosti a definitivně papírem šustící závěr „mezi osmi očima“, v němž pateticky zaznělo, jak by Bendig s partnerem rádi měli miminko (a romský hetero pár dojatě a chápavě kýval a pronášel repliky jako: „lidé jako vy mohou být skvělými rodiči“), byl už jen posledním hřebíčkem do rakve jednoho z nejbizarnějších dílů Výměny, jejímž nejhlubším poselstvím byla nakonec informace, kde najít slušnou práci. A z toho by si tentokrát vlastně mohli mnohé odnést úplně všichni do pořadu zapojení...
Přesto je nutné zmínit, že i v tomto případě se snaha cení a česká mediální scéna zcela jistě potřebuje více viditelných případů "z běžného života". Je pouze velmi důležité, aby byli v rámci veřejné reprezentace zastoupeni všichni. Věříme, že jsme na dobré cestě a brzy se dostaneme třeba na úroveň Španělska, kde se v reality show vysílaných denně na největších televizních stanicích pravidelně objevují LGBT+ lidé a nic to s nikým nedělá. Ba právě naopak – soudě podle nátury Španělů je o takový typ obsahu v prosluněné zemi zájem. Věřme si, že i v Česku časem vznikne poptávka po obyčejných životech obyčejných gayů, leseb, trans a dalších nekonformních lidí.
