Může být pes opravdu homosexuál? Kauza odvrženého psího „gaye“ zaplavila internet, názory kynologů se různí
Lidské homosexuální páry se ve společnosti pořád setkávají s nepochopením a opovržením. Stejný osud potkal i psa jménem Fezco z amerického státu Severní Karolína. Zvíře se do útulku dostalo jenom kvůli tomu, že jeho chování podle někdejších majitelů začalo vykazovat rysy připomínající homosexuální chování. Můžou mezi psi být skutečně gayové, nebo se Fezca chtěli jeho očividně homofobní páníčci po nějaké době jednoduše zbavit?
Vladimíra Tichá, mluvčí Českomoravské kynologické unie, se domnívá, že kolem tématu psí homosexuality visí pořád hodně otazníků a na obsáhlejší prozkoumání čeká i nadále: „Myslím si, že otázka homosexuálních psů příliš probádaná není. Praktičtí kynologové ji spíše zamítají a pokud se někde nějaké informace objeví, bývají to spíše bulvární časopisy než ty vědecké nebo s veterinární tématikou.“ Expertka ale dodává, že chování psů může být pro laiky občas právem matoucí.
„Je docela možné, že na homosexualitu vysloví podezření někdo, kdo vidí, že určitý pes jeví sexuální chování ke stejnému pohlaví,“ popisuje Tichá. Ve skutečnosti mají k tomuto „podezřelému“ chování psi úplně jiný důvod, než bychom mu logicky přisuzovali. „Většinou to bývá spíše ze sexuálního předráždění, nebo ze snahy se prosadit než z toho, že by pes preferoval před fenou psa samce,“ objasnila odbornice.
Ukázkovým příkladem tohoto mylně vyhodnoceného chování patří třeba tzv. humping, které je známé také pod pojmem mounting. V případě psů jde o výraz pro naskakování na jiné psy, předměty nebo lidské nohy. A i když lidi může naskakování trochu vykolejit, pro naše čtyřnohé mazlíčky je to něco naprosto běžného a normálního. „Co se obtěžování podobného typu týče, velmi často se to považuje za snahu prokázat svoji dominanci a získat tak odpovídající místo ve smečce. Leckdy se ale může jednat i o trochu jiný sexuální podtext, což dokazuje zvýšená míra takového chování v pravidelném měsíčním cyklu majitelek,“ popsala Tichá.
Jak ale vysvětlit, že někteří psi se při náhodném střetnutím na ulici nebo v parku o sebe navzájem zajímají, kdežto jiní žádnou aktivitu nevykazují? „V tom může hrát roli celá řada faktorů. Například nezkušený pes může jevit zájem o fenku, které si zkušený pes ani nevšimne, protože ještě neví, že není ta správná doba. Roli mohou mít i sexuální rituály psů. V neposlední řadě existuje také něco, co by se dalo nazvat instinktivní snahou o větší genetickou variabilitu. Platí to pro psy i pro fenky a znamená to, že partnera jiného plemene nebo křížence preferují před příslušníkem plemene vlastního,“ myslí si kynoložka.
Zdá se, že s našimi čtyřnohými mazlíčky toho máme společného víc, než by nás mohlo napadnout. A to nejen pokud jde o fyzickou přitažlivost a navazování vztahů. „To, jak se pes vyrovnává s určitou situací velmi ovlivňuje způsob, kterým prožije období tak zvané rané socializace. Ta probíhá ve věku cca 5-12 týdnů a pes se v jejím průběhu mimo jiné seznamuje s různým prostředím a zvyká si na něj. Připravit psa na válečné trauma ale určitě není možné. Výjimku asi tvoří psi se speciálním výcvikem, kteří jsou používáni například při misích ve válečných zónách. Mají nejen speciální výcvik, ale jsou z pohledu povahy pečlivě vybíráni. V úvahu je třeba brát i to, že stres majitele se velmi přenáší i na jeho psa a že psi, které majitel musí opustit, to budou snášet velmi těžko,“ uzavřela Tichá.
