
Ukrajinci nejsou stejní jako Češi. Jsme si ale podobní. Některé kulturní rozdíly vás pobaví
Jednička není dobrá známka
Obec Klecany, která leží na sever od Prahy, v půlce března otevřela školu pro ukrajinské žáky. Z Klecan a okolních obcí se do ní zaregistrovalo 40 dětí. Když starosta školu slavnostně otevíral, popřál žákům a žákyním samé jedničky. To ve třídě vzbudilo rozruch, ukrajinské děti se začaly pobaveně pochechtávat. Co je rozesmálo? Jednička je totiž na Ukrajině nejhorší známka. Premianti nosí domů dvanáctky.
Podle serveru Inkluzivníškola.cz se na základních a středních školách na Ukrajině nově používá dvanáctistupňová škála. Známka 10–12 znamená výborně, 7–9 je dobře, 4–6 je dostatečně a známka 1–3 je nedostatečně. Českým učitelům tato početná stupnice známek nejspíš zamotá hlavu. Na vysokých školách už pak ukrajinští studenti dostávají i nám známé hodnocení A, B, C a F, přičemž písmeno je na výbornou a F znamená, že studující neprospěl.
Muži nosí kabelky svým partnerkám
Natalyia žije v Praze už od roku 2003, kdy sem přišla studovat vysokou školu. Domů celou dobu pravidelně jezdila za rodinou, nicméně na řadu ukrajinských zvyků během krátkých návštěv tak nějak pozapomněla. Nyní, když aktivně pomáhá s ubytováním ukrajinských uprchlíků v Česku, se jí některé kulturní rozdíly znovu připomínají.
„Zrovna včera jsem tady viděla jeden ukrajinský pár, jak vycházel z restaurace. Při pohledu na ně jsem si vzpomněla, že ukrajinští kluci jsou zvyklí nosit holkám tašky – a to i když mají jen malou elegantní kabelku, a ne žádný těžký kufr. Včera ten mladík držel své partnerce takovou malinkatou dámskou kabelčičku. Úplně mě to rozesmálo, to tady v Česku prostě nikdy nevidíte,“ vypráví pobaveně Naty.
Zdroj: Giphy
Na Ukrajině útratu zatáhne muž
Celkově z Natyina vyprávění vyplývá, že ukrajinské ženy nejsou tak emancipované jako dnešní Češky. Zároveň Natalyia ale přiznává, že se za téměř deset let, kdy žije v Praze, časy mohly změnit a ona na dálku není schopna vnímat posuny v ukrajinské společnosti. „Na Ukrajině prostě bylo běžné, že kluci podrží holce dveře, zaplatí za ni v restauraci. Zatímco tady u vás je normální, že se na rande oba dva podělí o účet. To u nás normální rozhodně není,“ říká.
K rozpočítávání útraty většinou nedochází hned na prvním rande, kdy chce muž udělat dojem. Ale možná u nás nejednu Ukrajinku čeká překvapení, až jí na několikáté schůzce nový partner předá účet se slovy: „Miláčku, dnes je řada na tobě.“ Nicméně opustit patriarchální zvyky a držet se hesla „nepotřebuju, abys mě pouštěl první do dveří, chci brát za stejnou práci stejný plat jako ty“ rozhodně nebude na škodu.
Češi smrkají, Ukrajinci popotahují
Naty si vzpomíná ještě na jeden kulturní rozdíl, na který narazila po příjezdu do Česka. „Když během přednášky na univerzitě začal jeden spolužák smrkat tak, že tím přehlušil hlas vyučujícího, byla jsem úplně v šoku,“ popisuje. V ukrajinské společnosti je totiž vyprazdňování nosu na veřejnosti považováno za neslušné. Nesmrká se, ale popotahuje. Což je zvyk, který za nechutný považují zase Češi.
Ukrajinci mají rádi kolektiv, Češi jsou studení čumáci
Společnost IRS Czech, která zprostředkovává Ukrajincům práci v Česku, na svém webu uvádí, že Češi jsou oproti Ukrajincům mnohem více individualističtí. Ukrajinský smysl pro komunitu IRS Czech považuje za výhodu pro české zaměstnavatele, protože ukrajinským pracovníkům nevadí práce v kolektivu. Oproti Čechům mají také silnou národní hrdost. Sice jsou zvyklí kritizovat svoji vládu, ale jakmile se do ní pustí někdo jiný, začnou svou zemi obhajovat. Aby z kulturního srovnání českých a ukrajinských pracovníků nevyšli Češi tak špatně, pracovní agentura dále uvádí, že Ukrajinci nejsou ve srovnání s Čechy příliš dochvilní.
Lidé z Čech a Ukrajiny před sebou mají nejspíš řadu měsíců, které prožijí bok po boku, takže další rozdíly vyplavou postupně na povrch. Třeba až budeme slavit české Vánoce 24. prosince a ukrajinské od 6. ledna. S 360 tisíci volných pracovních míst v České republice to vypadá, že řada lidí, kteří sem nyní přišli jako uprchlíci, by tady mohla zůstat i po skončení konfliktu. Uvidíme, jak to české i ukrajinské zvyklosti ovlivní.