Nahlédněte do netradičního mezonetového bydlení vítěze českého MasterChefa Romana Staši!

Roman Staša je kondiční trenér a bývalý juniorský hokejista. Hokejku a tréninky však v poslední době vyměnil za vařečku a veřejně známým se stal díky 4. řadě televizního soutěžního pořadu MasterChef Česko, kde se umístil na prvním místě. Jak vypadá jeho bydlení kousek od Prahy?

Když jsme sem přijížděli, budova mi vůbec nepřipomínala obytný prostor. Tipoval bych ji spíše na kanceláře. Jak dlouho už tady bydlíš?

Asi rok a půl. Byla to náhoda. Hovořil jsem se svou klientkou ve fitku o tom, že se chce stěhovat, a já jsem zrovna také něco hledal. Bydlel jsem v pražských Modřanech v bytě 1+KK a už to pro mě bylo malé. Hledal jsem něco většího s terasou, kterou tady mám.

Tento byt mě ihned okouzlil. Velmi se mi líbila atmosféra mezonetu i že je to tady trochu jiné. Jak říkáš, nevypadá to klasicky. Když do tohoto domu vcházíš, vypadá to spíše jako ateliér než jako nějaký obytný dům, a to se mi líbí. Říkal jsem si, že ve svých 32 letech už bych konečně mohl bydlet tak, jak chci a jak se mi to líbí. Proto jsem se sem nastěhoval a vůbec jsem nad tím nepřemýšlel. Byla to láska na první pohled. Jen jsem do tohoto bytu vkročil, ani jsem ještě nevyšel nahoru a už jsem říkal, že to beru.

Co všechno jsi zde zařizoval? Byt je totiž vybaven opravdu vkusně…

Kupoval jsem si pohovku, křeslo, televizi, ale de facto tady dost vybavení už bylo. Nahoře jsem si také zařídil jakousi mini posilovnu a pokoj pro hosty. Je skvělé, že je tady obrovský obývací pokoj s kuchyní, a když dorazí návštěva, mám i pokoj pro hosty s vlastním sociálním zařízením, takže se vůbec nerušíme. Když například přijedou naši, každý máme svůj klid. Myslím si, že se mi odsud vůbec nebude chtít, jestli to někdy bude potřeba. Jediné, co bych udělal, kdybych si interiér navrhoval sám, je větší kuchyň. Ale ta současná je skvělá v tom, že se dá celá jakoby zavřít a není vidět, že tady nějaká kuchyň vůbec je.

V rámci vybavení a designu jsi typ člověka, který to řeší opravdu do detailu?

Musím se přiznat, že například pohovku jsem hledal hodně dlouho, protože jsem měl jasnou představu o tom, že chci, aby měla dřevěné nohy apod. Takže to asi dost řeším. Trávím doma poměrně dost času, což teď asi bude jinak, ale předtím, když jsem trénoval, jsem doma pobýval častěji. Proto jsem chtěl bydlet někde, kde se mi líbí, kde je dobrá atmosféra a kde si to mohu udělat částečně podle sebe. Když už si nějaké vybavení vybírám, ctím pravidlo, které říkával můj táta: „Nejsme tak bohatí, abychom si kupovali levné věci.“ Takže do věcí investuju. Chci s nimi zkrátka žít a cítit se dobře.

Tohle pravidlo bezpochyby dodržuješ i v rámci kuchyně? Potrpíš si na kvalitní vybavení?

Teď už stoprocentně. V MasterChefovi jsem zjistil, co všechno se dá vylepšit a jaké věci můžu mít. Zase nechci říct, že do toho vrážím desítky tisíc, ale rozhodně si teď potrpím na to, abych měl super nůž, kvalitní nádobí, ocelové pánve apod.

„Můj největší problém není to, že jsem gay, ale to, že spadám do kategorie ´postižený´“, popisuje muž, jehož nemoc upoutala na vozík13. 9. 2022

Kuchyň je pro tebe určitě důležitá součást bydlení?

Jasně, a velmi se těším, až budu mít vlastní nemovitost a udělám si obří kuchyň. Hodně mě inspiroval Honza Punčochář, který má nádhernou kuchyň, ve které je obrovský ostrov, okolo kterého může mít židle, a devadesát procent všech věcí vaří na ostrůvku. Do linky chodí třeba jen pro věci z lednice. Hrozně mě to nadchlo, protože když má návštěvu, vaří doslova s nimi, jelikož si všichni posedají okolo ostrůvku. Není k nim zády, jak to často v kuchyních bývá.

Když jsme u těch hostů, často rád někoho hostíš?

Stoprocentně. Velmi často vařím, když někdo přijede. Proto je pro mě kuchyň strašně důležitá a chci, aby byla otevřená a na lidi jsem viděl. Hrozně mě baví, když vařím jídlo, povídáme si spolu, oni si dají víno a já také.

Kde v bytě jsi kromě kuchyně nejčastěji?

Jsem velice rád venku, takže když můžu, pobývám na terase, kde si dávám dýmku, dobré víno, ale pravidelně tam i snídám, dávám si kafe a mám tam i gril. To miluju. Jediná nevýhoda tohoto prostoru je, že musíš projít celým bytem a ložnicí, aby ses dostal na terasu.

Ale teď, když jsem si koupil rotoped, trávím hodinu denně v pokoji pro hosty, kde mám také mini posilovnu. Jsem pyšný na to, že jsem si tento pokoj udělal. Je to taková moje „supermístnost“. A nevím, jestli ti lidé říkají pravdu, ale když u mě nějací hosté spí, pochvalují si, že se jim v mém pokoji pro hosty spí velmi dobře. (smích)

„Gayové nejsou nastaveni na monogamii,“ myslel si muž, který nyní žije s HIV. Aktuálně doufá, že najde pravou lásku25. 5. 2022

Tvé trenérské aktivity se však po výhře v MasterChef Česko asi značně omezí? Pokud se nepletu, hodně teď budeš vařit třeba u lidí doma?

Sport nejen miluju, ale je to i velká část mé obživy, nicméně myslím si, že se to významně změní. Už jsi to nakousnul a je pravda, že vaření u lidí mi teď zabere hodně času. Což je dobře. Chtěl jsem to tak, a ono to vyšlo a objednávek na vaření je mnohem více, než jsem očekával. Je to úžasné.

Vždy jsem říkal, že bych si chtěl vzít batoh a projít Českou republiku, což se mi asi nepovede, ale trochu to zažiju díky tomu, že místo batohu naložím jídlo do auta a projedu celé Česko v rámci domovů lidí, kteří si mě pozvali. Těším se na všechny cesty a chci na těch místech i spát, být tam a ochutnat místní kuchyni. Některé názvy měst a vesnic, do kterých pojedu, jsem například nikdy neslyšel, takže se hodně těším, co všechno zažiju.

Když jedeš k někomu vařit, vozíš s sebou i vlastní vybavení? Lze se vždy adaptovat na cizí prostor?

Myšlenkou vaření u lidí je, abych je naučil a ukázal jim, že mé jídlo mohou vařit i u sebe v kuchyni, a to je základ. Ale samozřejmě s lidmi předem komunikuji, aby měli mixér, kuchařské plátno, cedník apod. To jsou věci, bez kterých se při přípravě svého menu neobejdu. Ale ze sta procent chci vařit s jejich nádobím a jediné, co si vozím, jsou mé nože a samozřejmě suroviny, protože ty si chci kupovat sám.

Proč jsem stále sám a nikdo mě nechce? Na gaye dopadá osamělost nejvíce. „Léčba“ alkoholem ani drogami ale není řešení8. 8. 2022

Máš recept na to, jak najít kvalitní suroviny? Jak moc je kvalita surovin důležitá pro vytvoření dobrého jídla?

Určitě. Pro mě byla obrovskou školou vaření právě soutěž MasterChef. My jsme tam neustále vařili s Billou. I díky tomu, že jsme tam vařili ze surovin z jejich sortimentu a důvěřovali jsme jim, zjistil jsem, že mají opravdu dobré věci. Takže teď chodím nakupovat 90 procent věcí tam. To, co tam není, se snažím nakupovat u lokálních farmářů. Nedávno jsem si s jedním volal a říkal jsem, že to, co nepůjde koupit v Bille, si objednám u něj. Výhoda je v tom, že když si u farmáře něco objednáte, on až v tu chvíli jde a například porazí zvíře. Vše máte čerstvé.

Ale je pravda, že za dobré věci si dnes bohužel hodně připlatíš. A vlastně platíš za to, co dříve bylo standardem. To, že se mrkev pěstovala normálně, bylo dříve běžné, ale teď už klasicky pěstovanou mrkev kupuješ pod „značkou BIO“. V obchodě se snažím, aby 70 procent mého košíku tvořilo ovoce a zelenina. Nic moc jiného nejím a nekupuji. A hlavně neberu například tu mrkev, která je na první pohled nádherná, ale tu, která je od hlíny. Je potřeba používat selský rozum.

Předpokládám, že vaření u lidí doma je jednou z hlavních součástí tvého projektu Bez adresy?

Je to tak. Přijet k lidem a uvařit jim u nich doma menu, které si vyberou oni sami, je hlavní část projektu Bez adresy. Až to půjde, přibude k tomu i food truck, kterým budu cestovat po městech a vesnicích, a na to se strašně těším. Posledním pilířem je pop-up restaurace. Vždy jsem říkal a budu to říkat pořád, že nechci svou restauraci na jednom místě, protože by mě nebavilo stát každý den 14 hodin v jedné a té samé kuchyni. Baví mě být s lidmi, takže si nedovedu představit, jak jinak bych to dělal. A v dnešní době je navíc vlastnictví restaurace velký problém. Spousta majitelů má obrovské starosti. Velmi se těším, až si třeba na nějaké zřícenině uděláme s lidmi zabíjačku apod. Těším se na interakci s ostatními a doufám, že s nimi budu moci být brzo ve spojení.

Zdroj: Jan Witek, Juan Calderón