Gayové a bisexuálové se čtyřikrát častěji pokusí o sebevraždu než heterosexuálové. V reakci na statistiku vznikl unikátní fotoprojekt
Pro muže homosexuální nebo bisexuální orientace platí, že jim v porovnání s heterosexuály hrozí čtyřikrát vyšší riziko pokusu o sebevraždu. Na to přišel výzkum, který se zabýval prevalencí suicidálního jednání napříč minoritami. Přestože společnost ještě stále někdy dává na předsudky a věří, že jsou homosexuálové předčasně „zabíjeni“ především virem HIV, není tomu tak. Sebevraždy vezmou život většímu počtu bisexuálů a gayů než celý ten neustále omílaný AIDS.
Přestože je tento závěr alarmující, TheConversation.com informuje, že politika mentálního zdraví je mnohdy absolutně nedostatečná: Dokonce ani řada profesionálů netuší, jak s takovými klienty/pacienty jednat, a tak psychiatři nabízejí na deprese, úzkosti a sentimentální a bezmocné stavy především medikaci, přestože by jejich svěřenci potřebovali spíše vhodně vedený dialog. Ne vždy jsou prý profesionálové přes duševní zdraví dostatečně dobře proškoleni pro práci s LGBTQ+ menšinou tak, aby byli schopni komunikovat bez (třeba i jen nevědomého) projevovaného despektu a homofobního či stigmatizujícího projevu.
Mlčení je v případě suicidálních (sebevražedných) myšlenek jeden z nejnebezpečnějších faktorů. Avšak bariéry jsou pro řadu těchto osob (především mužů) nepřekročitelné – a často nejen zdánlivě. Některé odradí finanční stránka věci, jiné strach a stud, další dlouhé čekací doby při objednávání nebo třeba nedostatečná informovanost o tom, jaké jsou možnosti – komu zavolat, kam zajít. Ti, kdo se k profesionálovi přimějí vypravit, se podle zdroje někdy i tam setkávají s nepochopením a narážejí na problematiku otevření diskuze na tak palčivé téma, jako je ublížení sobě samotnému a dobrovolný odchod na věčnost.
Sebevražedné myšlenky samy o sobě otevírají nesmírně těžké téma. Pokud se ke všemu přidají obavy z homofobie, jsou takoví potenciální klienti/pacienti naprosto paralyzováni a nevidí řešení. S odsuzováním za sexuální orientaci se lidé z LGBTQ+ komunity setkávají na prakticky všech rovinách: v institucích jako školy nebo úřady, na veřejnosti, v práci, v sousedství, dokonce i v rodině a mezi „přáteli“. A co je asi nejhorší, někdy také v ordinacích lékařů a v kancelářích jiných poradců a autorit. V českém kontextu se můžeme bavit třeba i o politických postojích některých vrcholných představitelů země.
V reakci na děsivé statistiky vznikl na University of British Columbia projekt s názvem Still Here (tedy Stále tady), který si vzal na svá bedra právě reprezentaci těch gay a bisexuálních mužů, kteří přežili myšlenky na sebevraždu či pokus o ni. Devětadvacet mužů tak sdílelo přes tři sta fotografií, které jakoukoli formou zachycují jejich příběh.
Někteří volili metafory – fotografovali se zavření ve skříních, nacházeli krásu v nekonformitě a netradičním podání, sdíleli s lidmi rozsypané pilulky, které je měly navždy zbavit tlukotu srdce, anebo ponechali jednoho gumového medvídka osamoceného, zatímco ostatní se k němu otáčejí zády a jdou společným směrem.
Jiní se rozhodli pro přímočařejší sdělení. Jeden z nich například ukázal, jak vypadá ulice pod oknem jeho domu: „Má cesta by byla u konce. Tak rychle. Tak nepořádně. Tak finálně.“
A nebyl jediný, jehož pohled shora způsobuje husí kůži. Kamení pod útesem zobrazil ten, kdo ke své fotografii dodal popis: „Zní to morbidně, ale strávil jsem tu poměrně dost času přemýšlením o tom, co by se stalo, kdybych skočil na tyhle kameny. Je to dostatečně vysoko, aby mě to zabilo? Realisticky pravděpodobně ne, což je nejspíš jeden z důvodů, proč jsem to nikdy nezkusil. Avšak v horších dnech tu ta potřeba stále je,“ přiznal anonymně.
Výzkum z roku 2015 ukázal nemilý fakt: dokonce celá polovina gayů a bisexuálů byla někdy obtěžována nebo šikanována pro svou sexualitu. To je obrovský zástup zraněných lidských bytostí. Dalším stigmatem je otevřené přiznání sebevražedných myšlenek i přesto, že existují podpůrné aktivity, které mají lidem napomoci se otevřít a bojovat proti sebedestruktivním tendencím. Výstava, která proběhla, měla prý na své návštěvníky opravdu velký dopad. Fotografie spolu s upřímnými popisy byly natolik emotivní, že se staly inspirací pro ty, kdo váhali svěřit se se svým trápením.
A proč se se gayové a bisexuálové častěji rozhodují k sebevraždám? Podle závěrů výzkumu za to nemůže jen homofobie, která je samozřejmě silným hnacím motorem. Často se právě tato nenávist spojuje s dalšími zažitými problémy, jako jsou duševní choroby, finanční tíseň, ztráta práce nebo toxické vztahy.
Pokud se i vy nyní nacházíte v situaci, kterou považujete za bezvýchodnou a přemýšlíte o tom, že si jakýmkoli způsobem ublížíte, vězte, že pomoc lze najít. Pokud stále studujete a je vám do šestadvaceti let, obrátit se můžete na Linku bezpečí. Seznam dalších krizových kontaktů naleznete například na Narovinu.net anebo třeba na SBarvouVen.cz. Vždycky je tu jiná cesta.
