
„Jinak jsem se vyjádřit nedokázala,“ řekla Bella Hadid o tzv. plačících selfies. Jde o marketingový tah, nebo zoufalé volání o pomoc?
I když na sociálních sítích pořád převládají do nejmenšího detailu propracované profily s pečlivě vyumělkovanými fotkami, v poslední době se to na Instagramu a TikToku začalo hemžit i příspěvky z trochu jiného soudku. Nejedna celebrita už zveřejnila takzvané crying selfies – tedy selfíčka, jejichž cílem není pochlubit se zdánlivou radostí a ukázat perfektní líčení či účes, ale naopak dát průchod skutečným emocím a bez ostychu ostatním předvést, že zažíváte těžké období a váš život zrovna není procházka růžovým sadem.
Ovšem vzhledem k tomu, že jsou crying selfies tak výrazným protipólem klasického obsahu, který na sociálních sítích obvykle vídáme, vyvolávají vášnivé diskuze. Spousta lidí se totiž ptá, jestli je tento kontroverzní typ selfíček opravdu tak prospěšný, jak se tváří, anebo jestli jde jen o další internetový podvod a momentální senzaci, která zase brzy pomine. Ačkoliv jsou tyto fotky do jisté míry jasnou, upřímnou a odvážnou zpovědí, v jejich prospěch nesvědčí fakt, že jsou pořád částečně připravené. A zatímco na TikToku jsou crying selfies díky většímu počtu mladších uživatelů už poměrně běžnou záležitostí, jejich hojný výskyt na Instagramu pořád ještě budí rozruch a vyvolává otázku, jaký vliv tyto snímky doopravdy mají na lidskou psychiku.
Mezi slavnými osobnostmi, které svoje crying selfies do virtuálního světa vypustily, byli muži i ženy – zpěvačka a rapperka Lizzo, zpěvák Zayn Malik, ale i herečky (třeba Madelaine Petsch nebo Lili Reinhart ze seriálu Riverdale) či žádané a zdánlivě vždy sebevědomé modelky jako Bella Hadid. A to už o něčem svědčí. Deprese a úzkosti se totiž většinou berou na lehkou váhu. V nedávném případě Vojty Drahokoupila a jeho odstoupení z reality show Survivor byly dokonce veřejně bagatelizovány. Ale skutečně Bella Hadid fotky svého od pláče opuchlého obličeje s šokujícím přiznáním: „Takhle nějak vypadají skoro každý můj den a každá moje noc, a to už několik let. Sociální sítě nejsou skutečné“ sdílela proto, aby získala nové followery? Nebylo by pro modelku jejího formátu jednodušší publikovat spíš jinak laděné snímky, než se k lajkům pokoušet doslova probrečet?
Sama Hadid o svých problémech promluvila v rozhovoru pro noviny The Wall Street Journal. A pro ty, kdo její chování na sociálních sítích zpochybňují, má jasný vzkaz: „Byly chvíle, kdy jsem byla opravdu hodně depresivní, ale když se mě moje máma nebo můj doktor ptali, jak se mám, místo toho, abych odpovídala SMSkou, jsem jim prostě poslala fotku. V té době to pro mě bylo nejjednodušší, protože jsem nikdy vlastně nebyla schopná vysvětlit, jak se cítím. Poslední tři roky jsem trpěla nesnesitelnou a vysilující duševní a fyzickou bolestí, ale nevěděla jsem proč,“ vysvětlila modelka.
Podle odborníků tenhle způsob komunikace není špatný – dokonce ho považují za prospěšný. Má to ale háček. „Ukázání zranitelnosti může být užitečné i pro ostatní, kteří mohou bojovat s vlastními psychickými problémy. Ne každému je ale příjemné svoje emoce ventilovat veřejně, protože každý to má nastavené odlišně. V dnešní době technologií a sociálních médií vidíme lidi, kteří neustále něco sdílejí, ale často jde o zachycení těch nejlepších momentů života. Pokud najdete útěchu ve vyjadřování pocitů tímto způsobem, je to pro vaši psychiku dobré. Ale pozor na přehnaně impulzivní jednání, kterého byste později mohli litovat,“ popsala Natasha Page, akreditovaná poradkyně a psychoterapeutka Britské asociace pro poradenství a psychoterapii.
Na paradox a bludný kruh sociálních sítí upozorňuje i Monica Johnson, americká psycholožka a zakladatelka Kind Minds Psychology: „Jsou situace, ve kterých můžou crying selfies ostatním pomoct. Měli bychom si ale být vědomi rizika, že současně mohou být spouštěčem dalších problémů u jiných lidí. Každý by proto měl zvážit, jestli tento citlivý obsah uvidí publikum, kterému může důvěřovat. Hlavní je získání té správné podpory včetně vyhledání odborné pomoci.“ To potvrzuje také další americká psychoterapeutka Liz Beecroft: „Naše online platformy bychom měli používat ke vzdělávání ostatních, a to nejen sdílením osobních zkušeností, ale i znalostí odborníků a jiných důvěryhodných zdrojů.“
Mít psychické problémy tedy rozhodně není žádná slabost, za kterou by se člověk měl stydět. Ale je potřeba mít na paměti, že se sociálními sítěmi se pořád pojí děsivá ironie. Ve slabou chvíli se vám díky nim může ulevit. Přesto jsou to ale právě sociální sítě, které naše pocity osamělosti mnohdy umocňují, případně vyvolávají.