Funguje váš gayradar dobře, nebo potřebuje trochu poštelovat? Internet se baví výzvou hetero-bi-gay. Uhodnete i vy správně orientaci?
Gayradar (nebo jak ho někteří nazývají gaydar) je samozřejmě původně laický pojem. Ten označuje intuici – odhad sexuální orientace člověka na základě naprostého minima informací. Většinou pracuje s prvním dojmem či krátkým pozorováním. Často stačí i jen oblečení, mluva, chůze anebo jednoduchý první pohled. Už odmalička nás učili: „Nesuď knihu podle obalu!“ Avšak někdy se takového nálepkování dopustíme všichni i bez jakkoli zlého úmyslu. Co na to věda?
Doktor Nicholas Rule, sociální psycholog z univerzity v Torontu, publikoval článek s názvem Perceptions of Sexual Orientation From Minimal Cues, ve kterém shrnuje dostupnou literaturu k tomuto tématu. A z jeho analýzy vzešlo několik zajímavých bodů. Pojďme si je shrnout:
1. Většina studií se shoduje, že na „gayradaru“ přeci jen něco je
Gayradar byl testován různě. Pomocí nahrávek hlasů, nebo naopak krátkých videí bez zvuku, zkoušelo se hodnotit na základě fotografií i velmi letmého pohledu. Ukázalo se, že se lidé trefovali ve všech možnostech. Ne sice stoprocentně, ale signifikantní výsledek prokázán byl.
2. Dojem, zda je člověk před námi homo, nebo hetero, získáme poměrně rychle
Lidé byli požádáni, aby si své soudy o orientaci sledovaného člověka řádně promysleli. To se ukázalo jako nejhorší pokyn. Čím více pozorující přemýšleli, tím méně přesný jejich úsudek byl. Pokud se spoléhali spíše na svůj bezprostřední dojem než na rozum a hlubší analýzu, byl jejich odhad častěji správný.
3. Někteří jsou lepší než jiní
Asi jako ve všem, jsou lidé, kteří jsou v těchto odhadech lepší, a pak tací, kteří minou snad kdykoli namíří.
4. Pozor! Problém škatulek komplikuje analýzu
Většina výzkumů se omezila jen na několik málo orientací. Jak ovšem víme, sexuální orientace je spíš škálou než několika přesně vyhraněnými škatulkami. A tak jsou i závěry Ruleho analýzy ovlivněny právě tímto osekáváním.
5. Výsledky jsou, ale nejsou dokonalé
Je potřeba uvědomit si, že přestože byly zaznamenány výsledky, nebyly dokonalé. Průměrný výsledek odhadu homo/hetero by byl 50:50, pokud by dotazovaní pouze pomyslně házeli mincí. Účastníci zaznamenávali úspěšnost někde mezi 62-64 %. Avšak jak by řekl přísný klasik: „A to není stovka.“
Zdroj: Giphy
Jsem hetero, bi, nebo homo?
Internetem se už nějakou dobu neúnavně prohání výzva, která dává divákovi za úkol rozmyslet se během několika málo vteřin, zda si o člověku, který video přidal, myslí, že je gay/lesba, bisexuál/ka, nebo heterosexuál/ka. Stačí k tomu jen tři pohyby ruky: otevřená dlaň značí heterosexuála, dva prostřední ohnuté prsty bisexuála a všechny ohnuté prsty homosexuála. Troufnete si? Kolik bodů nahrajete například v této kompilaci?
Na odhadech orientace postavil svou show třeba i kanál Cut. Ten představil řadu cizinců hádajícím. Ti měli k dispozici více než jen dvě možnosti sexuální orientace, které dostali vypsané na papírech, a několik málo chvilek na to, aby poznali člověka, kterého měli odhadnout. Výsledky jsou opravdu zajímavé a možná ještě o něco zajímavější jsou otázky, na které se hádající ptali. Padl třeba i dotaz na styl tance v klubu nebo například zhodnocení podání ruky. Podívejte se sami a zkuste si druhé kolo. Kolik účastníků zařadíte správně?
Rule identifikoval čtyři základní věci, na které se lidé zaměřují, když se snaží dovtípit, jaké je druhý člověk orientace. Shrnul je jako 4A: appearance, adornment, acoustics, and action – tedy volně přeloženo jako vzhled, volba oblečení/doplňku, hlasové projevy a pohyb.
Ukázalo se, že homosexuální muži jsou často odhaleni například podle o trochu více se pohybujících boků při chůzi, homosexuální ženy zase měly tendenci více pracovat při pohybu s rameny. Ovšem nutno podotknout, že i když se někdy jednalo o vodítko, nefungovalo na sto procent. Naopak někdy respondenty úplně zmátlo a dovedlo k nesprávnému závěru.
Stereotypizace ohledně mluvy nebyla podle závěrů ničím podložena. Gaye nebo lesbu opravdu nebylo poznat podle žádného šišlání. Ovšem zvuk samotný sem tam napověděl. Jak přesně, to je těžké říct a podle zdroje se nejspíš bude jednat o jakýsi „důkaz“ gayradaru, který je založen spíše na pocitu z tónu nebo dikce.
Stejně tak je především na pocitu založen soud, který se věnoval samotné tváři na fotce bez jakýchkoli dalších nápověd. Žádné oblečení, doplňky, celá postava… nic. Čím déle respondenti přemýšleli, tím to bylo horší. Jakmile dali na dojem, zaznamenali vyšší úspěšnost.
Co do vzhledu lidem často nepověděl styl oblékání nebo volba doplňků, a to jelikož jde o vědomé procesy – něco, co si analyzovaní naprosto vědomě zvolili sami. Na druhou stranu třeba tvar nosu nebo šíře rtů nepomohly vůbec ničemu.
Jedním z nejzajímavějších závěrů je pohled na homofoby. Ti byli v odhadu absolutně nejslabší, přestože si silně věřili. Naopak heterosexuálové, kteří se přátelili s homosexuály, se trefovali o poznání častěji. Oproti homofobům však měli větší obavy své soudy sdělovat a byli opatrnější v komentářích. Asi vás nepřekvapí, že nejlepší gayradar měli gayové a lesby. Úplně nejvytříbenější intuici pak mají podle výzkumu Northeastern University homosexuální ženy.
