Zlehčování a výsměch: Pronásledovaní muži jsou také oběťmi! Stalking se sice řeší, ale málokdy vyřeší. Kdo je nejvíc ohrožen?
Co je vlastně ten „stalking“?
Zní to jako odborný termín pro chování, o němž se buď dozvíme šílené historky z filmů, anebo jej podceňujeme a máme za stalkery ty, kteří jednoduše nemají do čeho píchnout, a tak se příliš zajímají o záležitosti někoho jiného. Jak to tedy s tím nebezpečným pronásledováním je?
Oba výše zmíněné tábory mají vlastně pravdu, protože stalking má řadu podob. Obecně je charakterizován opakovaným jednáním, které má za následek, že se člověk na druhé straně obává o své bezpečí nebo bezpečí svých blízkých. Může se strachovat o své zdraví, život, ale také třeba osobní informace anebo něco tak prostého, jako je soukromí, klid a pohoda. To se možná zdá jako něco lehce postradatelného či zanedbatelného, avšak psychická nestabilita a neustálý stres mohou napáchat velké škody.
Stalking může zahrnovat výhružky, komunikaci, která je vynucována, nebo třeba nechtěnou fyzickou blízkost. Ti, kdo stalking prožili, často bojují s následky podobnými posttraumatické stresové poruše, s úzkostmi nebo depresemi. Řada problémů je spojená i jen s pouhými pokusy postarat se o své bezpečí a „odehnat“ stalkera. Oběti jsou zahnané do kouta, a tak se nezřídka uzavírají před světem. To může mít neblahý vliv nejen na vývoj života jako takového, ale i na sociální sítě (ve smyslu vztahů, nikoli pouze stránek na internetu). Izolace navíc napomáhá nepříjemným stavům: někteří mají potřebu kontrolovat zámky a zatemněná okna, jiní například analyzují každý zvláštní zvuk, který jejich dům vydá. Reakce, stejně jako stalking samotný, jsou různorodé. Jedno je ovšem jasné: je to vážné.
Oběti stalkingu se nezřídka kromě jiného stydí nebo se obávají situaci řešit. A to proto, že se pohybujeme ve velmi nepřehledném prostoru s rozostřenými hranicemi. Lidé se často ztrácejí v tom, co brát jako běžné chování, následek nějakého sporu, či dokonce projev lásky. Věděli jste, že projevem stalkingu jsou i nevyžádané dárky? Co byste řekli kamarádce, která by si stěžovala na fakt, že jí domů denně chodí čerstvé květiny? Copak by to mohlo někomu vadit? Odpověď je ano! I sebekrásnější projevy, které bychom uvítali od blízkého člověka, mohou získat nádech výhružky, anebo třeba jen připomínky existence člověka, který se odmítá vzdát svých pokusů o vpád do cizího života.
Je to vzácné?
Ne. Stalking není tak vzácný, jak si možná někdo může myslet. Dle Bílého kruhu bezpečí se s ním setkalo zaokrouhleně na celá procenta 8 % žen a 2 % mužů. Že to nezní jako nijak velké číslo? A co si to říci jinak: Se stalkingem se setkala jedna žena z dvanácti a každý pětačtyřicátý muž. To už si lze představit o něco lépe a není to tak neosobní. CDC (Centers for Disease Control and Prevention) ve své publikaci o stalkingu z let 2016-2017 dokonce uvádí, že se s nějakým typem chování, které by mohlo být nazýváno stalkingem, setkala někdy v životě každá třetí žena a jeden ze šesti mužů!
Kdo je oběť a kdo pachatel?
Nebezpečného sledování se většinou (ne však výhradně) dopouštějí muži. Na druhou stranu jsou to právě pánové, kdo jako oběti narážejí na více bariér. Mužům, kteří se nacházejí v hledáčku stalkera, mají lidé větší tendenci nevěřit, anebo jejich problémy bagatelizovat. To souvisí se studem, který oběti zažívají a který je tlačí ještě blíže k pomyslné zdi.
Chlap přeci má být silný a se vším si poradit, ne? Křehkou ženu ochráníme, avšak muž se přeci nemá čeho bát! Nežaluj a vyřeš si to! Opravdu se bojíš?! To snad ne!
Tyto a podobné předsudky jsou absolutně za hranou a oběť by neměla být v žádném případě zostuzována bez ohledu na její gender anebo fyzické proporce. Někteří lidé se bojí takových reakcí natolik, že nakonec svého stalkera ani nenahlásí. Obávají se, že se stanou terčem posměchu. Kromě toho ale i toho, že svého pronásledovatele naštvou. A tak, když si porovnají své šance na zastání s možnými následky, raději dál tiše trpí.
Není nezajímavé, že dokonce i sexuální orientace má dle Them.us vliv na šance stát se terčem stalkingu. CDC ve své publikaci o partnerském a sexuálním násilí z roku 2010 uvádí, že především bisexuální ženy jsou nejčastěji vystaveny nebezpečnému pronásledování. Všeobecně je navíc alarmující, že v otázkách stalkingu LGBT+ lidí jsou k dispozici jen naprosto nedostatečná data. Ani zde však neplatí, co není zmapováno, neexistuje. Naopak. Katie Edwards, profesorka z University of Nebraska-Lincoln, se obává, že i v těchto ohledech se jedná především o nedostatek zájmu. Sama věnovala tématu pozornost a našla pouze hrstku relevantních zdrojů, které mohla analyzovat.
Nahlášení a řešení stalkingu s sebou nese řadu předsudků a obav. LGBT+ lidé se dle Edwards navíc často obávají ještě více, a to právě pro svou orientaci. Nejenže je ve chvílích vyprávění o svém pronásledovateli možná čeká výsměch, navíc mohou narazit na homofobii nebo transfobii u svých posluchačů – ať už z řad neodborných (známých, přátel, sousedů a dalších), tak i v oficiálních institucích.
Profesorka T. K. Logan z University of Kentucky se stalkingu věnuje na výzkumné úrovni. Uvádí, že se často setkává s respondenty, kterým se uleví už jen díky tomu, že jim někdo naslouchá. To také doporučuje všem, jimž se někdo rozhodl s podobným problémem svěřit. Už jen důvěra samotná může v duši oběti udělat obrovský rozdíl ve vnímání své pozice. Tuto myšlenku podporují i data: Studie z roku 2017 uvádí, že z celkem 3 700 hovorů na linku 911, které měly oznámit stalking, se do hlášení dostalo jen 66! A co hůř – k zatčení došlo pouze dvanáctkrát.
Jak nebezpečné pronásledování řešit?
Advokátka obětí z Victim Service Centers & Family Justice Center in Cleveland Jill Smialek doporučuje těm, kdo se s nebezpečným pronásledováním potýkají, aby jako první krok pronásledovateli jasně, nekompromisně a zřetelně sdělili, že je jeho chování nepřijatelné a nevítané, a aby poté změnili své rutiny. Náročnější podmínky pro sledování řadu mírnějších stalkerů odradí. Pokud máte i důvěryhodné lidi v okolí, sdělte jim, s čím se potýkáte. Poproste nejbližší, aby se stalkerovi vyhnuli, nedávali mu informace a aby jej i oni striktně odmítli. Ovšem pokud se to nepodaří a do hry vstoupí třeba i výhružky, rozhodně je nutno obrátit se na policii. Není od věci ani sbírat důkazy. Ukládat si zprávy, instalovat si doma kamery, případně se pokusit mít u interakcí svědky.
