„Venku je džungle, za dveřmi bytu jsme obyčejná nudná rodina,“ upřesňuje zpěvačka Iva Frühlingová zvěsti o své polyamorii
Jste úspěšná zpěvačka, modelka, spisovatelka, influencerka, teď i moderátorka… Přesto podle svých slov litujete, že jste se stala slavnou. Jakou profesi byste si vybrala, kdybyste mohla vrátit čas?
Chtěla bych vystudovat vysokou školu a dělat něco smysluplného, třeba být lékařkou. Ale bavil by mě i výzkum, psychologie… Obdivuju lidi, kteří pracují hlavou a dokáží tak pomáhat ostatním. Ale já jsem se dobře neučila, takže zpívám. (smích)
Stala jste se novou moderátorkou rádia Expres FM. Má to být změna vaší kariéry směrem pryč ze záře reflektorů?
Už dřív jsem v televizi moderovala hudební program a taky pořad o aplikacích, takže moderace mi nebyla úplně cizí. Ale je pravda, že v rádiu nejsem vidět. V tomto smyslu je pro mě rozhlasová práce příjemná. Navíc se cítím, jako by mi Expres FM platil vysokou školu. Každý týden totiž vybírám jedno téma, jemuž se věnuji z různých perspektiv. Vždycky si o něm musím nastudovat spoustu věcí a potom ho umět vysvětlit a mluvit o něm vlastními slovy. Takže je to pro mě jako studium.
Z panické poruchy jste se doléčila předloni, což byla doba, kdy spousta lidí kvůli covidu s duševním zdravím naopak bojovala. Jak se vám to podařilo?
Skončila jsem svůj poslední pobyt na klinice, kde jsem se léčila s panickou atakou. Vyšla jsem ven zrovna v době, kdy všichni začínali mluvit o tom, že bude nějaká pandemie. Díky lockdownu jsem zůstala pár měsíců zavřená doma, takže pro mě přechod do běžného života paradoxně nebyl tak stresový. Ta pauza způsobená pandemií mi prospěla.
Covid ve vás tedy paniku nevyvolával…
S manželem jsme oba introverti. Čerpáme energii, když jsme o samotě, v klidu. Takže nám naopak pomáhalo, že jsme byli doma jako rodina. Nakoupili jsme si všechny ty zásoby, co si nakoupili i ostatní. A tam mezi konzervami, rýží a těstovinami nám spolu bylo moc dobře.
Máte recept, jak si udržet psychickou pohodu?
Už v době, kdy jsem měla nejhorší ataky, mi pomáhala jóga. Ta je velmi dobrá na úzkosti. Stejně jako meditace a relaxace – ty jsem si pouštěla třeba jen deset minut před spaním. Na ně nepotřebujete dlouhou dobu, a přitom opravdu fungují. Psychická hygiena je hrozně důležitá. Je potřeba myslet na sebe. Protože když to neděláte, váš organizmus to nemůže dlouhodobě vydržet.
A daří se vám tato pravidla stále dodržovat? Když člověk naskočí do pracovního rytmu, obvykle na péči o sebe zapomene…
Stále chodím každý víkend na jógu. A když na mně manžel vidí, že potřebuju čas sama pro sebe, tak mi ho dá. Tyhle „útěky“ jsou občas dobré. Vím, že lidé v dnešní době většinou trpí nedostatkem času. Ale třeba dechové cvičení nezabere ani půl minuty, a přitom je po něm hned líp. Na všechny tyto věci pamatuju, když cítím, že by mi mohl přijít nepříjemný stav. Takto se umím ubránit.
Duševní zdraví se stalo hlavním tématem vaší rozhlasové show, která má bourat tradiční pojetí moderátora coby bezstarostného průvodce hudebním proudem. Není to ale pro posluchače moc, nahrnout na ně takové závažné téma hned po ránu?
No já si to vlastně taky myslím! Ale chtěli mě tam, tak mě tam mají. (smích) Na začátku jsem někdy uvedla téma a viděla vyděšený pohled zprávařky. Napadlo mě, jestli psychologická témata nejsou moc velká síla hned na dopoledne. Ale pak jsem si řekla, že jiná stejně nebudu. A někomu v podobné životní situaci to třeba zrovna může trochu pomoct nebo otevřít rozhled v určitých věcech. I já sama si ho díky mé show otevírám.
Jsou lidé ochotni vyjít ze své ulity a sdílet svoje osobní zkušenosti?
Když o těchto tématech mluvím do rádia, hned se nedozvím, jak to cítí posluchači. Ale vidím to potom na sociálních sítích. Tam mi třeba napíšou: „Konečně někdo řekl, že my schizofrenici nejsme úplně šílení a nemáme být někde zavření!“ Nebo mají radost, že konečně někdo mluví o úzkostech. Tyhle zprávy mě nabíjí pozitivní energií a mám pocit, že moje vysílání opravdu k něčemu je.
Nebojíte se témat, jako je sex, úchylky, sebeláska, ezomatky, nevěra, ale i pocuchané nervy, strachy či životní neúspěchy. Máte s tím vším i osobní zkušenost?
Právě minulý týden mi můj šéf dal návrhy dalších témat a byl tam například narcismus. A hned mě napadlo, že si všichni budou myslet, že jsem narcis a že to téma řeším sama v sobě. Stejně tak na oblíbené téma krize středního věku mě přivedla kamarádka. Já sama jsem takové věčné dítě a zatím střední věk vůbec nepociťuju.
Takže některá témata přebírám odjinud – nejdřív o nich nic nevím a musím si k tomu vše zjistit. V tom případě je samozřejmě náročnější takovou show připravit. Zajímavých témat je ale tolik! Nicméně když o něčem mluvím, automaticky to neznamená, že tím sama trpím.
Nedávno médii proběhla zpráva, že s manželem žijete v polyamorickém vztahu (každý v páru i pár společně udržuje více paralelních vztahů – pozn. red.). Ale podle vašeho vyprávění to spíš vyznělo, že jen striktně netrváte na monogamii. Jak to tedy vlastně máte?
Nejde o žádnou polyamorii. Při propagaci písničky Moralisté jsem jen řekla, že kdyby měl můj manžel nějaký úlet, hned bych nepálila všechny mosty. S manželem jsme svobodomyslní. Moje rodina jako hnízdo, které jsme si společně vytvořili, je pro mě důležitější než cokoli jiného. Tak jsem to původně chtěla říct.
Jenže polyamorie je zrovna in, takže z toho v médiích vznikl velký titulek, že jsme polyamorní. Na Instagramu kvůli tomu dostávám spoustu zpráv, některé úchylné a některé nadšené, že o tom konečně někdo mluví. Ale já se tak necítím, jsme úplně běžná rodina, která vychovává malé dítě. Je pro mě nepříjemné, kam až se jedno nešťastné vyjádření dostalo.
Co tomu říkal manžel, když se dočetl v médiích, že má polyamorní vztah?
Honza je takový jiný druh. Nemá Facebook, poslouchá BBC. Moje práce mu přijde taková úsměvná. Navíc mě zná – já jsem takový Pierre Richard, dokážu poplést kde co a ostatní se pak pobaví. Máme to nastavené tak, že co se děje venku, to je džungle. A když zavřeme dveře bytu, jsme úplně normální nudní lidé.
Jste otevřená novým tématům jako alternativní způsoby soužití ve vztahu, nové genderové identity či sexuální orientace – nebo vás to spíš mate?
Mě hrozně baví všechny moderní věci a přístupy. Vždycky mě zajímalo, co nového se děje, i v oblasti sexuality, genderových identit, vztahů. S nadšením sleduju, co lidé prožívají, jak to funguje. Určitě z toho na Expres FM udělám téma na celý týden.
Jak tedy vstřebáte to, až jednou váš syn přijde domů třeba s tím, že je demisexuální gay?
Já potřebuju v životě jednu věc: aby můj syn byl šťastný. A je mi úplně jedno, co to pro něj bude znamenat.
