Hromadné znásilnění, davové útoky, pronásledování příbuznými. Život LGBT lidí v Afghánistánu se pod vládou Tálibánu dramaticky zhoršil
Asi nikoho nepřekvapí, že v zemích, v nichž dominuje islám, není homosexualita zrovna vítaná. Nejinak tomu bylo i v případě Afghánistánu – v době, kdy byl u moci následně svržený prezident Ashraf Ghaní (tj. v letech 2014/2021), byla homosexualita zakázána a trestala se vězením. Jak ale zpráva HRW uvádí, Tálibán slíbil, že zaujme velmi tvrdý postoj vůči právům LGBT lidí, a také v dané souvislosti citoval právo šaría. Právě to bylo již v minulosti užíváno jako argument pro bezprecedentní vraždění gayů, které mělo běžně podobu kamenování či svržení z vysokých budov (což je praxe, kterou si oblíbili příslušníci tzv. Islámského státu). A jak naznačují závěry zmiňované zprávy, Afghánistán se aktuálně stal pro LGBT osoby zemí velmi nebezpečnou, kdy různé formy násilí hrozí i ze strany nejbližších.
Kompletní 43stránková zpráva, jež vznikla ve spolupráci Human Rights Watch a organizace OutRight Action International, nese název Even If Go to the Skies, We´ll Find You (cca I když půjdeš do nebe, najdeme tě) a je založena na rozhovorech se 60 lesbami, gayi, bisexuály a trans Afghánci, kteří žijí v Afghánistánu či jeho okolí a byli napadeni buď Tálibánem, nebo rodinnými příslušníky či sousedy sympatizujícími s fundamentalisty. „Mluvili jsme s LGBT Afghánci, kteří přežili skupinové znásilnění, davové útoky nebo byli pronásledováni vlastními rodinnými příslušníky, kteří se přidali k Tálibánu. Tito lidé zároveň nemají žádnou šanci, že by je státní instituce ochránily,“ shrnul pak J. Lester Feder, výzkumník OutRight Action International.
Tlak na lesby, gaye i trans lidi
Ovšem nejen lesby a především gayové nyní v Afghánistánu čelí obrovské nenávisti, Tálibán v rámci šířené ideologie samozřejmě neakceptuje ani trans lidi, což se promítá i v tom, že také tato skupina je nyní pod obrovským tlakem. „Ráda nosím make-up, mám ráda šaty a ráda tancuji. Nic z toho mi ale má rodina nedovolila. Spoutali by mě řetězy a zbili. Oholili by mi hlavu, roztrhali šaty, nadávali mi a oslovovali mě ezaak, což je nadávka používaná pro homosexuály,“ popsala pak pro britský deník The Guardian šestnáctiletá trans dívka Zeba Gul podmínky, v nichž vyrůstala. Její rodina ji různě mučila již před znovuobnovením nadvlády Tálibánu, ovšem poté, co se tato skupina ujala moci, Zebu její příbuzní rovnou vyhodili z domu. „Aktuálně tu vrcholí zima a já spím v parcích. Byla jsem napadena, znásilněna, příslušníci Tálibánu mě tři dny věznili a bili. Nemám nikoho, kdo by mi pomohl,“ uzavřela Zeba.
Útěk jako řešení?
Ačkoliv jako jasné řešení situace by se na první pohled mohlo zdát opuštění země, ani to bohužel není nijak jednoduché. „Pro LGBT lidi, kteří chtějí ze země uprchnout, existuje jen velmi málo možností – většina sousedních zemí vztahy mezi osobami stejného pohlaví také kriminalizuje. Je velmi těžké vůbec popsat, jak zničující a děsivý je návrat Tálibánu k moci pro LGBT Afghánce,“ vysvětlil totiž J. Lester Feder. V podstatě jedinou možností, kterou LGBT lidé v Afghánistánu mají, tak je spoléhat se na možné zakročení zahraničních vlád, jež by jim mohly pomoci ze země prchnout. Takové pomoci se však jen stěží může dostat všem, většina LGBT lidí je tak v Afghánistánu dnes a denně vystavena nepřiměřenému riziku. Jak navíc poznamenal Charbel Maydaa, zakladatel a ředitel libanonské advokátní skupiny MOSAIC, jež působí na Blízkém východě a v severní Africe, Tálibán může k upevnění moci začít směrem k LGBT lidem uplatňovat i tradiční právo šaría. To by pak v praktické rovině pro LGBT osoby znamenalo tresty ještě radikálnější než nyní. Ostatně, mluvčí Tálibánu loni pro německý deník Bild uvedl, že „pro homosexuály mohou existovat pouze dva tresty – buď kamenování, nebo musí stát za zdí, která na ně spadne.“ A to tedy nejsou zrovna „nadějné vyhlídky“…
Jak se tedy shodují odborníci a aktivisté napříč celým širokým spektrem, v Afghánistánu lze již nyní očekávat jen posuny směrem k dalšímu zhoršení situace. „Život tu byl vždy drsný, ale lidé našli způsoby, jak přežít, budovat komunitu a podporovat se – doufali také, že se vše postupně zlepší. To však 15. srpna definitivně skončilo,“ popsala tak aktuální stav v zemi např. Heather Barr, zástupkyně ředitele divize práv žen HRW. „Návrat Tálibánu posílil samozvané strážce veřejného pořádku, homofoby a spoustu lidí, kteří jsou živi z nenávisti a sporů. Zatímco ještě 14. srpna mohli mít rozzlobení bratři vaší bývalé manželky, váš bývalý přítel, nenávistný soused nebo strýc pocit, že si přejí ublížit vám, nestálo jim to za to jít do vězení. Kdežto 16. srpna se všem těmto lidem otevřely neomezené možnosti bez obav z trestu,“ shrnula pak radikální změnu poměrů v podstatě ze dne na den Zeba Gul. Není tedy divu, že např. Organisation for Migration, Refuge and Asylum již na sociálních sítích uvedla, že mezinárodní společenství musí jednat rychle a rozhodně, aby všem prchajícím bylo možné pomoci uniknout před pronásledováním…
