Zděšení rodiče vyrazili do boje se školami: Ostře odmítají kočičí WC bedýnky se stelivem určené pro „chlupaté“ děti
Nudíte se?
Určitě ne tolik jako dáma, která se rozhodla vyrazit do boje za děti, které měly být ohroženy na výchově tím, že budou svědky něčeho šíleného: spolužáci, kteří se identifikují jako „chlupáči“, měli dostat na školních toaletách možnost vykonávat své potřeby do bedýnek, které se jinak běžně používají v domácnostech, kde bydlí například kočky, anebo i jiná zvířata. Zvláštní? Ano. Nicméně je potřeba projít si celý příběh.
Takže popořadě…
Paní jménem Lisa Hansen se zhostila úlohy řečníka na setkání Midland Public Schools Board, což je zjednodušeně řečeno organizace, která se zabývá vzděláváním, sdružuje veřejné školy v okolí a ve svém mottu má také priority, jako jsou diverzita, rovnost a inkluze. Akce se konala koncem minulého roku a Lisa původně měla hovořit o školních programech, které mají pomoci s řešením covidové pandemie.
Nicméně Lisa se nejspíš ráno vzbudila a zvolila boj!
Namísto konstruktivního řečnění na předem domluvené téma se tato dáma rozhodla za pomoci mikrofonu vypustit do světa zajímavý blud okořeněný o vlastní emoce. Ostře se postavila vůči nepravosti – „agendě“, která má být nyní prosazována. „Pojďme hovořit o chlupáčích,“ oznámila se vší vážností. Měla za to, že je potřeba všem vysvětlit něco nehorázného.
V tomto případě nezačneme slovy „jedna paní povídala“, ale „jedno dítě říkalo“. Přestože by rodiče měli věřit svým dětem a být jim na blízku, vyslechnout je a snažit se je pochopit, možná by měli sem tam zvážit i zapojení kritického myšlení. To Hansen asi nenapadlo včas, a tak veřejně pronesla: „Před pár měsíci bylo jedním dítětem nahlášeno, že jsou žáci vtlačeni do prostředí, kde se nacházejí i děti, které se identifikují jako chlupáči – kočky nebo psi nebo cokoli.“ Ale u toho neskončila: „Minimálně jedna škola v našem městě má unisex toalety a v nich kočičí bedýnku se stelivem pro děti, které se identifikují jako kočky,“ ošívala se a zdůraznila své rozrušení.
A než se zeptáte, zda je Hansen viděla na vlastní oči, anebo zda měla alespoň nějaký důkaz, rovnou vám odpovíme: ne. Pouze upozornila, že na toto téma míní zahájit vlastní vyšetřování. Verbalizovala navíc obavu, že se tyto unisex toalety s kočičími bedýnkami rozšíří po celém státě. „Fandím kreativitě a představivosti, ale pokud někdo žije ve vymyšleném světě a očekává od ostatních, že se s tím vyrovnají, mám s tím problém,“ ujasnila přítomným své stanovisko.
(Proslov Lisy Hansen začíná na 32:45.)
Žijeme v jednadvacátém století. Máme k dispozici počítače, chytré telefony a internet. Všechny tyto nástroje mohla Hansen použít předtím, než se dopustila neuvěřitelně hloupého trapasu. Když už se rozhodla, že je pro ni ověřování informací online příliš náročné, mohla zvednout alespoň sluchátko pevné linky a zavolat do školy, která by se nejspíš zasmála jejímu dotazu, obě strany by si vysvětlily, jak se věci mají a… bylo by po problému.
Ale ne!
Ne. Lisa se nenechala ovlivnit pravdou.
Lisa vyrazila do boje.
Zdroj: Giphy
Oddělené toalety (nejen ty s kočičími bedýnkami) jsou aktuálně na některých místech Ameriky velkým tématem. Část rodičů se bouří proti odděleným toaletám, a nejen vůči nim – vadí jim „agenda“ kolem identifikace genderu. Staví se na odpor vůči vstřícným krokům směřujícím k dětem, které jsou trans či se identifikují jakkoli jinak, než tito nekompromisní protestující považují za běžné a správné. Nicméně „odmítání práva studentů na to, aby mohli využít správnou toaletu, je diskriminační,“ míní Ken Falk – ředitel ACLU of Indiana. „Školy by měly být bezpečným místem,“ dodává. A není sám, kdo se obává transfobie, homofobie a dalších nenávistných tendencí na půdě škol.
Informace o kočičích bedýnkách byla nakonec vyvrácena. Zasloužil se o to především inspektor Michael E. Sharrow, který zveřejnil na stránkách města Midland, místní policie a další skupiny, že se jedná o falešné prohlášení/obvinění, na kterém není zrnko pravdy. Kromě jiného se nechal slyšet, že je opravdu zklamaný, že byl vůbec donucen něco takového oficiálně zkontrolovat, řešit a následně o tom psát své závěry.
Lisa Hansen se vyjádřila pro New York Times, že se jakožto znepokojená matka pouze strachovala, že neví, co se děje ve škole jejího dítěte. „My, rodiče, si nejsme jistí, co mají školy v plánu. To je problém. Zodpovědnost není zločin,“ uvedla v mailu, který redakci měla zaslat po zmedializování kauzy.
