Za vášnivý gay románek vězení, pád na společenské dno i poprava: Která spisovatelská esa kvůli své orientaci zažívala peklo?
Jména některých autorů jsou nám povědomá ze školy. Jen málokdy ale tušíme, čemu všemu museli během svého života čelit a jakými radostmi, ale i četnými utrpeními, která jsou často zakódována i v jejich největších dílech, si stihli projít…
Byli, nebo nebyli?
Zatímco v antice se gay a lesbickým vztahům nikdo výrazně nepodivoval a byly celkem běžné, ve středověku a raném novověku už je křesťanská společnost považovala za hřích. Není proto divu, že i spisovatelé, kteří tehdy tvořili, se ke svojí orientaci raději veřejně nehlásili. O některých autorech a jejich příslušnosti k LGBT komunitě tak můžeme při čtení jejich děl jenom spekulovat.
K takovým osobnostem se řadí třeba dramatik a básník William Shakespeare, který byl podle mnohých bisexuál. Důkazem mají být některé z jeho sonetů. Náznaky homosexuality pak spousta lidí vidí i ve tvorbě básníka a anglikánského kněze Johna Donnea či v jednom z nejvýznamnějších děl napsaných v angličtině – rozsáhlé básni Ztracený ráj od Johna Miltona. Na seznamu ale nesmí chybět ani jméno romantického básníka a nejspíš i anorektika George Gordona Byrona. Starosti mu kromě váhových výkyvů přidělávala i jeho bisexualita. Hlavním důvodem Byronova úprku z vlasti navíc byla obvinění ze sexuálních skandálů všeho druhu (včetně incestu a stejnopohlavního styku), která mohla vyústit až v trest smrti. Zubatá si ale pro básníka stejně přišla, a to v pouhých 36 letech.
V pozdějších staletích to ale queer literáti neměli o nic jednodušší, takže o svém soukromí mlčeli podobně jako jejich předchůdci. S odstupem času se však ani při analýze tvorby těchto autorů nejde ubránit spekulacím. Ty vyvolávají zejména díla básníka Walta Whitmana, nebo spisovatelů Hermana Melvilla či Henryho Jamese. Whitman žil většinu života se svou matkou a ani on, ani James se nikdy neoženili. Z dobových svědectví o manželství navíc ani jeden z nich nestál. Nejinak tomu bylo i u prozaika Marcela Prousta nebo básnířky Emily Dickinson, která také zůstala svobodná a zřejmě udržovala dlouhodobý milostný vztah se svou švagrovou, s níž žila v jedné domácnosti. O básnířce a její milence vzniklo i několik filmů a seriálů. Naopak básník T. S. Eliot se sice oženil, a to hned dvakrát, ale jeho první manželka si stála za tím, že byl skrytý gay.
Se svou homosexualitou zřejmě bojoval i jeden z nejznámějších španělských básníků Federico García Lorca, který za ni zaplatil cenu nejvyšší. Blízkého přítele Salvadora Dalího ze studentských let tři dny věznili a potom zastřelili fašisté na začátku španělské občanské války. Oficiální zpráva uvádí, že básníka, který byl do Dalího platonicky zamilován (potvrdil to sám malíř), chladnokrevně popravili nejen kvůli politice, ale mimo jiné i proto, že se účastnil „homosexuálních a abnormálních praktik“. Vzhledem k tomu, že byl pohřben v hromadném hrobě, jeho ostatky se nikdy nenašly.
Méně tragický, ale pořád svým způsobem smutný je i příběh anglického spisovatele a básníka D. H. Lawrence. Mezi jeho nejznámější díla patří společensky podbarvený román Zamilované ženy. V jeho závěru se odrážejí i Lawrencovy vlastní pocity. Ačkoliv gay sex si užil pravděpodobně jenom jednou, celý život ho to k mužům nesmírně táhlo. Svou orientaci se ale snažil potlačovat – sám sebe se za každou cenu snažil vnímat hlavně jako „ženatého muže“. Ženy však zrovna v lásce neměl, mnozí mají ale za to, že jeho nenávist k opačnému pohlaví pramenila ze strachu z vlastní ženskosti. Naproti tomu otevřeně gaye podporovali a jejich práva se pokoušeli vydobýt pokrokový autor Pygmalionu G. B. Shaw či básník Edward Carpenter. Oba nejspíš sami byli gayové a také vegetariáni.
Hrdý rebel
Irský básník a dramatik Oscar Wilde se do dějin nezapsal jen svou plodnou tvorbou, ale taky kontroverzemi. Sebevědomí mu jako správnému dandymu rozhodně nechybělo – opakovaně se nechal zvěčnit na fotografiích a ze snímků, které se dochovaly, je patrné, že byl Wilde hodně excentrickým člověkem. Kromě vysoké inteligence a dobrých řečnických schopností vynikal především extravagantním oblékáním i životním stylem. Svatba s bohatou Constance Lloydovou ho navíc finančně zabezpečila. Měli spolu dva syny, pro které byl milujícím otcem. Celé rodině se ale dosavadní idylka obrátila vzhůru nohama, když se Wilde seznámil s o 16 let mladším lordem Alfredem Douglasem. S gay romancí měl ale problém Douglasův otec, který dramatika postavil před soud. Ten Wilde prohrál a kromě veřejného skandálu se mu trestem staly dva roky vězení a nucených prací. Až na pár nejvěrnějších přátel se od něj všichni odvrátili. Poté, co se Wilde dostal na svobodu, se s podlomeným zdravím a změněným jménem odstěhoval do Paříže. Tam vyhasly nejen jeho kreativita, ale nakonec i život. Někdejší celebrita tak zemřela bez prostředků a v absolutní bídě. Následující generace na něj ale nezapomněly.
Queer autorů ale bylo mnohem, mnohem víc. Známý je bouřlivý vztah dvou prokletých básníků Paula Verlaina a Arthura Rimbauda a s jistotou se dá o homosexualitě, případně bisexualitě, hovořit i v souvislosti s významným francouzským básníkem, grafikem, divadelníkem a filmařem Jeanem Cocteauem, německým spisovatelem Thomasem Mannem, dramatikem Tennesseem Williamsem, spisovatelem Trumanem Capotem nebo představiteli beatnického hnutí Allenem Ginsbergem, Williamem S. Burroughsem či Jackem Kerouacem. A vynechat nesmíme ani ženy. Ačkoliv většina z nich prožila život v neštěstí a postihl je velmi krutý osud (spisovatelky a básnířky Virginia Woolf a Sylvia Plath obě spáchaly sebevraždu), rozhodly se aktivně prosazovat a usilovat o svobodu slova i sexuality – spisovatelce, básnířce, dramatičce a překladatelce Gertrudě Stein se připisuje autorství jednoho z nejranějších coming outových děl s názvem Q.E.D.
