Pokud si vzpomínáte na těchto 8 věcí, jste pravděpodobně již staří
Dalo by se říct, že každá doba se vyznačovala něčím, co pro ni bylo typické. Pokud poznáte věci, o kterých je řeč v tomhle článku, pak to svědčí i něco o vás. Jestli si totiž pamatujete socialistické vychytávky typu síťka na mýdlo nebo mléko v igelitu, nejspíš už máte něco za sebou.
Říkají vám něco následující pojmy? Pak se bezpochyby řadíte mezi ty skutečné „totáčovské“ pamětníky!
Umakart
Za socialismu byl umakart, tedy materiál vyrobený z papíru vytvrzeného umělou pryskyřicí, jedním ze symbolů bydlení v panelovém domě. Právě umakartové jádro bylo nejpoužívanějším typem bytových jader. Moc lidí na něj ale v dobrém nevzpomíná. Životnost umakartu totiž nebyla nejdelší. Ačkoliv šlo o rychlý a levný způsob, jak vyhotovit třeba koupelnu, s její renovací to už tak jednoduché a úsporné nebylo. Přesto, nebo možná právě proto, umakartové jádro někteří donedávna doma měli.
Chemlon
Toto vysoce odolné polyamidové vlákno, které pochází z laboratoří původem zlínské firmy Baťa, zdobilo takřka každou socialistickou domácnost, a to ve všech možných podobách. Kromě vysokých koberců se z něj totiž vyrábělo ledacos – od háčkovaných (a většinou pestrobarevných) deček přes kabátky na lahve až po potahy všeho druhu.
Krimplen
Socialismus by se s trochou nadsázky dal označit za dobu krimplenovou. I na tuto polyesterovou, strukturovanou úpletovou tkaninu byste totiž během minulého režimu narazili skoro na každém rohu. Dnes se na krimplen díváme s despektem, nicméně za komunismu to byl velký módní hit. Nejčastěji se z této tkaniny vyráběly šaty. I když se nemačkaly, hlavní nevýhodou krimplenu byla především jeho neprodyšnost. Ačkoliv na různé umělotiny narazíme i dnes, asi jen těžko by si mladší ročníky dovedly představit to peklo, jakým muselo být chození do tanečních. V krimplenových šatech šlo asi spíš o kurzy saunování než tance…
Plastové a mechanické hračky
Každému se jako prototyp socialistických hraček hned vybaví asi pověstní Igráček s mončičákem nebo neméně legendární stavebnice Merkur. Přestože byl ale za komunismu výběr v podstatě čehokoliv značně omezený, jistá nabídka tu byla. Vévodily jí plastové hračky v podobě různých zvířátek a mrkacích panenek (třeba holčička Hanička nebo víceméně univerzální miminko Péťa), přičemž nikoho nepřekvapí, že některé (například mechanický tučňák se svítícíma očima či kosmonaut v oranžovém skafandru připomínající Gagarinův let do vesmíru) pocházely ze Sovětského svazu.
Hlavně kluci se pak těšili i na kovové hračky z řezaného a naohýbaného plechu od značky Kovap, které se natahovaly na klíček a vyrábí se dodnes. Mezi dražší hračky, s nimiž se děti mohly vyblbnout třeba ve školce, pak patřily autodráhy nebo plastiková autíčka na baterie. Ta se ovládala kabelem (bovden). Tyto hračky pocházely od výrobce Ites a nechyběly mezi nimi modely jak československých, tak zahraničních osobních a nákladních aut i autobusů.
Mléko v igelitu
Kromě sklenice jste si za socialismu mohli litr mléka koupit i v igelitovém sáčku. Nešlo zrovna o tu nejoblíbenější variantu, ale přesto se prodávala. A sehnat jste v pytlíku mohli jak polotučné mléko (modrý nápis), tak i to plnotučné (červený nápis).
Síťovka nejen na nákupy
Síťovka nedávno zažila svůj comeback, takže se s ní v supermarketech občas setkáte i dnes. Méně běžná už je ale síťovka na mýdlo. Za socialismu však byla nezbytnou součástí drtivé většiny domácností.
Záhadná kosmetika
Pokud jste neměli dostatek bonů, abyste si mohli nakoupit něco fajnovějšího ze zahraničí v Tuzexu, museli jste se spokojit s velmi limitovaným sortimentem, který byl v socialistických drogeriích k dispozici. Mezi dostupné zboží patřila třeba vůně „Chat Noir“ (černá kočka), která se čas od času objeví na internetových bazarech, či deodorant s názvem „Vionell“ (tehdy zřejmě ještě s obsahem dnes již zakázaných freonů).
Linoleum ve všech barvách
I tahle podlahová krytina, které se lidově neřekne jinak než lino, byla za „totáče“ na vrcholu své slávy. Zatímco v současnosti už je vidět v méně nevkusných modifikacích spíš zřídka, v dobách socialismu bylo lino neodmyslitelnou součástí panelákových bytů. Výjimkou nebylo ani to, že každá místnost měla podlahu jinak barevnou.
Ačkoliv z historického hlediska tomu vůbec není tak dlouho, co éra komunismu v naší zemi skončila, mladší generaci se to může zdát jako věčnost. Paradoxem ale je, že na některé typicky „totáčovské“ věci čas od času narazíme i dnes – část z nich se navíc dokonce znovu vrací na výsluní.
