Muži, kteří žijí v celibátu a nenávidí ženy, si určili své vzory. Byli Beethoven, Tesla či Nietzsche také tzv. „incelové“?

Pro začátek je třeba udělat si pořádek v terminologii. Termín „incel“ vznikl spojením počátečních slabik anglických slov „INvoluntary CELibate“, tedy nedobrovolný celibát. A to je skutečně jiná kategorie celibátu, než je ten, který si spojujeme právě s církví. Jako incelové jsou totiž označováni muži, kteří zanevřeli na ženy (výjimkou nejsou ani ti, kteří je přímo nenávidí, přičemž základním zdůvodněním je, že ženy dnes muže utlačují a společnost je nespravedlivě zvýhodňuje), ale také např. pociťují odpor k jiným mužům, kteří jsou sexuálně úspěšnější než oni sami.

Zatímco dnes se lze již setkat i s tím, že incelové se sdružují do různých ideologických militantních skupin (které mohou být opravdu nebezpečné, a to již i v rovině ryze fyzické), v minulosti nic takového neexistovalo – neznamená to ale, že by se základní prvky „nedobrovolného celibátu“ ve společnosti (potažmo mužské populaci) vůbec neobjevovaly. Přesně toho využili dnešní incelové, kteří tak tvrdí, že i v minulosti žilo poměrně mnoho (slavných) mužů, jejichž životní historie naznačuje, že by je jejím prizmatem bylo možné také za incely označit…A tak si z nich incelové dnešní učinili vzory.

Svět podle incelů

Jak již bylo naznačeno, dnešní incelové žijí ve vlastním světě, v němž se cítí být ohroženi ženami, které proto náležitě nenávidí. Incelové si vytvořili vlastní životní filozofii, sestavili si dokonce i vlastní „incelskou Wikipedii“, do níž také zařadili některé významné muže, které považují za své „incelské vzory“. Otázkou však je, zda zcela právem. Incelská Wiki každopádně nabízí zajímavý pohled na život některých známých myslitelů.

Více v Galerii

Zdroje: iStock

Friedrich Nietzsche

Podle incelské Wiki byl tento německý filozof, který žil v 19. století, „odmítnut každou ženou, kterou oslovil, a nikdy nezažil skutečný milostný románek“. Právě proto se prý v řadě jeho textů objevuje také množství misogynních frází. Ačkoliv v Nietzscheho díle je možné opravdu naleznout na adresu žen formulace, které se z dnešního pohledu mohou zdát nepřijatelné, pravdou je, že to by bylo možné spíše přikládat době. „Ačkoliv o ženách tvrdil Nietzsche opravdu ošklivé věci, v té době to bylo velmi běžné, v žádném případě ale nebyl misogyn, antisemita a ani raný rasista,“ vysvětluje tak profesor filozofie a srovnávací literatury z Princeton University, Alexander Nehamas, a to s tím, že Nietzsche by se nikdy ke stávající skupině incelů stavících na zášti nepřidal. A to navzdory tomu, že jeho osud v oblasti milostné skutečně nebyl nijak radostný. Ostatně, Nietzscheho životem řada žen i tak prošla – a on k nim byl zdvořilý a snažil se být i laskavý.

Ludwig van Beethoven

Také tento fenomenální skladatel si vysloužil nálepku incela. „Jelikož byl extrémně introvertní, trpěl asymetrií obličeje a byl malého vzrůstu, nebyl pro ženy nikdy přitažlivý,“ má jasno incelská Wiki. Ta také uvádí, že jeho první lásky jej zcela zničily, což by dle dnešních incelů mělo být důvodem k zaujetí jasného stanoviska vůči všem dalším ženám. Ačkoliv i v Beethovenově případě by se dala naleznout určitá fakta, která by se skutečně hodila do „incelského krámu“, podle Davida Levyho, který je autorem publikace Beethoven: Devátá symfonie, nic není tak černobílé. „I když skutečně Beethoven vyjádřil nepřátelství vůči jedné konkrétní ženě, Johanně, která byla provdána za jednoho z jeho bratrů, ještě to z něj nedělá univerzálního misogyna. Kdyby našel správnou ženu ve správný čas, zcela jistě by se oženil, po celý život i tak ale udržoval vřelé vztahy s mnoha ženami,“ popisuje tedy. To pak potvrzují i další odborníci s tím, že zejména v mládí, když pobýval ve Vídni, udržoval skladatel celou řadu milostných poměrů. Milostný život měl však uspokojivý i po celý zbytek života.  

Zdroj: Giphy

Nikola Tesla

V případě tohoto vynálezce je tábor incelů do jisté míry rozpolcený. Zatímco někteří jej považují za tzv. protocela, jiní věří, že žil v dobrovolném celibátu. Ten prý byl reakcí na vlnu feminismu. Ani s Teslou to ale není tak jednoduché. „Dnes máme na sexualitu tendenci nahlížet v binárních kategoriích, přičemž lidé, kteří žili před stoletím, měli o sexualitě fluidnější představy,“ myslí si překvapivě profesor humanitních věd z University of Virginia, W. Bernard Carlson. Dle jeho názoru je nejen v případě Tesly nutné nahlížet na všechny historické osobnosti, jejich životy a názory perspektivou doby, v níž žili – a nepromítat do minulosti hodnoty stávající.

Ovšem Tesla je přeci jen zajímavější osobnost než předchozí dva zmiňovaní. Dle Carlsona, který se Teslovým životem zabýval více jak 15 let, vynálezce vůbec zájem o ženy neměl. „Došel jsem k závěru, že Tesla byl s největší pravděpodobností gay a udržoval významné emoční vztahy s muži,“ shrnuje s tím, že tím pádem v žádném dobrovolném ani nedobrovolném celibátu rozhodně nežil. Kromě toho si žen skutečně velmi vážil a v jednom z rozhovorů z dvacátých let ženy dokonce označil za chytřejší a nadřazenější.

Incelové pak ve své Wikipedii zmiňují ještě další osobnosti, jejich pozornosti např. neunikl sir Isaak Newton (ten byl opravdu samotářem a o jeho osobním životě je toho známo minimum – na druhou stranu působil na Trinity College v Cambridge, kde bylo mužům manželství zapovězeno, takže v celibátu žili vzhledem k předpisům) nebo Charles Bukowski. Ačkoliv jeho dílo by opět bylo v jistém slova smyslu možné „užít proti němu“, ani v tomto případě z něj rozhodně nelze usuzovat, že by Bukowski žil v celibátu a ženy nenáviděl (ostatně, byl opakovaně ženatý).

I když ale různé historické exkurzy do života známých osobností mohou být nepochybně zajímavé a mohou také objasnit mnohé o povaze doby, v níž žily, rozhodně by se neměly stát nástrojem v rukou novodobých „hnutí“, jejichž hlavním cílem je štvát lidi (potažmo muže a ženy) proti sobě a podněcovat v mužích vůči ženám nenávist (a násilí), což se již, mimochodem, děje…