Víte, co v nacistickém koncentračním táboře znamenal růžový trojúhelník? S těmito lidmi bylo hned po Židech zacházeno nejhůře
LGBT+
Zdroj: iStock

Víte, co v nacistickém koncentračním táboře znamenal růžový trojúhelník? S těmito lidmi bylo hned po Židech zacházeno nejhůře

Druhá světová válka za sebou zanechala nezměrné utrpení a škody nejen na hmotných věcech, ale i na duších přeživších, svědků a pozůstalých. Některé příběhy se dočkaly vyslyšení, jiné zůstávají v pozadí. Utrpení těch, kteří se jako homosexuálové dostali do hrůzné mašinérie obludného nacistického režimu, bylo neuvěřitelné, přesto o něm neví zdaleka všichni, kteří kdy zaslechli alespoň něco o této temné historii.
Irena Piloušková Irena Piloušková Autor
29. 12. 2021

Holokaust znamenal smrt pro šest milionů Židů. Kromě nich se ovšem nacisté úspěšně zaměřili ještě na pět milionů dalších lidí z řad různých skupin. Jednalo se například o Poláky, Romy, sověty, politické vězně, postižené, kriminálníky… a taky ty, kteří byli viděni jako homosexuálové. I ti byli označeni za hrozbu německému lidu, přesto se jim retrospektivně nedostává příliš mnoho vzpomínek. Proto se doktorka Mie Astrup Jensen, která se zabývá výzkumem sexuality a hebrejskými a židovskými otázkami, rozhodla vytvořit článek, který právě na tyto oběti vzpomíná.

<Path> V Bruselu vznikla nová podcastová série „Queer Your EU“. Cílem je dostat lidi k evropským volbám a zesílit hlas LGBTQ+ komunityZdroj: elma.lgbt, forbidden-colours.com

V Německu, přesněji ve Výmaru, se ve dvacátých letech minulého století vytvořila poměrně stabilní komunita LGBTQ+ lidí, kteří se obklopili i silnou kulturou. Ta zahrnovala více než stovku gay barů a kaváren, filmy, písničky, a dokonce Institut pro sexuální vědu Magnuse Hirschfelda (Magnus Hirschfeld’s Institut für Sexualwissenschaft), který se pyšnil sbírkou tisíců knih a časopisů o sexualitě a genderových otázkách. To vše navzdory paragrafu 175 (toto číslo si zapamatujte pro pozdější referenci), který homosexualitu ilegalizoval. V té době se ovšem zdálo autoritám snazší komunitu pouze monitorovat, a nikoli přímo perzekvovat. Řada lékařů a odborníků totiž potvrdila, že homosexualita neznamená deviantní, nebezpeční chování.

Tento relativní klid se stejně jako řada dalších věcí změnil s příchodem Adolfa Hitlera k moci. Paragraf 175 začal být striktně vymáhán, a tak dokonce i Hirschfeldův institut lehl popelem. LGBTQ+ lidé byli často označováni za Židy. Jakou logikou, ptáte se? Řada prominentních gayů – psychiatrů, lékařů a advokátů (včetně samotného Hirschfelda), kteří bojovali za práva homosexuálů, totiž byla židovského původu. Byli vidět, byli slyšet, a tak si jejich charakteristiky systém jednoduše (často mylně) rozšířil plošně.

V polovině třicátých let ale dle Jensen věci nabraly rychlý spád. Heinrich Himmler převzal dohled nad dodržováním anti-gay zákona pod svá křídla, a tak začalo hromadné zatýkání. Více než sto tisíc mužů bylo identifikováno jako homosexuálních. Řada z nich byla převezena do koncentračních táborů, které nejspíše znáte: Buchenwald, Dachau, Sachsenhausen, Mauthausen a Osvětim. Více než polovina (55 %) na těchto místech hrůzy zemřela. To je pět až patnáct tisíc lidí. Možná se nyní zamýšlíte nad tím, zda se jednalo pouze o muže. Odpověď je – většinou ano. Paragraf 175 o lesbách specificky nehovořil, řada z nich se navíc rozhodla žít v utajení a vdala se. Většina z lesbických vězeňkyň koncentračních táborů byly Židovky a/anebo byly zadrženy pro své politické názory a aktivity.

Že byly koncentrační tábory peklo na zemi, o tom se nemusíme přít. Homosexuálové se však dočkali obzvlášť odporného zacházení. Hned po Židech s nimi bylo zacházeno nejhůře – jako s devianty. Často dostávali těžší a časově náročnější práci. Němci totiž nesmyslně věřili, že těžká dřina v cementárnách, štěrkovnách a cihelnách může gaye vyléčit. Možná i vás nyní zamrazilo při pomyšlení na známou větu Arbeit macht frei.

Možná víte, že v rámci táborů byli vězni rozděleni do skupin a rozeznat jejich příslušnost bylo možno dle malých znaků. Homosexuálům byl přidělen růžový trojúhelník, kvůli kterému si vytrpěli opravdu hodně. Dokonce i nejhorší kriminálníci s nimi jednali s despektem a nazývali je „špinavými podivíny“ nebo „stopětasedmdesátkami“ (s odkazem na dříve zmíněný paragraf). I vrazi a násilníci dávali gayům najevo, že jsou na rozdíl od nich opravdoví muži. Homosexuálové byli tedy často biti a trýzněni jak nacisty, tak spoluvězni. Klidu se jim nedostalo ani v těch několika málo hodinách určených ke spánku. Byli nuceni odpočívat s rukama viditelně na přikrývce. Pokud usnuli jinak, příp. se v noci jejich poloha změnila, byli odtaženi na dvůr, kde na ně byla lita celá vědra vody. To jim působilo nejen šok, ale i nemoci. Když ale skončili v nemocnici, nepomohli si. Většinou se stali oběťmi pro zvrácené pokusy.

<Path> Ve spánku můžete být náměsíční, ale mít i sex. Sexsomnie postihuje častěji muže, nevědomě se snaží o souložZdroj: health.com, healthline.com, medicalnewstoday.com

A co bylo pak? Myslíte si, že všechno mělo šťastný konec jako ve filmech, kde s úlevou osvobodí vězně, ale nikdo už vám neukáže, co se nimi dělo posléze? Tak vězte, že i poté, co válka skončila, se ke gayům společnost nechovala nijak hezky. Po válce to žádná z obětí neměla lehké, ovšem na rozdíl od Židů, dětí a politických vězňů neměli gayové ani nárok na žádost o finanční a morální podporu. Jejich výpovědi nebyly prioritizovány u soudů a spousta homosexuálů nakonec po všech těchto odmítnutích skončila s mučivým pocitem, že si za své utrpení mohou sami.

Zdroj: theconversation.com, time. com, YouTube kanál World Jewish Congress, Instagramový profil auschwitzmemorial

Populární
články

E-Shop