Děda Mráz, bažant i vánoční kolekce: Jak se svátky slavily za socialismu?
Někteří z nás je pamatují, jiní (včetně mě) si o nich svou představu musí udělat z vyprávění. Řeč je o Vánocích v dobách socialismu. Co pro ně bylo typické, v čem všem se lišily od současné podoby svátků, a co naopak s Vánocemi, jak je známe dnes, mají společného?
Kdyby dnes někdo přišel s tím, že dárky místo Ježíška bude nosit Děda Mráz, asi bychom si ťukali na čelo. Jenže co teď naštěstí zní jako absurdita a směšná utopie, to za komunismu byla realita. Jak tedy vypadaly Vánoce za minulého režimu?
Když šlo do tuhého
Vánoční svátky se komunisté pokoušeli upravit k obrazu svému už krátce po nástupu k moci. Nepohodlné křesťanské svátky se režim snažil potlačit různými způsoby, a tak například z kalendáře Josefa Lady začaly mizet náboženské symboly. Pokusy o nastolení nuceného ateismu se nevyhnuly ani koledám. V některých domácnostech se místo „Narodil se Kristus Pán“ zpívala verze „Narodil se mladý švec“. Vánoce chtěl nový režim také přebít narozeninami J. V. Stalina, který se narodil tři dny před Štědrým dnem.
V 50. letech se pak totalitní stát sice teprve začal budovat, zato ale velmi tvrdě a nekompromisně. Jedním z nejznámějších symbolů této nechvalně proslulé éry jsou bezpochyby vykonstruované politické procesy. A pokud jde o Vánoce v tomto období, tak ani ty bohužel nový režim nenechal na pokoji. Komunistické ideologii naopak došlo, že mluvit i do tradičních svátků se náramně hodí. Dost okatě to zkusil například tehdejší premiér a později i československý prezident Antonín Zápotocký, který po vzoru SSSR dělal všechno pro to, aby českého Ježíška nahradil ruský vánoční maskot Děda Mráz. V Zápotockého projevu, který byl určený především dětem, mimo jiné zaznělo: „Ježíšek vyrostl a zestárl, narostly mu vousy a stává se z něho Děda Mráz. Nechodí již nahý a otrhaný, je pěkně oblečený v beranici a v kožichu.“ Dědovi Mrázovi se možná dostalo pozornosti oddaných aparátníků i médií, rozhodně ale nezískal přízeň obyvatel.
Hlavně z domácích zdrojů
Spousta lidí si dnes Vánoce nedovede představit bez smaženého kapra. I on je ale výdobytkem socialistických Vánoc. Režim chov této ryby výrazně podporoval, a tak nebylo problém ji sehnat. Výhodou bylo, že šlo o levnější alternativu k vepřovému řízku, a tak spolu s bramborami a pivem od 50. let nesměl kapr na štědrovečerní tabuli chybět. Za okny si ti, kdo chtěli ještě něco lepšího, často věšeli také zajíce a bažanty.
Za samozřejmost v současnosti považujeme třeba i pomeranče. Pro mnohé z nás jsou svou vůní takovou esencí Vánoc, ale dřív bylo exotické ovoce jako právě pomeranče nebo mandarinky či banány nedostatkovým zbožím. Pokud jste neměli to štěstí, že se vám třeba za úplatu podařilo tyhle „podpultovky“ uchvátit, museli jste se spokojit s pomeranči ze spřátelené komunistické Kuby. Dostat se do nich ale vyžadovalo spoustu času a trpělivosti – loupaly se totiž hodně špatně.
Štěstí máme v dnešní době i na velký výběr vánočních stromků. Zatímco dnes seženete i hodně kvalitní umělé stromky, které jsou od těch přírodních často k nerozeznání, dřív připomínaly spíš nevzhledné zelené smetáky. O moc lepší to ale nebylo ani s živými stromky. Takzvané „jolky“ (rusky smrčky), které byly k mání, byly v drtivé většině případů uschlé a opadané. Hodně lidí proto neváhalo vyrazit do lesa a na vlastní pěst ukořistit nějaký lepší kousek.
Zábavné vymývání mozků
V televizi i rozhlase o Vánocích dominovaly pohádky pro děti, které měly co nejvíc lidí odradit od chození na mše a místo toho je bezpečně přikovat k přijímačům. Kromě různých úvah, zamyšlení a rozhovorů se známými osobnostmi ale bylo důležitou součástí vánočního vysílání také běžné zpravodajství, které se týkalo jak jinak než hospodářství a opěvování Sovětského svazu. Zaznět pochopitelně muselo i nějaké to hanění kapitalistických západních zemí.
Odměna pro ty nejvěrnější
Členové Revolučního odborového hnutí (ROH), které bylo nejmasovější společenskou organizací v socialistickém Československo, dostávali za členství místo finančních prémií vánoční kolekce, které se skládaly ze série čokoládových figurek. Ačkoliv se na stromečky věšely i jiné ozdoby, vánoční čokoládové figurky v některých domácnostech zaujímaly výsadní postavení. A někdo si čokoládové ozdoby na stromeček rád pověsí i dnes.
Navzdory všemu negativnímu, čím se socialistické Vánoce vyznačovaly, bychom na ně neměli zapomínat. Jsou poučnou ukázkou toho, kam až jsou lidé schopni zajít. A to v dobrém i špatném, protože není všechno jen černobílé. Spousta lidí se totiž nedala. I když byly Vánoce za minulého režimu chudé a ideologií prošpikované, mnohé rodiny se více semkly, což lze považovat asi za ten největší dárek vůbec.
