
Nejznámější brutální vražda gaye: Byl to opravdu zločin z nenávisti, anebo se komunita upnula na falešný obraz mučedníka?
Matthew zemřel 12. října roku 1998 v nedožitých dvaadvaceti letech. Narozeniny by oslavil v prosinci, ovšem v tom mu zabránili dva brutální útočníci, Aaron McKinney a Russell Henderson. Zbraní ho osmnáctkrát udeřili do hlavy, kopali ho mezi nohy, poté ho ošklivě zbitého přivázali k plotu a zapálili jej. Takto ho nechali napospas svému osudu, dokud ho o patnáct hodin později neobjevil náhodný student, který kolem projížděl na kole. Myslel si, že vidí strašáka – usoudil tak z toho, že byla postava nehybná a obličej měla celý pokrytý rudou barvou – krví – v níž rozpoznal všeho všudy jen slzné cestičky na obou stranách tváře.
Jako první zástupkyně policie na místo dorazila Reggie Fluty, která pohled na vážně zraněného Matthewa nesla velmi těžce. Měla dojem, že se jednalo snad o třináctiletého či čtrnáctiletého chlapce. Jeho tělo bylo útlé, zdál se velmi jemný a bezbranný. Přestože jak ona, tak další profesionálové udělali, co mohli, Matthew v nemocnici zemřel...
Jak popisuje mj. BBC, Všechno začalo jednoho večera, kdy si Matthew vyrazil do Fireside baru, který byl všem známý tím, že je přátelský ke gay komunitě. Město Laramie bylo považováno za nejliberálnější město Wyomingu. Zde končí podobnosti, které se pojí k oběma verzím příběhu Matthewovy tragédie. Je jich totiž skutečně více. Ta první, jež pohnula dokonce srdci takových osobností, jako je Madonna, Ted Kennedy, Ellen DeGeneres nebo Elton John, který poslal na pohřeb zavražděného květiny, vychází ze závěru, že se jednalo o zločin z nenávisti, jenž se stal primárně proto, že byl Matthew gay. Útočníci si ho měli jakožto zjevně homosexuálního vyhlédnout v baru, okrást ho o klíče, kreditku, boty a osobní věci, zabít ho proto, že jej nenáviděli za jeho příslušnost k LGBT+ komunitě, a prchnout z místa.
Druhou verzi světu představil televizní producent a oceňovaný spisovatel Stephen Jimenez, který na základě více než stovky rozhovorů s těmi, kdo měli co do činění s případem, napsal knihu The Book of Matt: Hidden Truths about the Murder of Matthew Shepard (Kniha o Mattovi: Skryté pravdy o vraždě Matthewa Sheparda). Zjistil, že Matthew, přestože se svými blond vlasy, jemnými rysy a útlou postavou působil jako pozemský anděl, nebyl takovým zosobněním čistoty, jak si mnozí mysleli. Zde se zrodila otázka: Záleží na tom?
Podle Jimeneze ano. Mathew byl podle jeho informací (přestože pocházel z dobře situované rodiny) závislý na krystalickém metamfetaminu. Jak se z áčkového studenta stal feťák a prostitut, který si pohrával s nebezpečím, je jen těžké říct. Jimenez uvádí, že Matthew trpěl periodickými depresemi, které mohly být způsobeny roky starým znásilněním na dovolené v Maroku. Matthew s rodinou totiž hodně cestoval a jeden čas pobýval třeba i v Saudské Arábii. Jelikož tam nebyly americké střední školy, byl vyslán do Švýcarska. V jisté době to byl opravdu privilegovaný mladík, který hovořil třemi jazyky a aspiroval na kariéru advokáta lidských práv.
Matthew Shepard se nakonec ale stal symbolem mnoha hnutí a organizací bojujících za práva gayů a leseb až po své smrti. Na pohřbu se sešlo více než tisíc truchlících. Došlo na střet mezi demonstrujícími, kteří souhlasí s názory Westboro Baptist Church (Westboroské Baptistické církve) vedené Fredem Phelpsem, jenž mimo jiné založil stránky GodHatesFags.com (v překladu Bůh nesnáší teplouše), a přáteli zavražděného, převlečenými za anděly. Dodnes je Matthew symbolem boje proti zločinům vedeným proti gayům, ovšem dle Jimeneze (a nejen něj) není vše tak, jak řada organizací a aktivistů věří. Dokonce Matthewův dlouhodobý milenec a přítel Ted Henson uvedl, že Jimenezova kniha je založená na pravdě a samotný Matthew by si nepřál stát se mučedníkem. Toužil by po tom, aby byla především odhalena pravda.
Jimenez přišel na to, že se Matthew s jedním ze svých vrahů nejen znal, ale dokonce se i intimně sblížili. Zločinu z nenávisti vůči gayovi by se tedy měl dopustit též... gay. To dle spisovatele diskutované knihy nedává příliš smysl a vadí mu i to, že se lidé dle jeho soudu vyhýbají vidění reálného obrazu zavražděného. V době své smrti byl Matthew dle Jimenezových informací HIV pozitivní a nejspíš u sebe doma měl větší zásobu drog. Podle Jimenezovy verze byl Matthew zavražděn proto, že McKinney a jeho spolupachatel chtěli Matthewovi drogy ukrást a prodat je. Proto mu vzali klíče od domu a proto si ho také vybrali: Nikoli jako náhodného gaye, ale jako kluka, o němž věděli, že na tom, co má, mohou slušně vydělat. Na úprku od hořícího Matthewa se stihli ještě potkat se dvěma dalšími muži, s nimiž pro legraci rozřezávali pneumatiky, pak se ovšem něco pokazilo a McKinney stejnou zbraní, kterou zmlátil Matthewa, rozbil hlavu jednomu z nich – Jeremymu Herrerovi.
Stephen Jimenez měl prý v plánu do případu vnést pravdu. Dle svých slov zpočátku netušil, jakou lavinu proti sobě spustí. Zasypaly ho hromady kritiky a urážek, které jej mimo jiné označovaly za homofoba a revizionistu – tedy za člověka, který popírá nějakou historickou událost. Jimenez se ale rozhodně brání: Nešlo mu o to, aby jakkoli snížil Matthewovo utrpení, které bylo příšerné, ať už se zločin udál z jakéhokoli popudu. Měl v plánu pouze vyvrátit to, co bylo nesprávně interpretováno. Mnoho kritiků Jimenezovy knihy jeho dílo ani pořádně nečetlo: The Advocate, americký LGBT magazín, dokonce publikoval článek s názvem Why I’m Not Reading the ‘Trutherism’ About Matt Shepard, který vysvětluje, proč autor článku knihu odmítá vůbec otevřít.
Oba vrazi dostali za vraždu prvního stupně dva za sebou jdoucí doživotní tresty. Ne však za zločin z nenávisti, jelikož to tou dobou nebylo možno. Až v roce 2009 podepsal prezident Obama takzvaný Matthew Shepard Act, což je zákon, který definuje jisté útoky motivované identitou oběti jako nenávistné zločiny. Odkaz zavražděného mladíka tak nabyl i oficiální podoby. Přesto diskuze i nadále pokračují: Podle portálu The Guardian ne však ani tak nad tím, jak Matthew zemřel, ale o tom, z jakého důvodu gay komunita trvá na obrazu perfektního mučedníka a na reprezentativní kauze. Jimenez si myslí, že odkrytí pravdy v lidech vyvolalo vztek proto, že vyhledávají černobílé zprávy a nálepkují si hrdiny a padouchy. Odstíny šedé jsou pro zpracování složitější nejen mediálně, ale i psychologicky. Ať tak, či onak, Matthew zažil věci, které by neměly potkat nikoho, a jeho utrpení není právem zapomenuto.