„Lidé od cirkusu jsou konzervativní. Nebyli nadšení, když jsem oznámil, že jsem gay,“ říká hadí muž Ludvík Janíček Berousek
Ludvíku, jste spíš Berousek, nebo Janíček?
Mámina strana jsou Berouskovi. Dědeček drezíroval medvědy, babička byla krotitelka tygrů. Ale táta nebyl z cirkusové rodiny – byl gymnasta a jmenoval se Janíček. Proto mám dvě jména. Já se rozhodl dát na vystupování jak v cirkusech, tak v divadlech nebo na jiných akcích – třeba soukromých, jako na oslavách a podobně. Obecně se víc cítím asi spíš do strany Berouskových...
Živíte se jako hadí muž. Co přesně to znamená?
Jsem hodně ohebný. Dávám si nohu za hlavu, protahuji se tenisovou raketou bez výpletu, rourou… nebo zalézám do malé bedny z plexiskla. Rakety vám i ukážu – napřed tam strčím nohu, potom hlavu a pak i zbytek těla.
Tedy, to musí bolet…
Teď už necítím žádnou bolest, když předvádím číslo. Bolelo to, když jsem začínal. Dělám to už od dětství. Napřed jsem trénoval žonglování, potom jsem zkoušel diabolo, ale vše mě přestalo bavit. Když jsem jednou přijel do Švýcarska, viděl jsem vystoupení hadího muže, který vystupoval v programu s mými rodiči. To se mi líbilo, tak jsem ho zkoušel doma napodobovat. Máma si toho všimla, a tak ho oslovila, jestli by mě nezačal trénovat. Byl jsem nadšený, ale pak jsem zakusil, jak strašně to bolí, a to mě nadšení trochu přešlo. (smích)
Takže jste si kariéru vybral sám a rodiče vás nenutili do nějakého náročného cvičení?
Chtěl jsem to sám. Ale byla to dřina. Trenér mě všelijak protahoval a lámal. Učil mě rozštěpy, strkal mi nohu za hlavu, a pak ji ještě tlačil níž a níž k zemi. Bolelo to hodně, ale čím častěji jsem to dělal, tím to bylo snazší.
Mrzelo vás někdy jako dítě, že nemáte standardní život jako ostatní?
Mrzelo mě, že nechodím do školy s ostatními. Učil jsem se doma a vždycky po sezóně jsem skládal zkoušky ze všech předmětů. Štvalo mě to, ale s odstupem času jsem za to vděčný. Poznal jsem hodně míst a mám vystupování rád. Kdybych nedělal cirkus, asi bych se snažil dostat třeba do televize. Rád jsem středem pozornosti. Tři roky jsem vystupoval v cirkuse Jo-joo, potom jsem přešel do hororového cirkusu, kde jsem doteď.
Co je hororový cirkus? To zní děsivě…
V hororovém cirkuse nejsou žádná zvířata. Vystupují tam jen lidé v převlecích – artisti, akrobati a klaun. Já mám například roli Jokera a s kolegyní, která vystupovala jako Harely Quinn, jsme dělali vzdušnou akrobacii na hrazdě. Pak tam mám vystoupení hadího muže a aktuálně pracujeme na další vzdušné akrobacii na popruzích.
Když jsme u těch zvířat, jak reagujete na názor, že jsou zvířata v cirkusech prakticky týraná?
Jsou samozřejmě horší a lepší cirkusy. Viděl jsem jich hodně, v řadě zemí. Ale za celý život jsem se nesetkal s tím, že bych viděl nějaké týrání. Světský mají zvířata rádi, jen k nim třeba přistupují jinak, než jsou lidé zvyklí.
Jak dlouho se dá kariéra u cirkusu – především pokud jde o hadího muže nebo akrobata – udržet? Jak dlouho je člověk schopen takových výkonů?
Já doufám, že to budu dělat co nejdýl. Snažím se pořád cvičit, protahovat… Už teď, v pětadvaceti, cítím, že nejsem tak ohebný jako dřív. A když třeba ztloustnu, je to problém, protože se nevejdu do rakety. (smích)
Mám informaci, že s přítelem rádi čtete časopis LUI. To mě těší a rovnou si dovolím související otázku: Jak cirkusové rodiny smýšlejí o LGBT+ komunitě?
Světský, cirkusáci jsou v tomhle směru hodně konzervativní. Jsou v tomto zastaralí, přestože v dnešní době být gay, nebo lesba není nic divného nebo extra. Když jsem oznámil, že jsem gay, úplně rádi nebyli a nebrali to v pohodě. Ovšem časem se to zlepšilo. Co taky mohli dělat – tohle se změnit nedá. (smích)
Jak se tvářila nejbližší rodina?
Máma to brala líp. Řekla mi, že to tušila. Táta byl zklamaný víc. Chtěl ze mě „chlapa“ a nějak se mu to nepovedlo. Odmala se mě snažil vést ke klučičím věcem – třeba k autům nebo k rybaření, ale mě to nějak nebralo. Byl z toho smutný, ale i s ním už se to zlepšilo. Mám navíc dvě sestry – jednu mladší, Anitu, a pak dvojče Angeliku. Angelika reagovala tak, že ji to prý nepřekvapilo. Vlastně to asi věděla celou dobu…
Myslíte si, že rodičům záleží i na tom, aby měli vnoučata? Díky tomu, že je vás víc, se tedy s tím, že jste gay, smířili lépe?
Přesně tak to je. Řekli si: „Máme ještě dvě dcery, takže vnoučata mít budeme.“ Zrovna Angelika, moje dvojče, je aktuálně těhotná, v šestém měsíci, takže tohle je v pohodě.
Váš přítel jezdí na cirkusová vystoupení s vámi? Není těžké udržovat vztahy, když jste neustále v pohybu?
Aktuálně bydlím v Klatovech, protože je zima. Cirkusová sezóna je závislá na počasí, takže teď jsem na stabilním místě. Když vystupuji, většinou mám dva dny v týdnu volno a za přítelem dojíždím. Když má volno on (studuje zdravotnické lyceum), jezdí se on podívat za mnou na moje vystoupení. Hodně cestujeme, ale nevadí nám to.
Je přítel také sportovec?
Přemýšleli jsme o tom, že bychom si spolu natrénovali číslo vzdušné akrobacie. Snažím se ho tak trošku trénovat a zaučovat. Myslím, že by mu nevadilo žít cirkusový život. I kdybych se třeba někdy vrátil do Itálie, kde jsem už taky žil a líbilo se mi tam, tak myslím, že by nebyl proti.
Není Itálie v rámci přijímání gay komunity uzavřenější než Česko?
Neřekl bych. Z mojí zkušenosti mám pocit, že jsou tam lidé naopak otevřenější. Já bych si přítele určitě chtěl vzít. Teda, ne teď, až za pár let. A když to nepůjde tady, tak v zahraničí. Beztak jsem celý život cestoval a mám vystudovaný i cestovní ruch. Takže přesun mi nedělá žádný problém, ať už to bude kamkoliv.
