Toxické mužství je prý důvodem, proč muže nezajímá klimatická krize. Opravdu i v ekologii „na pohlaví záleží“?
Když se řekne udržitelnost a pro-ekologické chování, řada lidí raději jen mávne rukou a říká si, že jakákoliv aktivita jednotlivce stejně nemá význam. Podle hlavního poradce Velké Británie, sira Patricka Vallace, jsou ale právě změny v chování lidí klíčové, přičemž to vůbec neznamená žádné dramatické změny v běžných (každodenních) návycích. Dle jeho slov podložených posledními výzkumy však přibližně polovina světové populace musí pro řešení klimatické krize začít dělat něco víc, než doposud dělala. Ba co víc, zpráva think-tanku Global Future, Crisis in Common, přímo uvádí, že konkrétně muži musí být ochotnější změnit své chování tak, aby se stalo šetrnějším k životnímu prostředí. Dle dokumentu pak navíc mnohem více žen ve srovnání s muži pociťuje vysokou míru tzv. ekologické úzkosti, kdy znepokojeno klimatickou krizí je 45 % žen ve srovnání s 36 % mužů. A jak se ukazuje, právě pohlaví je v případě změn chování vzhledem k ochraně klimatu opravdu stěžejním faktorem.
Podle zprávy Crisis in Common také přibližně 40 % respondentek uvedlo, že ve prospěch životního prostředí změnily způsob nakupování a také stravování. K témuž kroku se ovšem odhodlalo pouze 27 % respondentů z řad mužů. Obdobné rozdíly pak panují také v případě změn návyků při nákupu oblečení (ty se rozhodlo různě modifikovat na 34 % respondentek ve srovnání s 16 % respondentů). Jaký je ale důvod těchto rozdílů? Proč jsou ženy ochotnější narušit svou rutinu v zájmu planety více než mužská část populace? A jak muže přimět, aby své myšlení a chování změnili také?
V dnešní době existují skutečně odborníci prakticky na cokoliv. Není tedy divu, právě v otázce mužů a jejich vztahu ke klimatu dostává slovo Katrin Van der Heyden, genderová expertka, jež se specializuje na problematiku maskulinity a klimatické změny. A podle jejího názoru právě muži, kteří lpí na tradiční definici mužství, budou s mnohem větší pravděpodobností minimálně ochotní projevovat jakýkoliv zájem o planetu. „Problém není s muži jako takovými. Je mezi námi celá řada velmi aktivních mužů, kteří se o lepší klima zasazují. Hlavním problémem je ale skupina mužů, kteří setrvali u modelu patriarchální – či toxické, chcete-li – maskulinity,“ vysvětluje s tím, že právě prosazování tradičního mužství je jasný způsob, jak definovat maskulinitu prostě jako vše, co není ženské a je spojené s mocí a privilegii.
A proč je tedy tradiční mužství na škodu? Muži, kteří tento koncept vyznávají, jsou prý přesvědčeni o tom, že jakákoliv péče je ryze ženskou doménou a že skuteční muži se prostě „nestarají“. „Tito muži věří, že hlavní úlohou mužů je shromažďovat majetek, aby ekonomika rostla, bohužel v tom nejhorším možném slova smyslu,“ myslí si Van der Heyden. A dle jejího názoru pak právě tento druh maskulinity v řadě kultur dominuje a je zároveň systémově podporován – přičemž tito muži jsou z podstaty věci mnohem méně nakloněni tomu, aby se starali o životní prostředí.
Za vším hledej…muže?
Asi nikoho nepřekvapí, že v hledání těch, na které lze svalit vinu, jsme dnes všichni přeborníci. A tvrdit, že určitá část mužů, kteří v zájmu klimatu odmítají cokoliv podniknout, je za stávající neuspokojivý stav svým dílem zodpovědná, také není úplně ideální závěr. Podle Johna Barryho, psychologa a jednoho z vedoucích pracovníků Centra pro mužskou psychologii, pak spojování neochoty některých mužů podílet se na akcích v zájmu klimatu s toxickou maskulinitou spíše než cokoliv jiného může vést k tomu, že tato skupina z komplexní diskuse jednoduše zmizí. Podle Barryho je pak problém spíše v tom, že muži jednoduše uvažují jinak – a obecně upřednostňují akce, jejichž výsledek je okamžitě patrný. A to pak může být důvod, proč jim nějaké třídění odpadu či bezobalové nakupování nic moc neříká (či je spíše odradí).
Podle Barryho tak jednoduše argumenty, které jsou v diskusi o klimatické krizi užívány, nejsou pro muže dostatečně pádné. To ostatně do jisté míry dokládá i průzkum společnost Kantar, dle nějž je většina lidí – žen i mužů – skutečně znepokojena klimatickou krizí, ovšem jen málo z nich je reálně ochotno změnit svůj životní styl. Průzkum (realizovaný v desítce zemí včetně USA, Velké Británie, Francie a Německa) přitom jasně doložil, že zatímco 62 % všech dotazovaných vnímá ekologickou krizi jako jeden ze stávajících klíčových problémů, jemuž lidstvo čelí, 46 % se zároveň domnívá, že není nutné osobní návyky měnit.
A odborníci se tedy již zabývají tím, jak smýšlení mužů změnit. Dle dokumentu MenEngage Alliance pak zejména výchova chlapců k asertivitě, bezcitnosti a nebojácnosti může být důvodem, proč muži vnímají klimatickou krizi jako menší hrozbu než ženy. „Patriarchát škodí našemu klimatu,“ píší přímo autoři, dle jejichž stanoviska „je třeba vyvinout úsilí k prosazení této klimatické perspektivy tím, že zapojíme muže jako lidské bytosti, které jsou také zranitelné katastrofami způsobenými změnou klimatu.“ Podle Van der Heyden pak řadě mužů jen scházejí vzory, v důsledku čehož sami nevědí, co by mohli ve směru ochrany klimatu podniknout. „Jakmile o tom ale začnou mluvit a zkoumat různé způsoby, jak být mužem a člověkem, pak se mohou začít dívat na změnu klimatu novým způsobem,“ tvrdí. Je ovšem otázkou, zda na tuto perspektivu muži vůbec budou ochotni přistoupit – to však ukáže až čas.
