
Olympiáda má nová pravidla pro účast trans a intersex sportovců. Je to konec měření testosteronu a nedůstojných vyšetření
Ženská a mužská sportovní kategorie je jen pro vyvolené
Transgender sportovci a sportovkyně mají na olympiádách povoleno soutěžit od roku 2004. Přesto až v Tokiu v roce 2021 jsme mohli vidět olympioniky, kteří se ke své trans identitě veřejně hlásí. Asi nejvíce pozornosti získala novozélandská vzpěračka Laurel Hubbard, která má za sebou tranzici, ale v kanadském ženském fotbalovém týmu hrál*a také Quinn, nebinární hráč*ka, který*á ovšem od dětství hrál*a v ženských týmech (nebinární člověk se necítí ženou ani mužem; v angličtině používá zájmeno they/them, protože pro něj není vhodný ženský ani mužský rod).
Proti účasti trans soupeřek spousta cis sportovkyň (ty, které cítí soulad s pohlavím, které jim bylo připsáno při narození; cis je opak trans) protestuje, protože to podle nich bude znamenat konec ženského sportu. Předpokládají totiž, že tělo, které dospívalo jako mužské, bude i přesto, že prošlo hormonálními terapiemi, podávat lepší výkony než tělo, které dospívalo jako ženské. To je taky důvod, proč neslyšíme moc námitek proti trans sportovcům. Velmi soutěživý a značně bigotní sportovní svět v nich totiž pořád vidí jen „baby“. Podobně nejsou pro nikoho problém nebinární sportovci, kteří i po coming outu zůstávají ve „své“ kategorii.
Nedůstojné a pochybné testy pohlaví sportovkyň
Sportovkyně, které se nějakým způsobem vymykají ze zavedených genderových kategorií, čelí horším podmínkám již dlouho. Typickým příkladem je jihoafrická atletka Caster Semenya, která má přirozeně zvýšenou hladinu testosteronu. Když na berlínském mistrovství světa v atletice v roce 2009 zaběhla rekordní čas, byla to senzace. Brzy ale přišly pochyby, zda by měla soutěžit v ženské kategorii.
Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF) ji nechala podstoupit test pohlaví a v roce 2018 přišla s nařízením, že sportovkyně musí podstoupit terapii na snížení hladiny testosteronu. Snahy vyhovět pravidlům atletce rozhodily celé tělo i psychiku. Už roky se domáhá spravedlnosti u soudů.
Maximální povolená hladina testosteronu se ruší
Na olympiádě se dosud startovalo podle pravidel pro účast trans a intersex sportovců z roku 2015 (intersex lidé mají pohlavní znaky, které se neshodují s lékařskou definicí muže a ženy). Mezinárodní olympijský výbor ale cítil, že tato pravidla jsou zastaralá. Poslední dva roky pracoval s více než 250 sportovci, mezinárodními federacemi a dalšími sportovními organizacemi i odborníky z oblasti lidských práv, medicíny a práva na jejich aktualizaci. V půlce listopadu zveřejnil „Východiska pro zajištění férovosti, inkluze a nediskriminace na základě genderové identity a pohlavních variací".
Zatímco dřívější pravidla stanovovala například úroveň testosteronu, kterou sportovkyně nesmí překročit, nový dokument takto konkrétní nařízení neobsahuje. Přináší deset principů, které mají vhodně navést jednotlivé sportovní federace při sepisování nových pravidel. Těmito principy jsou: inkluze, prevence napáchání škod, nediskriminace, férovost, nepředpokládání výhody, přístup založený na faktech a důkazech, priorita zdraví a tělesné autonomie, přístup zohledňující potřeby zúčastněných, právo na soukromí, pravidelné hodnocení. Podle těchto principů se pojede už na zimní olympiádě v Pekingu.
Kvalifikace již nebude podmíněná úrovní hormonů
Po konzultacích se samotnými sportovci a odborníky jako by Mezinárodní olympijský výbor nabral opačný směr. Zdraví a tělesnou autonomii sportovců a sportovkyň označil za prioritu a odmítá, aby byli sportovními federacemi nuceni podstupovat zásahy, které nejsou z lékařského hlediska nutné a které jim mají pomoci splnit kritéria pro kvalifikaci. O zařazení do soutěží nemá být rozhodováno na základě gynekologických vyšetření nebo podobných invazivních tělesných prohlídek, jejichž smyslem je stanovit pohlaví daného člověka.
Atletické federace mají odteď zakázáno vykonávat na atletech testy, které mají určit jejich pohlaví, genderovou identitu nebo pohlavní variace. Nové principy také nabádají, aby se nemluvilo o neférovém zvýhodnění trans a intersex sportovců, pokud k tomu nejsou vědecky podložené důkazy. Pokud jejich účast v soutěžích má být nějak omezena, pak jedině na základě seriózního výzkumu.
Všichni mají právo sportovat a účastnit se soutěží
Trans a intersex organizace jsou tímto přístupem nadšeny. Noční můra řady sportovkyň konečně skončí a budou se moci soustředit jen na výkon. Je to dobrá zpráva například pro americkou trans běžkyni CeCe Telfer nebo namibijské běžkyně Christine Mboma a Beatrice Maslingi, jimž nebylo umožněno startovat na olympiádě v Tokiu právě kvůli zvýšeným hladinám testosteronu.
Nový přístup vyhlášený Mezinárodním olympijským výborem má základní východisko: „Každý bez ohledu na svou genderovou identitu nebo pohlavní variaci má právo provozovat sport v bezpečném, neobtěžujícím prostředí, které uznává a respektuje jeho/její potřeby a identitu a zájem – zejména u atletů elitní úrovně – účastnit se férových soutěží, v nichž nikdo nemá neférovou nebo disproporční výhodu nad ostatními,“ píše se v tiskové zprávě Mezinárodního olympijského výboru. Vypadá to, že se silně komercializovaná olympiáda začíná vracet ke své původní myšlence, jíž není vítězství v kategorii, ale harmonie těla a ducha, fair play a mírová spolupráce mezi národy.