Stále více lidí si ve vztazích zahýbá, a to po vzájemné dohodě. Nový trend prý ale vztahy posiluje a odbourává žárlivost
I když řada věcí se v organizaci světa, potažmo společnosti, zejména v několika posledních desetiletích významně změnila, co zatím zůstávalo neměnné, je představa o pravé romantické lásce. Vlastně by se dalo říci, že partnerský vztah dvou lidí (dominantně tedy ženy a muže) je v podstatě jediná podoba vztahu, jakou považujeme za možnou. Jako by snad neexistovala jiná varianta, vždyť přeci lidé jsou monogamní podobně jako celá řada zvířecích druhů, které si vyhledávají protějšek doslova na celý život. Jenže realita je od teorie docela vzdálená – a nutno říci, že právě v říši zvířat monogamie nijak dominantním modelem „vztahů“ není. Naopak. Vlastně existuje tolik možných vztahových uspořádání, kolik existuje jednotlivých druhů. A po pravdě řečeno, i historie ryze lidská jasně ukazuje, že lidé docela běžně udržovali funkční vztahy ryze nemonogamní.
Pro lásku jsou dva málo?
Ačkoliv právě na různých příkladech z minulosti by bylo možné ukázat, že lidé udržovali různé typy nemonogamních vztahů, až kam paměť sahá, dnes bychom se měli spíše zaměřit na to, proč se např. tzv. polyamorie nebo etická monogamie, tedy modely, pro něž platí, že „dva je prostě málo“, tolik rozmáhají. A jak se zdá, důvodem není ani tak to, že by společnost byla celá „zvrhlejší“ a „nevěrná“, jako prostě mnohem nižší míra vzniku pevnějších pout mezi lidmi. Různých podob nemonogamních vztahů přitom může být vlastně nespočet. Zejména v různých alternativnějších subkulturách se jedná téměř o standard. „Je zábavné úplně legitimně si s partnerem najít ještě někoho dalšího do vztahu a toužit po stejné osobě zároveň,“ popisuje tak jeden z vyznavačů polyamorie hlásící se ke gay komunitě.
Ovšem člověk se nutně nemusí identifikovat s principy polyamorie, aby nebyl omezen jen na partnerské soužití v podobě 1:1. „Monogamní vztahy znamenají pro různé lidi úplně různé věci. Konsensuální monogamní vztahy klidně mohou zahrnovat souhlas s příležitostným sexem za určitých okolností – buď když je druhý z páru nepřítomen, nebo naopak přítomen být musí. Mohou zahrnovat i zásadu ´na nic se neptej – nic mi neříkej´, pokud se na ní dvojice domluví. A opět platí, že žádná definice není univerzální,“ vysvětluje tak Jess O´Reilly, autorka kniha The Ultimate Guide to Seduction & Foreplay. Jakoby snad svět spěl do módu vztahové anarchie.
Jednoduše řečeno, v době, kdy se lidé ve spoustě oblastí vzdalují od po mnoho let trvajících standardů, není divu, že podobně se chtějí odpoutat také od klasické představy, jak by měl vypadat vztah. Do centra zájmu se tak dostává svoboda a základní teze, že žádný vztah by neměl být jakkoliv omezován. „Vlastně by bylo možné říci, že není nutné rozlišovat mezi partnerem a člověkem, který jím není – romantické vztahy se tak vůbec nemusí nijak lišit od těch neromantických,“ vysvětluje O´Reilly s tím, že právě tzv. etická nemonogamie, kdy mezi partnery jednoduše existuje konkrétní dohoda ohledně toho, jak přistupovat k dalším vztahům mimo jejich vztah, se stává čím dál běžnější, a to nejen vzhledem k zastoupení ve společnosti, ale i jejímu zobrazení v populární kultuře. I když právě ta se zatím často uchyluje spíše k různým stereotypizacím souvisejícím s identitou, věkem, příjmem, vzhledem apod.
Zdroj: Giphy
A je fakt, že tyto teze již potvrdila i řada výzkumů, např. již více jak před dekádou průzkum PEW Reaserach naznačil, že milieniálové jsou vůči všemožným změnám mnohem otevřenější než kterákoli jiná generace. A tato otevřenost stále postupuje kupředu, kdy lze přesně totéž dnes říci o generaci Z. „Podle údajů publikovaných společnosti J. Walter Thompson Innovation Group je právě generace Z ještě otevřenější než mileniálové. Její příslušníci více podporují sexuální rozmanitost a je také méně pravděpodobné, že se budou identifikovat výhradně jako heterosexuálové,“ doplňuje tak O´Reilly s tím, že tento posun je zcela relevantní, jelikož právě queer komunity vždy bojovaly za právo na jiný než standardizovaný partnerský vztah.
Možná, že to stojí za zkoušku…
Ačkoliv etická nemonogamie jistě není vztahový model pro každého, je to tak vlastně úplně v pořádku. Většina lidí stále preferuje blízký (potažmo intimní) vztah pouze s jednou osobou – na druhou stranu se lze ale setkat s odhady, že až pětina Američanů někdy konsenzuální nemonogamní vztah vyzkoušela. A to je také v pořádku. Problémem ovšem je, že tito lidé nezřídka čelí řadě stigmat a narážejí na nepochopení nejen ve svém širším, ale i blízkém okolí. A je fakt, že vysvětlovat zvědavé sousedce, že vztahy nutně nemusí být omezeny jen na dva lidi, může být docela oříšek. Nicméně – když se chce, všechno jde. Díky etické nemonogamii je navíc možné lépe (a bez rizika, že stálý protějšek ztratíte) prozkoumat vlastní sexualitu a podle těch, kteří již tento vztahový model vyzkoušeli, lze tímto způsobem zapracovat také na odbourávání žárlivosti. Pokud máte tedy otevřenou mysl, možná, že etická nemonogamie by mohla být přesně tím, co vám otevře zcela nové obzory.
