
Na prostředí záleží: Psychologové z celého světa včetně Česka řekli, jak okolí ovlivňuje sebevražedné myšlenky gayů a bisexuálů
To, že gayové, bisexuálové a obecně LGBT+ lidé mají větší sklon ke stresu, úzkostem a depresím, na první pohled nepůsobí jako žádná nová zpráva. Zato je ale bohužel pořád mrazivě aktuální. Na chování nás všech totiž opravdu záleží. Svou nečinností, lhostejností nebo naopak přílišnou, ale špatnou aktivitou, která je často plná urážek, nenávisti a diskriminace, můžeme v některých lidech sebevražedné myšlenky vyvolat.
Potvrzuje to i studie, která vyšla na stránkách Americké psychologické asociace (APA). Podíleli se na ní odborníci bez nadsázky z celého světa. A protože je pod vědeckým článkem podepsaný i český akademik Michal Pitoňák, je jasné, že výsledky práce vypovídají také o nepříznivé situaci v České republice.
Potřebná data pro výzkum vědci získávali pomocí on-line dotazníkového šetření. To probíhalo v letech 2017 a 2018 a zúčastnilo se ho více než 123 000 gayů a bisexuálů napříč 48 různými evropskými a asijskými zeměmi. A na co přesně tedy experti přišli?
Zásadní roli podle nich hraje stigmatizace. „Zjistili jsme, že gayové a bisexuálové mají menší sklon k depresím a sebevraždám v případě, že se ze země s vysokou stigmatizací přestěhují do státu, kde je stigmatizace menší,“ popsal vedoucí práce John Pachankis, který působí mimo jiné na Yaleově univerzitě. Pachankis také zdůraznil, že na duševní blaho gayů a bisexuálů má vliv i to, jak dlouho v té které zemi žijí. Čím déle – tedy pět a více let – tito muži pobývají v zemích s menší stigmatizací, tím lépe jim po psychické stránce je.
„Míra stigmatu formuje jak podobu každodenního života gayů a bisexuálů, tak i stav jejich duševního zdraví. Čím vyšší totiž je, tím se také zvyšují pocity osamělosti, utajování skutečné identity a sexuální orientace a prožívání internalizované homonegativity,“ přiblížil Pachankis.
Země s vyšší stigmatizací se podle odborníků vyznačují především diskriminačními právními systémy, které neuznávají například uzavírání stejnopohlavních sňatků. Takové netolerantní prostředí pak psychiku gayů a bisexuálů podle studie dokáže hodně poznamenat. Ti, kteří se ze země s větší stigmatizací přesunou do státu, kde je míra stigmatu menší, se ke svojí orientaci tolik nebojí otevřeně přihlásit.
Může se ale stát, že z nějakého důvodu gayové nebo bisexuálové do země, kde je míra stigmatu velká, zamířit musí. Zní to sice jako cesta do pekel, ale pokud tito muži pochází ze země, kde stigmatizace není tak velká, dalo by se říct, že mají štěstí. Budou se sice muset připravit na horší podmínky, ale předchozí pozitivní zkušenosti jim v těžkých chvílích hodně pomůžou. Průzkum totiž ukázal, že vyrůstání v tolerantní společnosti má pro duševní zdraví trvalé přínosy.
Ačkoliv to naštěstí vypadá, že pro dnešní dobu je příznačná větší tolerance, pořád je na čem pracovat. Každý z nás by měl začít u sebe a předtím, než něco nevybíravého na adresu někoho jiného řekne nebo napíše, měl by si uvědomit, že může hodně ublížit. Obzvlášť, když dotyčnou osobu nezná. Všichni bychom tedy měli být ohleduplnější a vnímavější. I když to tak ve světě plném spousty sebevědomých lidí, kteří se ukazují třeba na Instagramu, možná nevypadá, křehkých duší po světě běhá opravdu hodně. I zdánlivě usměvavý člověk může být navíc ve skutečnosti velmi nešťastný...