Byli piráti drsní chlapi, kteří měli v každém přístavu ženu? Vůbec ne, právě na moři vzkvétaly gay vztahy, a dokonce i gay sňatky
Když homosexualita nebyla ještě orientací...
Zlatý věk pirátství, přesně tak je označováno období mezi lety 1650 a 1730. Byla to doba, v níž si málokterý dnešní gay dokáže představit žít, na druhou stranu, zrovna v tomto období se gayům dostávalo jisté svobody. A to navzdory faktu, že homosexualita tehdy byla spíše činností než sexuální orientací jako takovou a na souši daná praxe zrovna s nadšením přijímána nebyla. Tedy, abychom byli přesní, tehdy v podstatě cokoliv, co se vymykalo představě heterosexuálního sexu (a to navíc v rámci manželského svazku), bylo popisováno jako sodomie. Jenže na moři platila úplně jiná pravidla.
Dnešní „romantizovaná“ představa o pirátech jako macho mužích, kteří měli podobně jako námořníci v každém jednom přístavu minimálně jednu milenku (na tom tedy nic moc romantického není, ale život na moři nepochybně romantizován všeobecně bývá), jednoduše nabývá při detailnějším pohledu na věc na trhlinách.
Tedy, piráti skutečně byli docela nadržení chlapi, kteří trávili nespočet dní osamělí na moři. Jenže na vybití libida pak rozhodně nějaká ta přístavní milenka úplně nestačila. A vzhledem k tomu, že na moři bylo možné řídit se úplně jinými pravidly než na souši (co se stalo na moři, zůstalo na moři…), jen málokoho by mělo překvapit, jak piráti své potřeby uspokojovali. V některých případech se sice jednalo jen a pouze o chování v rámci známého klišé, že účel světí prostředky, v případech jiných si jsou ale dnes historici jistí, že moře brázdili skutečně piráti – gayové. Na toto téma dokonce vznikla v roce 1983 odborná publikace Sodomy and the Pirate Tradition, v níž její autor B. R. Burg přichází s řadou docela překvapivých tvrzení.
Gay p/Piráti z Karibiku?
„Homosexuální akty byly jedinou formou sexuálního vyjádření bukanýrské komunity,“ píše tak Burg (jako bukanýři byli v 17. století označováni původně francouzští lovci, kteří terorizovali španělské državy ve prospěch dalších států Evropy – tím nejznámějším z nich byl Henry Morgan, po němž je dnes pojmenován slavný rum). „Mezi karibskými piráty se různé komunity mohly vyvíjet a dospívat s malým nebo žádným zásahem dominantního, restriktivního a někdy nepřátelského heterosexuálního zbytku světa,“ dodává autor s tím, že právě na moři byly homosexuální preference úplně běžné, přičemž příležitostí ke styku heterosexuálnímu bylo na moři naopak minimum, případně nebyly žádné.
Ačkoliv dle Burga pak ne pro každého muže byl gay styk vlastní volbou (ostatně, mnozí muži na palubě pirátských lodí byli zajatci, kteří příliš možností k vyjádření vlastní vůle neměli), moře bylo plné mužů, jejichž sexuální touhy by na pevnině byly nepřijatelné. A zatímco dnes se vypráví především příběhy o pirátech, kteří toho uloupili nejvíce apod., existují i piráti, kteří se proslavili svou homosexualitou…
Zdroj: Giphy
Pravděpodobně nejznámějším gay pirátem tak byl kapitán Bartolomew Roberts, který se proslavil také tím, jak dokázal přepadat a přivlastňovat si lodě. Na tom by ještě nic tak zajímavé nebylo, kdyby ovšem právě tento pirát nebyl autorem velmi speciálního Pirátského kodexu, jehož jedna z klauzulí zakazovala na jeho loď vstup ženám. „Pokud bude jakýkoliv muž přistižen, jak svádí jakoukoliv ženu a snaží se ji dostat na moře, měl by zemřít,“ stálo přímo v kodexu.
A ačkoliv žádné detailnější historické materiály, které by přímo popisovaly pirátské gay vztahy, neexistují (ostatně, stejně jako pirátské porno nebo i pouhé zápisky o běžné pirátské každodennosti), historici s Burgem v čele jsou přesvědčeni, že právě Roberts udržoval milostný poměr s dobrovolným chirurgem Georgem Wilsonem. Podle sporých poznámek, které Burg cituje, se pak kapitán Roberts po pětiměsíčním odloučení od Wilsona při jejich setkání údajně objevil velmi rozjařený a dokonce si půjčil čistou košili a spodky, aby na plánované schůzce vypadal co nejlépe.
Prokázat, že i řada dalších pirátů byli gayové, je pak ještě obtížnější, lze se ale setkat s tvrzením, že gay byl také pirát označovaný jako Pierre the Pansy Pirate. Ačkoliv podle některých je o něm tak málo zmínek, že možná neexistoval, podle jiných údajně vlastnil kavárnu, kadeřnictví a krejčovství, což je tedy dle jejich názoru až dost indicií k tomu, aby bylo možné říci, že byl také gay. O Pierrovi se ale mj. zmiňuje také Anne Bonny, žena, která se převlékala za muže, aby mohla pracovat na moři (ano, i v 17. století existoval tzv. crossdressing…), a to s tím, že jí byl nejlepším přítelem (a také toto klišé přežilo dodnes, gay jako nejlepší přítel žen…).
A pokud byste si mysleli, že život na moři byl jedna nevázaná gay party, možná byste také byli docela daleko od pravdy. Piráti totiž údajně byli jednou z prvních komunit, která začala praktikovat manželství stejného pohlaví, a to v rámci rituálu označovaného jako matelotage. Podle Burga se jednalo o „institucionalizované spojení bukanýra a jiného muže, nejčastěji mladíka, ve vztahu s jasně homosexuálními rysy“. I když důvody k tomuto svazku prý bývaly různé – od stvrzení přátelství, přes ekonomické zajištění, až po vzájemnou intimní náklonnost, jedním z těch skutečně slavných „pirátských manželství“ byl vztah mezi Richardem Bakerem a bývalým otrokem Olauduhem Equianem. Ač opět nejsou žádné důkazy o tom, že by spolu intimně žili, dle Burga „sdíleli jednu postel a svěřovali se jeden druhému s osobními problémy“. To ostatně potvrzuje i Equinaův rukopis o vlastním životě.
I když tedy nespočet diváků přemítalo, zda je Jack Sparrow v podání Johnnyho Deppa prostě jen trhlý extrovert (a alkoholik), nebo bylo záměrem tvůrců opravdu naznačit, že klidně mohl být i gay, prizmatem těchto historických informací lze v podstatě s jistotou říci, že spíše varianta druhá je ta správná. Jednoduše řečeno, nahlížet na piráty jako na macho bojovníky, je poměrně velký omyl. Tedy, macho bojovníky piráti byli, jen řada z nich měla v posteli místo milenek muže…