Muži v dámských šatech dobývají svět, působí v politice, popularizují vědu. Budou ale drag queens někdy běžnou součástí společnosti?
Muži, kteří se oblékají do dámských šatů, líčí se a vystupují jako ženy, jsou v zahraničí označováni jako drag queens (kdy „drag“ je vlastně zkratkou anglických slov „DRessed As Girl“, tedy oblečený jako dívka). Ačkoliv by při hledání kořenů tohoto typu show bylo možné postupovat do skutečně hluboké historie (např. do japonského divadla apod.), při zaměření se specificky na „drag queens“ byl jednou z prvních v USA někdejší otrok, Afroameričan William Dorsey Swan, který se sám již v 80. letech 19. století označoval jako „The Queen“ (Královna). Ačkoliv Swan byl v roce 1896 obviněn z provozování nevěstince, souzen ve vykonstruovaném procesu a nedočkal se ani požadované milosti od prezidenta Grovera, podle historiků se vlastně jednalo o prvního Američana, který „podnikl konkrétní právní a politické kroky k obraně práv queer komunity shromažďovat se bez hrozby kriminalizace nebo policejního násilí“.
Širší pozornost a popularitu dragu jako formě umění ale přinesl až přelom století dvacátého. „Na počátku 20. století se drag stal oblíbeným prvkem v různých estrádách, drag queens tak vystupovaly podobně jako třeba artisté nebo žongléři. Byla to novinka a vzhledem k dané době byla zbavena také jakékoliv sexuality,“ popisuje tak autor knihy zabývající se historií dragu v USA, Frank DeCaro. A dle jeho slov již v roce 1912 figurovaly na drag scéně naprosté hvězdy. „Jedním z nejlepších byl Julian Eltinge, ten byl vlastně takovým RuPaulem své doby, vypadal jako žena skvěle a navíc výborně pracoval s tehdejšími médii, objevoval se ve filmu, na Brodwayi, ale také ženám v časopisech radil, jak mohou být hezčí,“ doplňuje. Je ale třeba dodat, že na počátku 20. století bylo v New Yorku převlékání mužů za ženy nezákonné a policejní razie na drag performery byly běžnou praxí. Ovšem po letech zábavy (ač za cenu určité míry skrývání) přišlo období mnohem konzervativnější – ve 40. letech tak byly drag queens vytlačeny opět na okraj společnosti, objevovaly se především v rámci undergroundu a častěji než dříve čelily také policejnímu vyšetřování. Na konflikt tak bylo zaděláno…
Začátek velké LGBT revoluce
Již v roce 1959 se tak v jednom nočním klubu v LA, jehož návštěvníky tvořili právě příslušníci LGBT komunity, policie v rámci razie zatkla pět osob s tím, že se dopustily sexuální perverze. Při nástupu do policejního auta se ale jeden ze zatčených vzepřel. A drag queens a jejich přátelé vyrazili do ulic, na policisty házeli koblihy, lili na ně kávu…a ačkoliv policie se na chvíli nutnou k příjezdu posil stáhla, přesně totéž udělaly i drag queens – a na protest jich dorazilo ještě více. To vše proběhlo ještě před Stonewallem (1969), což je ikonický milník v boji za LGBT práva. Přitom již v roce 1961 se v San Francisku rozhodl do dozorčí rady města kandidovat José Sarria, který se proslavil svými výstupy v roli Bizetovy Carmen. Právě Sarria se stal zároveň prvním gayem, který se v USA ucházel o politický úřad. Díky odporu drag queens proti potlačování práv LGBT lidí a jejich odhodlání ale byly v obecné rovině položeny kameny jejich občanského aktivismu, který dnes přerostl do mnohem větších a rozmanitějších rozměrů.
Právě od doby stonewallských nepokojů v roce 1969 se drag queens začaly angažovat v pomoci druhým – řada z nich poskytovala zázemí mladým LGBT lidem, kteří narazili na nepřijetí okolí a rodiny, v 80. letech, kdy se začal šířit virus HIV, pak mnohé drag queens pomáhaly v útulcích pro nakažené a věnovaly se i preventivním opatřením. A poté, kdy začala vznikat zbrusu nová drag scéna, začali se drag performeři věnovat i řadě charitativních projektů. „Drag queens i trans lidé vždy stáli vpředu a šli s kůži na trh, řešili otázky sociální i politické,“ myslí si jedna z nejvýraznějších amerických drag queens, Juanita Mode, která zároveň působí v neziskové organizaci, kterou na podporu queer lidí založil zmiňovaný Sarria. Sama si také velmi váží toho, že i ostatní drag queens své role využívají k různým formám aktivismu – a nutně se již nejedná jen o aktivismus zaměřený na LGBT lidi.
Drag aktivismem k respektu, ale i lásce k vědě
Drag aktivismus v dnešní době, kdy z RuPaula je globální fenomén, již nabývá nespočtu netušených podob. Např. kanadské drag queen Kyne se na jejím TikToku podařilo sesbírat již více jak milion fanoušků z řad žáků a studentů, kteří se zajímají o vědu a matematiku. Kyne se zúčastnila první série kanadského Drag Race a svou popularitu se rozhodla náležitě využít. „Miluji matematiku. Když člověk něco upřímně miluje, chce to vykřičet do celého světa. Matematika je krásná, zajímavá a extrémně důležitá pro svět kolem nás,“ shrnula s tím, že doufá, že se jí podaří rozbít stereotypy nejen o matematice, ale také o gayích a drag queens. Lekce matematiky s Kyne jsou přitom stále populárnější – a to nejen díky humoru, ale také osobnímu kouzlu, kterého má drag queen milující matematiku na rozdávání.
Aktivismu se pak věnují i další účastnice Drag Race, některé se např. zapojily do popularizace volební účasti, jiné napnuly síly v souvislosti s právy LGBT Afroameričanů. Některé drag queens již usilují i o různé politické funkce – to se ale historicky poprvé podařilo až v roce 2019 losangelské drag queen Maebe A. Girl, která byla zvolena do Silver Lake Neighborhood Council a stala se tak první drag queen zvolenou do veřejné funkce v USA – ráda by ale časem usedla i v Kongresu. Ani to přitom nemusí být nemožné, např. ve Sněmovně reprezentantů státu Deleware již své místo získal Eric Morrison, který také příležitostně vystupuje jako drag queen…
Vývoj, jakým prošla celá drag scéna v USA, tak vlastně může být i ukázkou a inspirací pro ostatní, českou travesti scénu nevyjímaje. Ačkoliv i české travesti show patřilo ještě poměrně před nedávnem (před rokem 1989) k ryzímu undergroundu, po velkém boomu v 90. letech a na přelomu tisíciletí dnes spíše „upadá“. A aktivismus českým travesti umělcům nikdy příliš vlastní nebyl – stejně jako otevřená podpora LGBT komunity. A možná že právě „aktivistické drag queens“ v Česku tak trošku chybí. Na to, než některá z představitelek tuzemské travesti/drag scény zaujme místo v politice si tak vzhledem k atmosféře ve společnosti asi ještě nějaký ten pátek budeme muset počkat…Což nepochybně platí i pro drag queens, které budou učit děti počítat.
