Muž je hlavou, žena břichem lidstva… Platí ještě tento model?
Jak se říká, přání je otcem (a ne matkou!) myšlenky. A přesně to se stalo i s hojně popisovanou teorií matriarchátu. Údajně totiž kdysi, ještě než se muž stal středobodem světa, vládl na zemi klid, mír…a žena-matka. Tento kult byl údajně natolik vlivný, že lidstvo uctívalo „Velkou bohyni“ a jednoduše se řídilo ženským principem. Zatímco patriarchát je ovšem systémem nadvlády, matriarchát byl prý spíše uspořádáním společnosti v jedné velké harmonii. Otázkou ovšem zůstává, zda v podobě, v jaké k ní někteří vzhlíží, vůbec existoval. Ačkoliv se totiž lze odkazovat na rozličné archeologické artefakty poukazující na kult plodnosti a sexualizaci žen, jejich význam je spíše výsledkem kreativní interpretace než konstatováním faktů.
Ženy, které mají hlavní slovo ve společnosti, politice, i rodině – tak si mnozí představují matriarchát. Méně lidí již ale ví, že ačkoliv za základní organizační princip byla považována žena, jednalo se – minimálně teoreticky – o ženu nejen vlivnou, ale i velmi promiskuitní. Ženy totiž dle matriarchální teorie (jejímž autorem byl příznačně muž, J. J. Bachofen…) mohly udržovat intimní vztahy s neomezeným počtem mužů, jediným uznávaným příbuzenským vztahem byl totiž vztah matky a dítěte. Někteří (zejména ti, kterým se ničím nepodložená matriarchální teorie zdá za vlasy přitažená) se pak logicky ptají, proč a jak se vlastně tento harmonický systém zvrtnul v dodnes udržovaný patriarchát.
Bez ohledu na konkrétní důvody byl ale podle Bachofena přechod společnosti k patriarchátu pokrokem. Ženy se totiž (konečně) našly jen v úloze matek a muži začali vládnout. Teorie patriarchátu se pak stala podkladem i pro práci mnoha další vědců a badatelů a Friedrich Engels např. tvrdil, že ženy se staly jen prostředkem pro reprodukci a pozbyly společenské funkce v rovině ekonomické. Není proto divu, že některé ženy se – např. i v rámci postupujícího feministického hnutí – v matriarchátu přímo zhlédly. I když je ale existence tohoto modelu uspořádání společnosti dnes spíše předmětem vědeckých pří, faktem je, že napříč světem existují společnosti, jimž jsou mateřské hodnoty a potažmo kulturní model matriarchátu vlastní.
Mosuo/Čína: specifické společenství cca pěti desítek tisíc lidí, kteří obývají okolí jezera Lugu v Himálajích. Typickým je tzv. „navštěvující manželství“ – muži navštěvují ženy pouze v noci, přitom se nutně nemusí jednat jen o manžely. Ženy mohou mít tolik milenců, kolik chtějí, na tom, kdo je biologickým otcem jejich dětí, totiž příslušníkům tohoto „národa“ nezáleží.
Minangkabau/Indonésie, Sumatra: muslimský národ čítající na 6 milionů lidí je nejpočetnější matrilineární společností světa, v níž ženy pracují a věnují se kariéře. Muže si přivádějí do vlastních domů (tzv. matrilokace), ale nezřídka je posílají za prací, a to i do ciziny… Jedinými dědičkami majetku jsou vždy ženy – dcery.
Zapotékové/Mexiko: ženy, zvané Tehuány, vládnou pevnou rukou přibližně půl milionu obyvatel a chtělo by se říci, že si osvojily všechny „typicky mužské“ vlastnosti – jsou silné, racionální a soutěživé a od dětství se učí mít „ostré lokty“. Na milující a všeobjímající mateřství je v tomto případě třeba rychle zapomenout, těmi, kdo tu čelí mnoha předsudkům, jsou totiž muži.
Khásíové/Indie: Kmen čítající cca milion příslušníků drtivě upřednostňuje ženy jako ty, které zajistí pokračování rodu. Proto má na děti právo jen matka a také jim předává příjmení a majetek. Systém této společnosti byl dokonce uzákoněn, což postavení žen ještě posílilo. A jelikož se muži cítí utlačovaní, již se objevily i mužské skupiny bojující za rovnoprávnost. Jaká ironie…
