Některé romské rodiny vyhodí talíř, z něhož jedl gay. Organizace ARA ART se snaží staré tradice měnit

Pokud se člověk narodí jako Rom, naráží na předsudky většinové společnosti, ale doma má zázemí a bezpečí rodiny. Pokud se narodí jako LGBT+ Rom, často nemá bezpečí nikde. V tradiční romské kultuře je odlišná sexuální orientace něco nepřijatelného, coming out mnohdy skončí exkomunikací z rodiny i komunity. Proto spolek ARA ART spustil kampaň Udělal jsem něco hrozného, která nese slogan: Život je krátký na to, abychom nenáviděli své děti.

LGBT+ Romové o sobě dali vědět teprve nedávno

O tom, že vůbec existují LGBT+ Romové a Romky, se v České republice začalo mluvit až v roce 2012, kdy se tématu chopila organizace ARA ART. Její ředitel David Tišer byl dlouho jedinou tváří LGBT+ Romů v naší zemi. Nikdo se k tomuto tématu nechtěl vyjadřovat a spojit s ním své jméno, protože šlo o hodně. Jiná sexuální orientace nebo genderová identita je podle romské tradice tabu.

Ne že by všechny romské rodiny v Česku žily podle starobylých pořádků. Je to stejné jako v rodinách z většinové společnosti, které se s coming outem svých dětí vyrovnávají různě. Ale existují i tradiční romské rody, které dodnes drží koncept rituální čistoty: po návštěvě gaye nebo lesby v domácnosti se vyhazuje nádobí, z něhož jedli. Pokud LGBT+ člověk v bytě přímo žije, má vlastní nádobí, které se skladuje jinde než v kuchyni.

Neviditelná menšina v menšině

Zjednodušeně se dá říct, že LGBT+ Romové to schytávají ze všech stran. Od majoritní společnosti k nim směřují etnicky motivované předsudky a zároveň i předsudky založené na homofobních či transfobních postojích.

Co si budeme povídat, sama LGBT+ menšina dokáže být vůči Romům pěkně diskriminující, zejména v prostředí klubů a seznamek.

Byl stanoven nový český rekord. Stojí za ním Elektromobil EQS19. 10. 2021

No a jak již bylo řečeno, i romská populace si nese nálož předsudků vůči odlišné sexuální orientaci nebo genderové identitě, protože to jsou v její kultuře tabuizovaná témata. Například někteří veřejně známí romští aktivisté, kteří toho pro emancipaci svých lidí udělali hodně, veřejně projevují nenávist k LGBT+.

Queer Romové tedy stojí přímo na křižovatce stereotypů a strachu přicházejících od bílé většiny, od LGBT+ lidí i od Romů. Není divu, že tato menšina v menšině není téměř vidět a že se na ni zapomíná i při tvorbě opatření a politik na podporu Romů nebo na podporu LGBT+.

Udělal jsem hroznou věc

Aby se věci daly do pohybu, spustila organizace ARA ART – která mimo jiné vypravila první romský vůz do průvodu Prague Pride – osvětovou kampaň s názvem Udělal jsem hroznou věc. Její součástí je video, které vypráví typický příběh mladého romského gaye inspirovaný skutečnými událostmi: po nedobrovolném coming outu otec pronásledoval svého syna a vyhrožoval mu smrtí, dokonce ho bez jeho vědomí odhlásil ze studií. Když otec ve stáří onemocněl, jeho syn s partnerem o něj do poslední chvíle pečovali a vzájemný vztah se podařilo napravit.

Hlavní sdělení kampaně „Život je krátký na to, abychom nenáviděli své děti“ směřuje k romským rodičům, kteří mají osud svých LGBT+ dětí ve svých rukou. Podle Davida Tišera rodiče v průměru potřebují jeden rok, aby se s orientací svého dítěte sžili. Poradna pro LGBT+ Romy nazvaná Řeknu.to proto pracuje nejen s queer Romy, ale i s jejich rodinami. „Pamatuji si, že se na poradnu obrátil gay, který už měl manželku i děti, a ty po coming outu opustil. A pak se na nás obrátila i jeho manželka, aby se ujistila, že homosexualita skutečně existuje a že si to celé nevymyslel. I ona potřebovala poradit, co má v dané situaci dělat,“ říká David Tišer.

Ondřej Bach (22): „Někteří heterosexuálové si nedovedou představit, co gayové před coming outem zažívají. 10 let jsem žil v utajení“5. 10. 2021

Nad ránem sám na ulici

Většina žádostí o pomoc však do poradny přichází mezi půlnocí a šestou hodinou ráno od bezradných lidí, kteří museli utéct z domova a nevědí, co dál. Obvykle směřují do Prahy, aby se ztratili v anonymitě velkoměsta. Ovšem bez prostředků a blízkých lidí mohou snadno skončit na ulici, na drogách nebo v sex byznysu. „Přicházejí k nám nedospělí lidé s různými traumaty, sebepoškozováním, bez zkušeností. Když jsou přinuceni odejít z rodinného prostředí, je obtížné pro ně najít záchrannou sociální síť,“ říká David Tišer.

Od října má poradna k dispozici pražský byt, v němž mohou exkomunikovaní Romové najít dočasné útočiště. Cílem je, aby se mohli vrátit zpět do své rodiny. Nalezení smíru s asistencí konzultantů poradny někdy zabere pár měsíců, ale jindy trvá celé roky.

Zdroj: David Tišer, ARA ART