Sperma jako zbraň proti ženám – nový typ sexuálního obtěžování již doputoval i do Evropy
Terorismus se spermatem
Mužská ejakulace je obvykle spojena se sexem – a diskutovat o tom, kam přesně by semeno mělo směřovat, by bylo na samostatný článek. Řada žen (ale i mužů, vezmeme-li v potaz gay sex) si v polykání spermatu zrovna nelibuje, stejně tak si zrovna neužívá, pokud sperma skončí na jejich těle (ok, je to teplé, lepkavé, jednoduše žádná hitparáda). Prizmatem faktu, že se již objevily návrhy na to, aby lidé před samotným sexuálním aktem podepsali vzájemný souhlas, a v jednom ze států USA dokonce vešel v platnost zákon, dle nějž je sundání kondomu při sexu bez vědomí protějšku trestným činem, by se tak nabízelo, že „spermatický terorismus“ je ejakulace (při sexu), která směřuje tam, kam si to protějšek nepřeje. Ale není to tak. Spermatický terorismus jde totiž ještě mnohem dál – a ačkoliv mužské sperma skutečně končí tam, kde si jej druzí lidé (v tomto případě specificky jen ženy) „nepřejí“, na souvislost se sexem je třeba zapomenout. Jedná se totiž o naprosto specifickou praxi, kdy se muži mstí ženám tak, že sperma umisťují na/do jejich věcí. A tak vlastně ani není divu, že v Koreji, kde se tyto případy množí, chtějí „spermatický terorismus“ klasifikovat jako sexuální zločin. To totiž zatím korejská legislativa neumožňuje.
Ačkoliv letos v květnu byl již v Koreji jeden muž – státní úředník – odsouzen k pokutě ve výši (v přepočtu) cca 65 tis. korun právě za poškození majetku kolegyně spermatem (abychom byli konkrétnější, tato pokuta mu byla udělena proto, že ejakuloval do kolegynina kávovaru…) a jeho čin byl široce odsouzen jako nechutný a zvrácený, jako sexuální zločin klasifikován nebyl. Přitom spermatický terorismus je aktuálně v Jižní Koreji skutečně velké téma a řada odborníků se také zabývá otázkou, jak se vůbec něco takového mohlo stát „trendem“ – počty podobných útoků totiž stále narůstají. „Spermatický terorismus je bezpochyby násilí namířené proti ženám – a není to jen sexuální fetiš,“ uvedla pak v oficiálním prohlášení korejská skupina hájící práva žen s tím, že „všechny tyto zvrácené činy jsou poháněny toxickou maskulinitou, potřebou kontroly a přesvědčením, že muži a ženy si nejsou rovni.“
Ale nic samozřejmě ve společnosti nepřichází jen tak – jak se shodují historici, misogynie (nenávist k ženám) není v Koreji ani tak aktuálním jevem, jako výsledkem desetiletí společenských a ekonomických nepokojů, které zásadně otřásly podstatou korejské patriarchální společnosti. Dnes se navíc korejští muži potýkají s narušením představ o tradičních genderových rolích, kdy jsou v důsledku stále více nejistí a vnímají emancipaci jako vlastní ohrožení. Situaci pak podle Joanny Elfving-Hwang, ředitelky Korejského výzkumného centra při University of Western Australia, neulehčuje ani to, že v korejské televizní tvorbě jsou násilí na ženách, dominantní muži – a jejich potřeba být hrdiny – běžně zobrazovány. I když je ale Korea poměrně vzdálená, vlastně je možné říci, že napětí, které mezi tamními muži panuje, je docela snadno přenositelné i do společností západních.
Zdroj: Giphy
Podobné případy jako v Jižní Koreji tak již byly zaznamenány i v USA – v Marylandu tak tamní úřady řešily případ muže, který vpíchnul své sperma pomocí injekční stříkačky ženě nakupující v supermarketu. V Minnesotě byl souzen (a za „oplzlé a neslušné chování“ také odsouzen) muž kvůli tomu, že opakovaně aplikoval sperma kolegyni do kávy. Mezi řešenými případy pak neschází ani nedovolená vniknutí do ložnic žen a ejakulace na jejich postele či oblečení apod. Ve všech případech vyvstal ale zásadní problém – tedy že legislativa standardně jako sexuální útoky klasifikuje činy zahrnující pouze fyzický kontakt, resp. penetraci bez souhlasu a příp. jiné fyzické násilí. Násilí pomocí tělních tekutin však zákony opomíjí. I když by se dle statistik mohlo zdát, že kvůli marginálnímu problému, jenž je specificky v USA zaznamenáván spíše v jednotkách, nemá smysl zákony měnit, je třeba uvědomit si specifičnost sexuálních útoků, potažmo jejich hlášení. Obecně totiž platí, že četnost sexuálního násilí je ve srovnání s oficiálními statistikami nepoměrně vyšší, lze tedy předpokládat, že stejná situace bude i v případě podobných útoků se spermatem.
Problémem je však i scházející legislativní rámec, ačkoliv útoky se spermatem je možné různě postihovat, nelze tak činit v kategorii sexuálních zločinů, nemluvě o tom, že právě tím je závažnost činu de facto zlehčena. To je pak podle Jennifer Long, někdejší prokurátorky a obhájkyně obětí a nyní ředitelky neziskové společnosti, jež se zaměřuje na genderově podmíněné násilí, další problém, jelikož to může vést k celkové eskalaci. „Víme, že mnoho pachatelů pracuje tak, že testují určité hranice a zjišťují, jakou mají schopnost vyhnout se trestu tím, že závažnost zločinu stále posunují dál a dál,“ tvrdí. Změna ale přichází – ač pozvolna, k úpravě legislativy týkající se sexuálních zločinů již v USA přistoupily státy jako Aljaška, Arkansas, Colorado či Deleware.
Zda ke spermatickému terorismu dochází i v Česku zatím říci nelze – jelikož se o něm nemluví. Vzhledem k tomu, že konkrétní případy již byly zaznamenány i ve Velké Británii, lze předpokládat, že pokud už se u nás něco podobného neděje, brzy se dít nejspíš začne. A to i proto, že společnost se štěpí a řada mužů se skutečně cítí být pod stále větším tlakem. A zatímco někteří dokáží upustit páru třeba v posilovně, jiní kontrolu nad sebou ztratí….a začnou upouštět tělní tekutiny. Podle Elfving-Hwang pak v Koreji situace dokonce přerostla ve stav, který se nezdráhá označit jako „válku pohlaví“. Doufejme tedy, že v Česku do válečného stavu, v němž je hlavní municí sperma, nedospějeme.
