Gayové a maskulinita aneb "Paradox macho buzen"

Muž silný, drsný, osvalený, který „klátí“ vše, na čem mu spočine zrak – to je stále nezpochybněný ideál mužství napříč (nejen) mužským hetero světem. Projevit byť jen krapet ženskosti se mezi muži nenosí. Paradoxní však je, že naprosto tatáž měřítka mužnosti, jež jsou aplikována mezi heterosexuály, užívají i gayové.

Bez ohledu na sexuální orientaci se maskulinita, její podoby i možnosti ztvárnění týkají každého muže. Podle psychologů ale právě gayové čelí ještě mnohem větším pochybnostem o vlastní maskulinitě než muži heterosexuální. To přitom souvisí s určitou formou internalizované homofobie a v podstatě také s utlačováním gayů, kteří se projevují více femininně (a to nejen svým vzhledem, ale i chováním). Gayové ale jako by své vlastní nejistoty obraceli raději proti druhým a ostentativně dávali najevo, že oni jsou těmi, jichž se zženštilost, která je s gay komunitou stereotypně spojována, naprosto netýká. V podstatě ale svým chováním jen reagují na to, s čím se s velkou pravděpodobností sami (např. v době dospívání) potýkali, když se cítili pod tlakem velmi striktního pohledu na maskulinitu, v jejímž rámci jsou jakékoliv (zženštilé) odchylky nepřijatelné. A tak „programově“ obdivují (tradiční) mužnost a mužnými se také snaží být.

Jak obelstít tmavé stopy po vousech, začervenání nebo kruhy pod očima? Jednoduché kouzlo barevných korektorů nejen pro transgender dámy19. 10. 2021

„Na ty maskulinní chlapy se hezky kouká, třeba v pornu (smích), hezký tělo je prostě atraktivní. Ale jakmile člověk takovej sám není a ty svaly, ale obecně i tu stavbu těla nemá, tak v reálným životě na maskulinní buznu nemá šanci. Osobně nemusím hlavně ty vykroucený, to ale přímo nesouvisí s tělem a tou prezentovanou fyzickou maskulinitou. I s tělem Adonise můžeš bejt tetina a chodit ‚co krok, to menuet‘.“ (Lukáš, 41)

Že feminita je i v gay komunitě v podstatě tabu, pak dokazuje i seznamovací praxe – hledání protějšku dle kritéria masc4masc (gayové označující se za maskulinní, kteří hledají partnery podobného ražení) či no femme (což je vlastně totéž, jen je ještě více zdůrazněn odpor k femininním projevům). Co je ale poměrně paradoxní, je fakt, že mnozí (maskulinně vystupující) gayové hledají vlastně partnery, kteří se také projevují jako silní macho muži. Evidentně však v této souvislosti neberou v potaz, že ze samé podstaty věci gay sex – a zejména pak v roli pasivní – nikomu na mužnosti zrovna nepřidá.

„I kluci s vymakanou muskulaturou můžou bejt subinky. A pak přijde ta chvíle, kdy chlap jako hora roztáhne nohy a po mně jako po malým chroustovi chce, abych ho opíchal. To je svět naruby“ (smích). (Pavel, 34)

Vlastně je tak zřejmé, že i v gay realitě platí úplně stejná „pravidla“ jako mezi heterosexuály. Ten, kdo je submisivní a pasivní (tradičně žena), je zženštilý, ten, kdo vystupuje v roli dominantní a aktivní, je maskulinní. Pokud je tato rovnice narušena, je to minimálně překvapující a nepochybně by bylo možné ptát se, zda se jedná o žádoucí stav. Ovšem jsou i chvíle, kdy celý koncept tradiční (hetero) maskulinity dostává v určité perspektivě tvrdě na frak…