Dusno v seriálu Pan Profesor: Vojta Dyk jako nekonvenční učitel řešil téma coming outu. Ten se ve škole může stát i důvodem k šikaně
Svérázná postava poněkud netradičního středoškolského učitele s nevšedními metodami Marka Vlčka v podání Vojty Dyka slibuje především zábavu a odreagování. Jenže seriál Pan Profesor dokazuje, že nechce být jen povrchní a podbízivý, ale snaží se jít víc do hloubky a cílit i na témata, která až tak oddechová nejsou.
V seriálu nejde jen o napětí dané milostným trojúhelníkem, ve kterém je Vlček uvězněný spolu s půvabnou kolegyní Karolínou a jejím snoubencem Viktorem, nebo banální trable dospívajících studentů. Pan Profesor se zaměřil i na stinnější stránku středoškolského prostředí. Seriál sice vznikl na motivy německé předlohy, ale nevyhýbá se problémům, které se týkají i české společnosti - komplikovaným rodinným situacím, šikaně a naposledy dokonce ani otázce coming outu. Vzhledem k tomu, že každá epizoda seriálu se zabývá něčím jiným, občas se může zdát, že je rozuzlení až příliš uspěchané. Přesto nebylo zachycení coming outu v Panu Profesorovi až tak idylické a vzdálené realitě, jak by se možná od zdánlivě odlehčeného seriálu dalo očekávat.
Nový student Jan na svoje spolužačky působí jako magnet. Snadno a rychle se ale dokáže spřátelit s mužským osazenstvem. Může za to nejenom jeho drzost a nepřizpůsobivost, kterými nápadně připomíná svého třídního Vlčka, ale také až přehnaná snaha o to zapadnout do zvědavého a všímavého kolektivu. Pod maskou maskulinního drsňáka a homofoba, který pro „vtip“ nebo narážku nejde daleko, se ale skrývá utajený gay.
Jan se bojí reakce nejbližšího okolí, včetně vlastní rodiny. Když ale není cesty zpět a jeho skutečná orientace vyjde najevo, Jan sice zažívá náročné období a pocit palčivého uvědomění, že celý jeho dosavadní život byla jedna velká lež, ale zároveň obrovskou úlevu. Profesor Vlček má pro svého studenta pochopení, ovšem to samé se už bohužel nedá říct o drtivé většině ostatních. Urážlivé a útočné poznámky na gaye trousí nejen typičtí představitelé „správných chlapů“ ve špinavých, propocených nátělnících a s lopatou v ruce, ale nešetří jimi ani mladí studenti a studentky, kteří evidentně nejsou tak otevření, jak si myslí.
I když se dnes česká společnost tváří jako mnohem tolerantnější, smutnou realitou je, že homofobní tendence, stereotypy a předsudky v ní přetrvávají i na mnohdy nečekaných místech nadále. Naštěstí ale existují i projekty, které LGBT+ lidi veřejně podporují. Jeden z nich se jmenuje S barvou ven a provozuje ho spolek Prague Pride. Ke zrodu S barvou ven vedla sebevražda 14letého Filipa, synovce moderátorky Ester Janečkové, který si vzal život před sedmi lety proto, že cítil, že jej jako gaye okolí nepřijímá. Svým posledním rozhodnutím chtěl vyburcovat ke změně.
Projekt S barvou ven poukazuje na to, že hodně mladých LGBT+ lidí si s coming outem neví rady. Právě z toho důvodu S barvou ven nabízí hned několik možností, které by měly LGTB+ lidem podat pomocnou ruku a dokázat, že ať už cítí sebevětší zoufalost a osamělost, rozhodně na světě nejsou sami a všechno se dá překonat – někdy i snáz a rychleji, než si můžeme myslet. LGBT+ lidi jsou vítáni například v podpůrné skupině. Ta se koná pod vedením psychologů, schází se vždy jednou za měsíc a je určena lidem, kteří svůj coming out aktuálně řeší. Projekt je tu ale i pro ty, kteří preferují anonymnější způsob komunikace. V online poradně nejsou psychologové, ale mentoři a mentorky, kteří vychází z vlastní zkušenosti, protože si sami coming outem už v minulosti prošli. S barvou ven pořádá podpůrnou skupinu také pro rodiče. Pro některé z nich může být coming out jejich dítěte zpočátku velkým překvapením, ale rozhodně nemusí zůstat překážkou v dalším rozvoji vzájemně důležitých vztahů.
