Peníze dnes nejsou na prvním místě. Staňte se časovými milionáři a znovu objevte hodnotu života
Termín „časoví milionáři“ se poprvé objevil v roce 2016 ve sloupku Nilanjany Roy publikovaném ve Financial Times. Podstata byla vystižena tak, že tito lidé nepoměřují své bohatství dle finančního kapitálu, ale podle vteřin, minut a hodin, které mají vymezené pro volný čas a rekreaci. „Bohatství sice může přinést pohodlí a bezpečí, ale přála bych si, abychom se naučili přikládat svému času stejně vysokou hodnotu, jakou přikládáme našim bankovním účtům – protože tím, jak trávíme naše dny, vlastně ´utrácíme´ svůj život,“ popsala tehdy Roy. A vlastně se trefila do černého.
„Pracuji jen proto, abych mohl zaplatit své účty a měl střechu nad hlavou. V práci nevidím žádnou hodnotu ani účel, nic, prostě nic,“ popisuje tak jeden z příznivců nového trendu s tím, že to, čeho si skutečně váží, je čas, který mu byl vymezen délkou života. A tak si jej chce také náležitě užít, čemuž podřizuje i svou pracovní (ne)aktivitu. Ta spočívá víceméně jen v odvedení toho nejnutnějšího, a to v co nejkratší době. Zdá se vám, že uvést takový model do praxe (a tak, aby vás zaměstnavatel záhy nevyhodil) je nemožné? Ani náhodou!
Koronavirová pandemie vstoupila do našich životů skutečně zásadně – a mnohé lidi přiměla k tomu, aby svůj dosavadní život přehodnotili. Konkrétně na pracovním trhu pandemie vlastně umožnila realizaci „rozsáhlého experimentu“, k němuž by za jiných okolností nedošlo – tedy kompletní změnu způsobu práce. „To, co jsme viděli, bylo naprostým opakem toho, co vedoucí pracovníci svým zaměstnancům, kteří toužili po práci z domova apod., tvrdili – překvapivě totiž v pandemických podmínkách produktivita a zisky vzrostly,“ shrnuje Charlie Warzel, spoluautor připravované knihy Out of Office: The big Problem and Bigger Promise of working from Home.
Kromě toho, že řada klasických zaměstnanců se najednou ocitla v pracovním procesu z prostředí vlastního obýváku, mnozí také o práci přišli. A právě tato skutečnost je v kontextu časových milionářů významnější, než se na první pohled zdá. Dle statistik např. v USA více jak 56 % těch, kdo se v době pandemie ocitli bez práce, aktivně zaměstnání ani nyní nehledá. A pokud ano, cílem je omezit pracovní dobu nebo pracovat z domova – a to i proto, aby byl minimalizován čas nutný k dojíždění.
Změnou myšlení ke změně života
Příběhů, v nichž se lidé svěřují s tím, jak před nástupem pandemie vlastně nežili, protože veškerá jejich pozornost se soustředila jen na práci, stále přibývá. „Před pandemií jsem vedl vinárnu, do práce jsem chodil v deset ráno a odcházel dlouho po půlnoci. Když jsem měl volno, tak jsem řešil papírování,“ popisuje tak 29letý mladík, kterého jeho matka ani nepozvala na svou oslavu 50. narozenin – věděla totiž, že by se z práce stejně neutrhnul. Právě lockdown ale vše změnil. „Obrovsky se mi ulevilo – a změnil se také můj vztah k penězům. Najednou pro měl byl mnohem cennější čas strávený doma,“ popisuje s tím, že svůj podnik zavřel, pořídil si menší a zaměřuje se jen na snídaně, takže kolem poledne zavírá. „Můj obrat klesl o 75 %, odpoledne ale fotím nebo se setkávám s přáteli. Své kariérní cíle jsem opustil, chci jen dělat to, co teď – žít v přítomnosti,“ shrnuje.
Právě vzdání se vysokých výdělků je pak v souvislosti s přijetím konceptu „časových milionářů“ asi tím největším problémem – dnešní společnost totiž v podstatě odvozuje hodnotu člověka a jeho společenský statut od jeho profese a výdělku. Není tak nijak překvapivé, že i sebeúcta mnoha lidí se odvíjí právě od zaměstnání. Kromě toho je pracovní výkonnost, potažmo přepracovanost, vlastně oslavována. Jako by ti, kdo nemají pracovní den rozplánován minutu od minuty, byli pro společnost méně hodnotní než workoholici, pro něž se práce stala synonymem života.
Téměř bez peněz s časem na rozdávání
Jak někteří odborníci zaměřující se na výzkum trhu práce upozorňují, nový trend pokoutně zadělává společnosti na poměrně velký problém – lidé opouštějí zaměstnání a nevracejí se do něj, ani když se jim krátí dávky v nezaměstnanosti. Může se to zdát jako existenční „sebevražda“ (a je třeba říct, že obvykle tento životní styl volí spíše lidé bezdětní, kteří mají zodpovědnost jen sami za sebe), ale vlastně „časoví milionáři“ upozorňují na hlubokou společenskou krizi. „Pokud by dnešní společnost byla skutečně progresivní, lidé by jednoduše nepracovali do úmoru – a ani by se nepracovalo s tezí, že volný čas, čas na odpočinek a čas strávený s rodinou je určen jen pro vyvolené,“ shrnuje tak situaci Warzel. Pandemie tedy sice způsobila, že mnozí lidé přehodnotili svůj postoj k práci a zjistili, že je možné vést méně ekonomicky lukrativní, ale obecně více naplňující život, což je ale jen první krok k tomu, aby se proměnily i desetiletími zažité vzorce o tom, jak v životě pracovat a oč usilovat…
