“Změním svou sexuální orientaci.” Na konverzní terapii jezdí Češi do Polska, nabídky na “léčbu” se objevují také na Slovensku

Někteří gayové, lesby, nebo trans lidé z Česka se podle odborníků, kteří se problematice LGBT lidí věnují, snaží kvůli nepřijetí ze strany okolí dostat do konzervativnějších sousedních zemí za takzvanou konverzní "terapií". Podle asociací sdružujících terapeuty je přitom snaha "léčit" homosexualitu nebo potlačovat transsexualitu velmi neetická a neodborná. V některých západních zemích je taková "léčba" i zákonem zakázaná, nebo zákonodárci její ilegalizaci zvažují. V Česku tento fenomén zatím nikdo moc neřeší. Jenže LGBT lidé se tady i tak setkávají se zvláštními přístupy sexuologů a psychologů. Například s tím, že je lékaři a terapeuti neberou vážně, jejich orientaci nebo genderovou identitu jim nevěří nebo je vytrvale oslovují jako příslušníky opačného genderu, než kým se cítí být.

„Nemáme záznam, že by to u nás někdo poskytoval. Ale vím, že ten fenomén tady není neexistující,“ říká o takzvané konverzní "terapii" vědec Michal Pitoňák, který se kvalitou života neheterosexuálních lidí zabývá v Národním ústavu duševního zdraví. „Máme zprávy, že se někteří lidé snažili pod tlakem okolí za takovou takovou „terapií“ dostat do zahraničí, konkrétně do Polska,“ dodává.

Jak poznat Hate Crime? I nadávky vyslechnuté v tramvaji jsou předsudečné násilí20. 10. 2021

Takzvaná konverzní terapie se snaží potlačit, „léčit“, nebo změnit sexuální orientaci nebo genderovou identitu lidí. „Jde o alternativní, nemedicínský a nevědecký přístup,“ říká o ní sexuolog Ivo Procházka. Často se nabízí v zemích s velkou mírou religiozity. Podle Procházky se ze sousedních států nabídky takového léčení občas objevují kromě Polska také na Slovensku.

Ve svobodném světě posilují tendence takzvanou konverzní „terapii“ zakazovat. V Německu je například nelegální takto „léčit“ mladistvé a o regulaci konverzní terapie nyní usiluje také skupina poslanců a nevládních organizací ve Velké Británii.

U nás se tyto praktiky nacházejí v šedé zoně. Nejsou zakázány, protože se zatím neřešilo, že by ji zde někdo poskytoval. Michal Pitoňák chce ale v blízké době ve spolupráci s Českomoravskou psychologickou společností (ČMPS) učinit kroky, které by vedly k výslovnému odsouzení tzv. konverzních "terapií". Bylo by to možné například pokud by ČMPS přistoupila do mezinárodní sítě IPsyNET.

Regulovaná zákony tedy není, nicméně profesní asociace působící v Česku ji považují za neetickou. „Konverzní ‘terapie’ není akreditovaným terapeutickým přístupem a z našeho pohledu ji nelze považovat za etickou,“ odpověděl na dotaz LUI, Jan Bažant za Asociaci klinických psychologů.

Důvodem, proč takzvanou konverzní nebo reparativní „terapii“ někteří lidé vyhledávají je podle Pitoňáka nedostatečné přijetí od okolí a rozšíření stereotypů. Své dělá také internet, kde je možné najít mnoho příspěvků, které takové snahy doporučují, nebo je neodsuzují a užívají nejrůznější zavádějící terminologii. Nejrůznější lékařské společnosti a významné autority všechny tyto přístupy odsuzují jako neetické, neúčinné a škodlivé.

Dá se sexuální orientace změnit?

Sexuální orientace se podle odborníků změnit nedá. V každém místě na světě je pět až deset procent neheterosexuálních lidí. V závislosti na podmínkách jako je převažující náboženství, kultura nebo míra svobody a liberálnosti společnosti se ale liší poměr lidí, kteří se ke své orientaci veřejně hlásí. Do koho se lidé dokáží romanticky zamilovat a kdo je přitahuje, se ovlivnit nedá. Prostředí ale může ovlivnit to, jestli podle své orientace žijí.

Příkladem země, kde je nyní složitější být gayem nebo lesbou, je právě Polsko, kde existují dokonce takzvané zóny bez LGBT, tedy města, která podepsala chartu zakazující například informovat děti o tom, že existují různé sexuální orientace a různé genderové identity. Není náhoda, že čeští LGBT lidé směřují na konverzní "terapie" právě do Polska, kde vládne konzervativní vláda a katolická církev má dlouhodobě tendence gaye a lesby z jejich orientace "léčit".

Lidé, kteří se snaží vytvářet dojem, že sexuální orientace změnit jde, na ni podle Pitoňáka nahlížejí zjednodušeně. Má totiž dvě složky: atraktivitu (kdo nás přitahuje) a chování. To, že společnost dokáže (někdy i přímým nebo nepřímým nátlakem) změnit chování jedinců, vydávají za argument, že orientace jde změnit a ignorují tedy vrozenou složku atraktivity. 

Dalším příkladem toho, jak prostředí a informace ovlivňují chování lidí, je Československo před rokem 1989. V době, kdy zde nebyly dostupné informace o menšinových sexuálních orientacích bylo těžké podle své neheterosexuální orientací žít. Což neznamená, že by zde gayové a lesby dříve nebyly, jen jich mnoho žilo "nevyoutovaně", nebo svou orientaci tajili. Lidé podle odborníků potřebují informace i k tomu, aby se mohli s něčím identifikovat a rozumět sami sobě. Aby věděli, že nejsou jediní, kdo není orientovaný stejně jako většina. I proto může být současné omezování informovanosti v Polsku škodlivé nebo minimálně neprospěšné. 

Zajímavé jsou v souvislosti možností "změny orientace" z dnešního pohledu neetické pokusy, které dělal v Československu v padesátých letech sexuolog Kurt Freund. Ten podával gayům chemickou látku, která vyvolává zvracení a poté je nechal nějaký čas koukat na obrázky mužů a zkoumal, jestli jim takové spojení trvale muže zoškliví a změní orientaci. V roce 1962 na základě svých pokusů vyloučil, že by něco takového bylo možné.

Masturbace prospěje imunitě i celkovému zdraví více než kila vitamínů. S čím vším může pomoci?11. 11. 2021

„Nevěří nám“

Přestože v Česku se jakožto v jedné z nejvíce ateistických zemí Evropy konverzní „terapie“ nepraktikuje a psychologické asociace i odborníci z řad sexuologů ji považují za neetickou, lidé s menšinovou sexuální orientací, trans a nebinární osoby se setkávají ze strany lékařů a psychologů s jiným eticky sporným chováním. Lékaři jim často nevěří a jejich genderovou identitu nebo sexuální orientaci zpochybňují.

„Kdysi dávno před tranzicí jsem navštěvoval psychologa. Měl jsem kvůli snaze o zařazení se do společnosti problémy se sociální fobií a sebeprojekcí přes názory druhých. S ním jsem ale načal i otázku sexuální orientace, kdy jsem mu bázlivě říkal, že jsem asi na holky, protože jsem nevěděl, jak na to zareaguje, a on zareagoval „že si to nemyslí“, což by dle mého názoru neměl psycholog vůbec vypustit z pusy a tenkrát mě to dost zarazilo,“ napsal například jeden z anonymních účastníků průzkumu, který si dělala organizace nezisková Transparent zastupující zájmy transgender lidí. „Celkově jsem se tak snažil přizpůsobit společnosti, že jsem nastavoval jakousi formu bez života. Nebo prostě sochu, postavu, kterou by viděli místo mě samého. Nakreslil jsem to kdysi dávno jako dům s otevřenými okenicemi a dveřmi, ale duše schovaná někde v koutku, která se bojí vylézt… Ale když se ta dušička odvážila vykouknout na psychologa s něčím, co ji bolí, tak ji zase poslal zpátky “ popisuje své pocity. 

Právě z dat organizace Transparent je jasné, že nejde o ojedinělý případ. Je známé, že trans lidé musí těžce hledat sexuologa a psychologa, který jim pomůže a nebude zpochybňovat jejich identifikaci s opačným pohlavím. "Za celý život jsem prostřídal spoustu psychologů, psychiatrů a terapeutů a drtivá většina z nich nebyla schopná vůbec pochopit to, že jsem muž. I ti, kteří pochopili, že jsem muž, se mnou stále jednali jako se ženou," vypráví o svých bohatých zkušenostech jeden člověk z trans komunity.

„Ještě hůř jsou na tom nebinární lidé, těm nevěří skoro nikdo,“ upozorňuje Viktor Heumann z Transparentu, který nám anonymizovaná data poskytl. „Většina terapeutů vůbec neví, že nebinarita existuje, jsou neinformovaní a tím pádem ani nedokážou pomoci,“ sdělil svou zkušenost další z účastníků průzkumu. 

Zdroj: Michal Pitoňák, Ivo procházka, Viktor Heumann, Transparent, Gay Times