Lucie Borhyová: „Přála bych si, aby lidé na svět nahlíželi optimističtěji, byli vřelejší, ohleduplnější a milejší“

V Česku snad neexistuje nikdo, kdo by neznal sympatický úsměv milé Lucie Borhyové, která již několik let sděluje zprávy divákům televize Nova. Díky čemu je stále tak usměvavá a co by poradila těm, kteří tolik důvodů k smíchu nemají? Více v rozhovoru níže.

Na úvod musím říct, že je úctyhodné, že pořád vypadáte tak hezky. Nedávno jsem koukal na fotky z roku 2013, kdy jsme spolu při talkshow tančili v Chorvatsku, a připadá mi, že jste stále krásnější. Kde berete ten elán, energii a neustálý úsměv na rtech?

Moc děkuji za milý kompliment a za připomenutí toho, jak jsme spolu kdysi byli v Chorvatsku. Musím říct, že jsem plná energie a je to tím, že jsem si například letos užila delší letní dovolenou a jsem opravdu nabitá sluncem. Jsem typ člověka, který miluje teplo a sluníčko, a léto je prostě moje roční období. Nabíjí mě slunce a moře a letos už to konečně bylo takové, že se dalo víc plánovat, takže jsem už dlouhodobě měla naplánovanou delší dovolenou, což si normálně v práci dovolit nemůžu. Zároveň jsem vyrazila do oblíbeného Španělska, které miluju. Dobré jídlo, milí a usměvaví lidé, kteří většinou mají dobrou náladu, vás prostě dobíjí na maximum. Tam člověk opravdu moc nevidí, že by bylo něco problém nebo že by byl někdo zamračený. Tohle všechno vytváří úžasnou atmosféru a doslova jakési baterky, které mě dobíjí energií. Teď ještě máme trochu sluníčko i u nás v Česku, takže to dobíjení pokračuje, což je fajn, ale musím říct, že obecně nemívám moc špatnou náladu.

Být tak pozitivní jako vy mnoho lidí nedokáže, zvlášť v posledních měsících, kdy nás hodně mělo špatnou náladu kvůli koronaviru a všemu okolo. Vy jste byla neustále u čerstvých zpráv a z první ruky jste viděla, co se vlastně děje. Ani tohle vás neskolilo, přestože jste měla výhodu v podobě toho, že jste jako jedna z mála moderátorů neztratila svou hlavní práci?

Je pravda, že to byla trochu výhoda, protože mi samozřejmě odpadla druhá část práce, což je moderování akcí, ale práce v televizi naštěstí zůstala a měla jsem to štěstí, že jsem mohla chodit do práce i v době přísných opatření. Samozřejmě, že když je člověk u čerstvých informací, a nemusí to být ani zprávy o koronavirové situaci, ale i různé tragičtější zprávy, které se dějí v průběhu roku, a je v televizi 23 let jako já, naučí se si to nepouštět k tělu. Kdybych si to všechno měla připouštět, opravdu bych nebyla tak nabitá energií, ale naopak možná v depresi a stresu. Také někdy mívám špatnou náladu, ale vždy se snažím v tom negativním hledat něco pozitivního. Takže například v období přísných opatření v souvislosti s koronavirem jsem jako pozitivní brala, že jsem více se svou rodinou. Byli jsme doma, děti nechodily do školy, byli jsme pořád spolu a užili jsme se, protože když má člověk normální koloběh, tak je neustále v běhu a je to docela velká honička. Najednou nám odpadly kroužky, dojíždění do školy a s dětmi jsem byla permanentně doma, byť to bylo náročné, protože najednou musíte vařit obědy a ne jen večeře, takže se člověk pořád jen stará o chod domácnosti.

Navíc jsem musela řešit školu, protože Linduška šla do první třídy a on-line výuku měl i Luky. Každý měl jiný režim, takže jsme se to museli naučit vše skloubit. Ale po chvíli jsme si našli režim a vše si hezky nastavili a když byla například půlhodinová přestávka, šli jsme s dětmi ven na koloběžku nebo na procházku a nakonec to byl příjemný systém a hezky nám to fungovalo. Když už se nám to docela zalíbilo, dětem se skoro nechtělo zpátky do školy. Takže znovu opakuju, že jsem taková, že se opravdu snažím razit heslo, že všechno špatné je k něčemu dobré. Snažím se myslet a nahlížet na svět pozitivně a hledat primárně hezké věci, protože utápět se v něčem nemá smysl, i když to stále spousta lidí dělá.

Zvlášť v Česku takovou zajímavou náturu vidíme často…

Přesně tak, na všechno se nadává a všechno je vlastně špatně. Když je horko, je to špatně, když prší, taky je to špatně. Já se snažím v každé situaci najít to hezké, a když prší, tak si říkám, že je to super, že můžu být doma a nic mě nežene ven, udělám si třeba pořádek ve skříních a něco, na co normálně nemám čas. Takže beze stresu se ve všem špatném snažím najít to hezké, protože život je krátký a tak rychle utíká, a když se podívám zpětně a připomenu si to, že v srpnu jsme s Rayem měli výročí společného vysílání Televizních novin, které začalo v roce 1999, tak už to za chvíli bude čtvrt století. Je to hrozné, jak ten čas utíká. V televizi jsem byla už o dva roky dříve, než jsem začala moderovat Televizní noviny. Mně se ale zdá, jako bych tam byla jen dva roky. Už z toho důvodu by bylo zbytečné se mračit a utápět ve špatné náladě. Proč si kazit život nějakými věcmi, které neovlivníme a se kterými nic neuděláme? Já si vždy říkám, že ke každé situaci se musím nějak postavit a případně se naučit s ní žít.

Šarmantní a elegantní, to jsou slova, která charakterizují Lucii Borhyovou
Foto: se souhlasem Lucie Borhyové

Takže tento přístup k životu je to, co vám pomáhá mít stále úsměv na rtech?

Myslím si, že ano. Lidé, kteří mě znají, můžou potvrdit, že špatné nálady opravdu moc nemám. Samozřejmě mě občas něco naštve, třeba nějaká lidská blbost nebo když někdo něčemu nerozumí. Taky mě dokáže vytočit například dopravní zácpa, když někam spěchám. Umím být i ostřejší, když je potřeba. Možná by bylo divné, kdyby mě nedokázalo naštvat vůbec nic, ale obecně se snažím život zvládat s určitým nadhledem.

Dá se takový přístup k životu nějak naučit?

Spíš to člověk musí mít v povaze. Jsou prostě lidé optimisté a pesimisté, nicméně určitě se s tím dá pracovat a dá se naučit brát věci s nadhledem.

Hovořila jste o tom, jak rychle vám utíká doba v televizi, že ani nevnímáte, kolik už je to let. To vás ta práce musí bezmezně bavit? Nebo už někdy máte pocit, že jí bylo dost?

Takový pocit vůbec nemám, stále i po letech mě baví a naplňuje. Mým snem bylo už odmala dělat práci, která nebude stereotypní, bude prostě trochu jiná, protože by mě nebavilo dělat každý den to samé. V Televizních novinách jsem každý den u zdroje nových informací, předávám je dál a záleží na mně, jakým způsobem je odprezentuju. Každý den se něco děje, každý den máte nové informace a nikdy tak není stereotyp. Do toho moderuju pořad Víkend, což je tase trochu jiný styl moderace, uvolněnější a také pokaždé o něčem jiném. Jde o zajímavé reportáže, ve kterých se člověk dozví spoustu nových věcí, o kterých ani třeba neví, že se v Česku odehrávají.

Kapr patří na stůl nejen o Vánocích. Farma na Vysočině přišla s lahůdkou, která zaujala i odborníky: Ochutnejte kapří paštiku!23. 11. 2021

Musíte po těch letech mít neuvěřitelný přehled…

Je to fajn, když se pak s někým o něčem bavím a vím, co se stalo. Tím nechci říct, že bych věděla úplně všechno, to samozřejmě ne, ale spoustu věcí člověk tak nějak musí znát a být v obraze. Od působení v televizi se samozřejmě odvíjí i další věci, dostávám nabídky na moderování různých akcí, kde se člověk setkává se zajímavými lidmi a přichází do kontaktu s někým, s kým by se do kontaktu jen tak nedostal. Do toho jsem dostala několik hereckých nabídek, teď naposledy například v Ordinaci v růžové zahradě, kde jsem měla větší epizodní roli, a byla jsem například i v porotě pořadu Tvoje tvář má známý hlas, takže pořád se vyskytují další pořady a příležitosti a stereotyp absolutně nehrozí. Tohle všechno jsou věci, které mě baví a posouvají dál.

Zmínila jste pořad Tvoje tvář má známý hlas. Dostala jste také nabídku v něm účinkovat?

Dostala jsem několik nabídek, ale zrovna účast v pořadu Tvoje tvář má známý hlas jsem neměla odvahu vzít. Mrzí mě to, protože jsem typ člověka, kterého tyto věci baví. Ráda hraju a tancuju, ale tady jsem se bála té pěvecké části, protože tam jsou opravdu výborní zpěváci.

Naprosto chápu. Tady se nabízí další otázka: jste i dnes při moderování stále někdy nervózní?

Zajímavé je, že občas jsem, a je to asi dobře, protože to ukazuje, že mi ta práce není lhostejná. Během srpna jsem nebyla tři týdny na obrazovce, a když jsem se vrátila, první Televizní noviny po té delší době jsem na začátku cítila jemné šimrání v žaludku. Asi je to dobře, protože chci, aby byl můj výsledek dokonalý, chci na sobě pracovat a zdokonalovat se. Kdybych to brala stylem, že pouze přijdu, něco odmoderuju a odejdu, tak je to začátek konce. V takovém případě vás to může přestat bavit, takže je potřeba být neustále soustředění a mít z práce radost.

Jak po těch letech vycházíte s kolegou Korantengem, měli jste spolu někdy nějaké spory? Já jsem totiž někde slyšel, že jste se snad nikdy nepohádali?

To nám nikdo nevěří, ale opravdu ne. My jsme oba takové typy, že se raději stáhneme, než aby došlo k nějakému konfliktu. Každý z nás si jde svou cestou a tím pádem nedochází k žádným hádkám. Jsme jak parťáci, tak i kamarádi a navíc ještě bydlíme kousek od sebe. Naše děti spolu chodily i do stejné školky, potkáváme se ve stejné restauraci, ve stejných obchodech a na stejných akcích naší obce, takže jsme spolu často i mimo práci a v kontaktu víceméně pořád. Jsme zkrátka jedna velká rodina a říkáme, že je to skoro takové manželství, což nemůžu moc potvrdit, protože jsem v manželství ještě nebyla. (smích) Známe se tak dlouhou dobu a tak dobře, že když jeden něco dořekne při moderování, druhý se nadechne a ví, kde má pokračovat. Jsme už tak propojení, což si myslím, že je vzácnost, protože jen málo lidí spolu vydrží tak dlouho, občas jsou mezi lidmi třenice a podobně. Víme, co od sebe máme čekat, jsme sehraní a víme, jak se máme navzájem podpořit.

Vzhledem k tomu, že máte neustále přístup k aktuálním zprávám, víte, co se děje a kam Česko směřuje, je něco, co byste osobně změnila? Ať už se to týká Čechů jako takových, nebo Česka jako země?

Co bych ráda změnila je, abychom tady měli více slunce a tím pádem více pozitivní energie, pak by lidé třeba na svět nahlíželi optimističtěji, byli vřelejší a milejší. Jsme trochu studenější národ, i když na druhou stranu, jak teď nedávno Českem proletělo tornádo, ukázali jsme, že se dokážeme i semknout a držet pohromadě, a když jsou nějaké krizové situace, dokážeme si navzájem pomáhat. V takových situacích ukážeme, že nám není druhý člověk lhostejný, a myslím si, že se ta situace celkově zlepšuje. Takové ty „sousedské vztahy“, kdy se řešilo, kdo má lepší plot a kdo má lepší auto, už snad vymizely a závist mezi lidmi už není taková. Ale jak říkám, chování a nálady lidí jsou ovlivněny také počasím, a když jsou deště a mlha, tak se to samozřejmě projevuje v podobě depresí a špatné nálady. I z toho důvodu jsou jižní státy daleko uvolněnější a lidé více v pohodě.

Podle mého názoru jste vnímaná jako ikona, i co se módy a stylu týče. Nejen na obrazovkách se neustále objevujete v krásných outfitech a dnes se spolu potkáváme na uvedení nového modelu prémiové značky automobilů DS. Jak vás tento svět módy a doplňků baví? Hovořím sice o „doplňcích“, ale pokud se nepletu, mnoho lidí za módní doplněk považuje i auto?

Baví mě to tak moc, že jsem sama začala designovat a vyrábět své LuckyBe náramky. Tyto nejen ženské věci mě moc zajímají a samozřejmě mám jako každá žena ráda šperky, líčení, parfémy, oblečení, kabelky, a na čem ujíždím úplně nejvíc, jsou džíny a pak právě ty zmiňované náramky. Tvořím svou kolekci LuckyBe, což mi dělá velkou radost. Zmínil jste i auto, ale to já neberu jako doplněk, ale beru ho spíše jako druhý domov. Pro mě je auto nesmírně důležitá součást života, protože v něm trávím hodně času. Mám to asi 25 kilometrů do práce a pak zase 25 kilometrů zpět, takže je to docela dlouhá trasa, a když je zácpa, jedu do práce klidně i hodinu. Často jezdím s dětmi, vozím je ze školy, na kroužky a všude možně, takže mám v autě vše, co potřebuju – od mokrých kapesníků, suchých kapesníků, vody až po žvýkačky, bonbony, čokolády, knížky, časopisy a další věci, aby se děti v zácpě nenudily.

Jsem i takový ten typ, že když jedeme daleko, mám v autě deku a spoustu dalších věcí. Z toho důvodu nerada jezdím s někým jiným a měním auta, protože když už jedno mám, je doslova zabydlené. (smích) Už třetím rokem spolupracuji a jsem ambasadorkou značky DS Automobiles a aktuálně jezdím s modelem DS 7 Crossback E-Tense, což je plug-in hybrid. Jsem s ním nadmíru spokojená a nadšená z toho, že v naší spolupráci budeme pokračovat. Jsem šťastná, že jsem byla oslovena a stala se ambasadorkou, protože jsem auta této značky dříve neznala, ale vzhledem k tomu, že mám ráda originální a designové věci, jak už ostatně v tomto rozhovoru zaznělo, značka DS Automobiles je přesně pro mě, protože tyto přívlastky jsou ji vlastní. Všemožné detaily jsou pro mě moc důležité a přesně tak to mám i při výrobě svých náramků, kdy se snažím si vyhrát s detaily. V detailech je totiž krása.

I sexuální sny mají svůj význam. Co vám podvědomí naznačuje, když se vám zdá o sexu s šéfem či drsných postelových hrátkách?16. 11. 2021

Hřejivý pocit na duši vám určitě dodává i pomoc dětem, které se již dlouho věnujete. O co konkrétně jde?

Miluju děti a trávit čas s těmi mými je pro mě nejvíc. Jsem patronkou neonatologického oddělení Nemocnice Na Bulovce, kde pomáháme předčasně narozeným miminkům. Bohužel teď neonatologii navštěvuju málo, protože to kvůli pandemii to nejde, ale pohled na miminka a na radost maminek, když už oba odcházejí v pořádku domů, to jsou věci, které mě opravdu naplňují. 23 let jsem se věnovala různé charitativní činnosti a pomáhala jsem dětským domovům, domovům pro seniory, účastnila se pochodů proti rakovině prsu a prošla jsem si opravdu celou řadou těchto aktivit. Pak jsem si uvědomila, že je to natolik rozmělněné, že činnost není až tak vidět a má pomoc nemůže být konstantní. Proto jsem se rozhodla, že bych chtěla dělat něco stálého a hmatatelného, a díky tomu, že jsem obě své děti rodila Na Bulovce, rozhodla jsem se, že se zaměřím na tamní neonatologické oddělení a Nadační fond LuckyBe se bude věnovat zatím převážně tomuto směru.

Spolupracujeme už pátým rokem a za tu dobu jsme například pomáhali zařizovat nově zrekonstruované pokoje, nakoupili jsme životně důležité dýchací přístroje pro miminka, polohovací postýlky a všechny věci, které pan primář se sestřičkami potřebují, aby se jim lépe pracovalo. Takže se snažíme zajistit vše, od drobností až po zásadní věci, které miminkám zachraňují životy. Je to skvělý pocit a moc mě to těší. Teď na podzim navázal Nadační fond LuckyBe spolupráci se společností Obrazy v aukci. Probíhají internetové aukce krásných obrazů a díla jsou dražena právě ve prospěch Nadačního fondu LuckyBe na pomoc předčasně narozeným dětem na Neonatologickém oddělení FNB.

Zdroj: Jan Witek, Lucie Borhyová