Jsou všichni gayové promiskuitní? Realita je mnohem složitější

Jsou gayové promiskuitní? Takzvaná „promiskuita“ souvisí s genderovými stereotypy, které má společnost v souvislosti se sexualitou o mužích a ženách. Roli hrají také předsudky o gayích, míra jejich stigmatizace ve společnosti a vliv LGBT komunity. Je v sexuálním chování rozdíl mezi mladšími gayi a těmi, kdo zažili totalitu? A šíří stereotypy o promiskuitních gayích jejich heterosexuální kamarádi, kteří jsou naštvaní, že nemají tolik příležitostí? Zeptali jsme se psychologa, sociologa a sexuologa.

Hned na začátku je potřeba si vyjasnit pár základních věcí. Jak říká psycholog Petr Weiss, jedná se o generalizaci a rozdíly mezi jednotlivými lidmi jsou vždy větší než rozdíly mezi skupinami lidí rozdělenými například podle sexuální orientace. „Samozřejmě, že se to netýká všech, většina gayů se nechová promiskuitně,“ podotýká Weiss. Další věc je samotné definování promiskuity, což je termín hanlivý a dost vágní. Kdo určuje, co je málo sexu a co je moc? „Mně se líbí jedna definice, že promiskuitní je ten, kdo má více sexu než já,“ směje se Weiss.

Hráč, hnízdič nebo doháněč aneb typologie mužů na základě jejich intimních vztahů. Do které kategorie patříte vy?24. 11. 2022

Všichni oslovení odborníci se také shodli, že promiskuita se netýká lesbických párů, které si naopak na základě biologických predispozic i společenských konvencí kladených na ženy mohou být věrnější než většina ostatních dvojic.

Promiskuita homosexuálních mužů totiž podle odborníků souvisí s tím, že jsou to muži

Odborníci se ale shodují, že na známém stereotypu přece jen něco je. „Ono to tak asi trochu je, že někteří homosexuální muži jsou promiskuitnější než většina populace. A důvody jsou dva. Jeden důvod je právě sexuální nastavení mužů,“ říká psycholog Weiss. „Muži jsou ochotnější k náhodnému sexu než ženy. A v heterosexuálních párech jsou brzdou volnějších vztahů právě ženy. Když se sejde pár dvou gayů, tak tam ta ženská brzda chybí,“ vysvětluje sexuolog Ivo Procházka, který dělal na téma sexuálního chování výzkumy. Podle Procházky je tato odlišnost mezi muži a ženami dána evolučně. Sociologové zase vědí, že na ni mají velký vliv také zavedené společenské konvence a očekávání, která má společnost od mužů a žen, tedy genderové stereotypy. Očekávání a stereotypy společnosti jsou takové, že ženy mají být v sexu střídmé, skromné a monogamní. Výsledkem je, že muži jsou „promiskuitnější“ než ženy.

„Heterosexuální muži jsou stejní jako gayové, ale tak snadno nenajdou ten protějšek, protože ženy nemají tak často náhodný sex a tolik nestřídají partnery“ dodává Weiss. Myslí si, že kdyby heterosexuální muži stejně často nacházeli partnerky ochotné mít s nimi sex, chovala by se část z nich stejně.

Roli podle psychologa hraje také to, že lidé jiné než heterosexuální orientace jsou přece jen ještě často stigmatizovaní a nepřijímaní společností. „Někteří z nich nejsou s tou orientací srovnaní, snaží se to skrývat, nebo se za to stydí, takže samozřejmě nejsou schopní vytvářet tak pevné partnerské vztahy,“ komentuje Weiss.

Navíc je jich méně, takže najít partnera pro trvalý vztah je pro ně těžší. V souvislosti s jejich specifickou situací menšiny a potřebami seznamovat se vznikají ve větších městech prostory, jako jsou gay bary, které slouží zároveň jako "safe space". Seznamování v gay barech nebo na internetu bohužel také ne vždy přeje vážnějším známostem. Na druhou stranu gayové jsou podle mezinárodních výzkumů v mnoha věcech zodpovědnější než heterosexuálové - mnohem častěji se testují na různé nemoci a dvacetkrát častěji používají při sexu ochranu.

Mladí gayové v Česku mají trvalejší vztahy

Podle sociologa Zdeňka Slobody jsou gayové obecně liberálnější a připraveni vyjednávat si ve vztazích větší volnost. "Do vztahů vstupují zpravidla s něčím trochu jiným, než když do nich vstupují dva heterosexuálové,“ říká. S určitou mírou generalizace lze podle něho přesto říct, že existují dvě nebo tři skupiny gayů a typů vztahů, které navazují.

První z nich tvoří ti, kteří žijí nebo chtějí žít ve vztazích, které jsou podobné vztahům heterosexuálním, jsou monogamní a sexuálně exkluzivní. To hledají a vnímají jako důležitou vztahovou hodnotu. „Takové vztahy jsou podle mého názoru typičtější pro vztahy dvou vrstevníků a mladší kluky, kteří mívají menší zkušenosti s gay komunitou a silněji je ovlivňují stereotypy o vztazích vycházející z heterosexuálního vzoru. To, že jsou gayové, berou jako vztahovou preferenci, ne jako svou primární identitu,“ říká Sloboda. „Sexuální identita pro ně není ta hlavní část jejich identity,“ dodává.

Trpíte podzimní depresí? Pryč z ní! Tady je pár rad, jak se jí vyvarovat1. 11. 2022

Druhá skupina má liberálnější přístup k sexu. Identifikují se jako gayové a tato identita je pro ně spojená se sexem a také se zvykovostí a se stereotypy, které o gayích má většina společnosti. Tyto stereotypy v rámci své identity přijali. Lidé mají tendenci vnímat se tak, jak je vidí společnost, a podle toho se i chovat. „Je otázkou, jestli dřív bylo vejce, nebo slepice,“ komentuje Sloboda. Jsou to často například starší muži, prožili si státní socialismus a režimní útlaky vůči homosexuálům, které také zformovaly jejich zkušenost. „V době, kdy žít s osobou stejného pohlaví není ve společnosti přijatelné, a možná jsou jen náhodná, pokoutná sexuální setkávání někde na veřejných záchodcích, v lázních nebo ve křoví, pak je samozřejmě složité realizovat svou homosexuální identitu jinak než jen sexuálně, upřesňuje Sloboda možnou příčinu.

Třetí skupina jsou pak podle sociologa jedinci, kteří jsou přirozeně náruživější, potřebují sex více než většina lidí. Takoví lidé to v případě, že jsou gayové, mají jednodušší. „Sex je v gay komunitě dostupnější. Stigmatizace sexuálního chování je mezi homosexuály mnohem menší,“ vysvětluje Sloboda. „Když je někdo disponovaný k tomu, aby chtěl více sexu, tak to jako heterosexuál má těžší,“ dodává a odkazuje k tomu, co Weiss nazval brzdou v podobě ženství.

„Sociologicky je ale také zajímavé, a to závisí na liberálnosti společnosti, co jsou ochotní hetero i homo muži a ženy uvést do dotazníku, nebo svému lékaři či lékařce, když se jich zeptají na počet sexuálních partnerů a partnerek,“ upozorňuje Sloboda na závěr. „Přesná a aktuální data nemáme.“

Tím se názory sociologů propojují s poznatky sexuologů a psychologů. Muž, který má hodně sexu a vystřídal více partnerek, je někdy viděn jako úspěšný „frajer“, zatímco slova označující ženy, které mají hodně sexu, jsou vesměs sprostými nadávkami.  „Žena, kterou společnost označuje jako že je „pěkná kurva“, také není úplně atraktivní sexuální partnerka. Dostupných žen je tedy méně, někteří heterosexuální muži by na tom rádi byli stejně jako jejich gay kamarád, ale mají to těžší, nemají tolik příležitostí jako on. Proto se jim potom zdá, že jejich kamarád je promiskuitní,“ uzavírá Weiss.

Zdroj: Zdeněk Sloboda, Petr Weiss, Ivo Procházka