Youtuber a influencer Luboš Kulíšek: „Správný muž by měl být především sám sebou“

Luboš Kulíšek je známým youtuberem a influencerem. Jeho tvorba je spíše zábavná, na kontě má stovky tisíc fanoušků, vlastní knihu o své cestě na sociálních sítích a pro magazín LUI se rozpovídal o tom, jak je maskulinita propojena třeba i s online světem a jak můžou youtubeři pomoct mladým lidem být sami sebou.

Naši představu o světě ovlivňuje mnoho lidí a věcí kolem nás. Úzce to souvisí i s maskulinitou. Tobě je teprve 22 let, takže máš asi ještě v živé paměti své dospívání. Do jaké míry jsi byl tlačen do určité role, se kterou jsi například úplně nesouzněl?

Myslím si, že v rámci výchovy a přístupu mých rodičů jsem měl obrovské štěstí, protože jsem vůbec nebyl „tradiční kluk“. Můj táta sice miluje auta, fotbal a podobně, ale jakmile zjistil, že k těmto věcem nemám vztah a vlohy, byl s tím naprosto v pohodě.

Co tě tedy naopak bavilo?

Odjakživa jsem byl zaměřený spíše kreativně a chodil jsem na základní uměleckou školu. Nechci říct, že to kluci normálně nedělají, ale v našem městečku na Moravě samozřejmě nebylo tak běžné, aby by kluk chodil do výtvarky a věnoval se třeba kreslení. V rámci své absolventské práce jsem například vytvářel šaty, takže to také nebyla úplně tradiční věc, která se od kluka očekává.

Mí rodiče s tím však byli v pohodě, podporovali mě, chodili na všechny mé výstavy apod. V tomto jsem měl tedy obrovské štěstí, ale nutno říct, že jsem to nevnímal úplně jako samozřejmost, protože jsem viděl rodiče mých kamarádů, kteří to brali trochu jinak. Když to byla holka, tak se musela starat o mladší sourozence, musela jim vařit, a klukům se naopak vše promíjelo, ale kladly se na ně jiné nároky. Když se jednalo o kluka, který neměl žádný vztah ke sportu, musel si ho nějak najít, protože to byl přece kluk.  

Ve vztahu k rodině na tebe tedy nátlak nebyl, ale co ostatní lidé a přátelé? Například na základní škole jsi nějaké narážky vnímal?

Jak říkáš, nejvíc asi na základní škole. Teď ze sebe sice nechci dělat nějak extra vyspělého člověka, to vůbec ne, ale přišlo mi, že oproti svým vrstevníkům jsem byl tak trochu napřed. Zajímal jsem se o věci, o které se zajímali spíše starší lidé, zatímco mí vrstevníci řešili jen počítačové hry a nic jiného. S ostatními kluky jsem si moc nerozuměl a je pravda, že jsem na základní škole měl víc kamarádek než kamarádů, takže jsem měl blíže k ženskému světu. Už na základce mě totiž zajímala móda. Řešil jsem, co si obleču do školy, což ostatní kluky vůbec nezajímalo. Opět podotýkám, že to není špatně, jen se snažím poukázat na ten kontrast mezi námi a na různorodost, která ve světě existuje.

Měl jsi tedy problém projevit se naplno? Přetrvává ten problém dodnes? Na sítích máš totiž statisíce fanoušků a určitě se najdou i nějaké nemístné poznámky…

Myslím si, že momentálně jsem asi nejvyrovnanější, co jsem kdy byl. Protože ještě před dvěma lety pro mě bylo nepředstavitelné, že bych přiznal, že při natáčení někdy používám make-up. Jsou totiž dny, kdy opravdu nejsem spokojen se svou pletí, proto si dám make-up, ale před dvěma lety pro mě bylo nemyslitelné, že bych to veřejně řekl. Žil jsem totiž v domnění, že kluci make-up nenosí a bál jsem se odsouzení ze strany okolí. Ale bylo to mimo jiné způsobeno tím, že jsem vyrůstal v malém městě. Tam se to totiž bere zcela jinak. Nechci říkat, který svět je horší a který lepší, ale je tam viditelný rozdíl, který jsem osobně pociťoval.

Luboš je jedním z nejznámějších postav českých sociálních sítí
Foto: se souhlasem Juana Calderóna

Jsou tedy podle tebe lidé žijící v menších městech konzervativnější?

Přesně tak, některé věci jsou pro tamní lidi nepředstavitelné. Od té doby, co jsem v Praze, nemám vůbec problém přiznat, že nosím make-up, že řeším módu apod. Pro mě je to zábava a koníček, tady v Praze se cítím volně a můžu být stoprocentně sám sebou.

A co reakce na sociálních sítích? Nesetkáváš se někdy s názorem, že youtuberství není plnohodnotná práce a že bys měl jako muž dělat něco pořádného?

Nejhorší místo, kam člověk jako já může jít, jsou komentáře v diskuzích. Diskuze pod jakýmkoliv článkem je vždy velmi toxickým místem. Všem ostatním vždy říkám, ať diskuze neřeší a nekoukají se na ně, protože ti lidé tam nepřemýšlí a pustí ven doslova všechno. Vůbec nepřemýšlí nad tím, co a jak říkají a jakou moc jejich slova mají. Občas si každý musí uvědomit, jakou sílu má to, co do diskuze napíše.

Občas lidé do diskuzí napíšou i názor na věc, o které vůbec nic neví, o kterou se nezajímají a která je nebaví. Takovou věc bych já osobně nikdy neudělal. Mě také nebaví sport, takže bych jej nikdy nekomentoval. Nemám potřebu shazovat něco, co mě nebaví. Je to jen a jen můj problém.

Zvlášť z poslední odpovědi vyplývá, že stále existují lidé, kteří vyznávají názor, že chlap by měl být takový a makový. Myslíš, že je taková představa toxická? Že by se naopak měla popustit uzda různorodosti?

To je docela ošemetná otázka, protože na jednu stranu mi imponují určité mužské rysy a líbí se mi, když si chlap vezme zajímavý outfit, který mužské rysy podtrhne. Ale na druhou stranu nesouhlasím s tím, že chlap by měl být takový a makový. To znamená, že charakteristika muže jako taková mi přijde hrozně zajímavá, ale na druhou stranu je úplná blbost, abys někomu lajnoval to, jak má vypadat, jak se má chovat apod.

A určitě můžu říct, že něco podobného toxické je, protože se tím snažíš někoho ovládat. To je přece strašně špatně. Nikdo by neměl nikomu říkat, co a jak by měl dělat. Je to jeho život a jeho rozhodnutí. Kdybych se celý život řídil tím, co po mně lidé chtějí a jak mi říkají, že mám vypadat a co mám dělat, tak bych nebyl kariérně ani psychicky tam, kde jsem dnes.

Vánoce si letos užijete s Netflixem a jeho první vánoční gay romantickou komedií. Hlavní role ztvárnili gayové a Jennifer Coolidge12. 10. 2021

Nebyl bys to ty a pak by zkrátka nefungovalo ani to, co děláš třeba na sockách…

Přesně tak. Navenek bych sice mohl vypadat, že s tím jsem v pohodě, ale uvnitř bych potlačoval svou pravou identitu. Je mi strašně líto lidí, kteří v takovém prostředí vyrůstají. Myslím tím prostředí, kde je rodiče vyloženě ovládají. To je musí ubíjet. Každý člověk má určité osobní rozpětí a předpoklady k tomu, kam se může posouvat, ale když mu tu cestu někdo zazdí, k ničemu dobrému to nevede.

O tom je v nadneseném slova smyslu i celý svět sociálních sítí, nemyslíš? Být sám sebou… Právě proto máš tolik fanoušků, kolik máš… Nebo se mýlím?

Máš pravdu. To je ono. Hlavně v dnešní době mohou youtubeři mnoha lidem pomoct. V dobách, kdy jsem byl ještě malý, jsem totiž nevěděl, zda nějakého dalšího kluka zajímá móda, kreslení a další kreativní věci, zatímco teď si to ten mladý kluk najde na YouTube a zjistí, že nás je víc a že to je zcela normální.

Mám ještě jednu otázku na závěr. Jak by měl tedy vypadat a chovat se správný muž?

Měl by být sám sebou. Toť vše.

Je o tobě známo, že máš rád módu apod. Ale zdání a vnější obraz člověka občas klame. Jaký je Luboš Kulíšek uvnitř?

Většinu lidí to asi překvapí, ale podle mého se v mém nitru ukrývá pravá tradiční chlapská charakteristika. Jsem velmi upřímný, tvrdohlavý, moc neprojevuju city a nerozpláču se nad každou maličkostí. Lidé o mně občas říkají, že jsem úplně bez citů a zachovávám si svou kamennou tvář. (smích) No…

Zdroj: Jan Witek, Luboš Kulíšek, Juan Calderón