Známý český model Petr Dočkal: „Chlap by se neměl definovat tím, že o sebe neumí či nechce pečovat“
Co si jako první představíš pod pojmem maskulinita?
Pro mě je to určitá směs různých vnitřních a vnějších vlastností. Pramení to z naší vlastní přirozenosti, proto by to nemělo být nic nuceného a předstíraného.
Jak bys v rámci tohoto tématu popsal a zařadil sám sebe?
Řekl bych, že na gaye jsem víc maskulinní než feminní. Určitě se řadím k těm maskulinnějším, ačkoliv se mi to nechce moc rozdělovat. Ale když se tak pozoruji a zaměřím se třeba i na své zájmy, tak mám rád sport, nevyžívám se tolik v nakupování či v make-upu. Což jsou věci, které bych více zařadil spíše k feminnímu chování. Ale tohle rozdělování není úplně správné. Nutně totiž vždy neznamená, že když má někdo rád něco specifického, tak je automaticky feminní nebo maskulinní.
Mnoho lidí hovoří o tom, že dnešní muži již nejsou těmi pravými muži… Že dnešní chlapi nosí růžovou a příliš o sebe dbají, chodí každý měsíc k holiči, upravují si vousy, nakupují módu apod. Jaký na to máš názor?
Chlap by se neměl definovat tím, že o sebe neumí či nechce pečovat. Jde zkrátka o vývoj a evoluci. Vše se pohybuje kupředu. A to, že maskulinní chlap by měl sedět doma v teplácích, koukat na fotbal, pít pivo a snažit se být opravdu macho, je podle mého už opravdu velký přežitek. V dnešní době se například i velcí byznysmeni a lidé, kteří pracují ve vysokém managementu a jsou si sami sebou dostatečně jistí, nebojí ukázat, že o sebe rádi pečují. A nemusí se nutně jednat o homosexuály. To, že se nebojí dát najevo, že o sebe rádi dbají, ukazuje, že jsou si sami sebou jistí.
Jsem rád, že se něco takového děje, protože pak to spustí vlnový efekt, kdy si i ostatní řeknou, že to není tak hrozné, že něco podobného z nich neudělá slečinku, protože i tvrdý chlap si může jít koupit něco hezkého, třeba i růžového, na sebe a dát si skleničku vína místo piva. Všechno by se mělo posouvat a jít s dobou.
Z těchto odpovědí soudím, že se podle tvého názoru pohled na maskulinitu vyvíjí?
Ano. Alespoň ve sféře lidí, se kterými se stýkám, a ve větších metropolích to vidět lze a posouvá se to. Nedokážu však posoudit, jak je to v jiných zemích či menších městech. Tam to podle mého zase tak rychle kupředu nejde.
V rozhovoru pro magazín LUI se rozpovídal o tom, co pro něj znamená maskulinitaFoto: se souhlasem Juana Calderóna
Když se ještě více zaměřím na tebe a na to, jak jsi vyrůstal – jaké to bylo? Ty sis totiž v jedné chvíli musel projít coming outem, což s maskulinitou úzce souvisí. Nedávali ti rodiče a okolí najevo, že nejsi pořádný chlap apod.?
Vyrůstal jsem v malém městě a z kolektivu jsem vždy dost vyčníval. Dbal jsem například víc na to, co mám na sobě, a nenosil jsem to, co ostatní kluci v mém věku. A v malém městě ti to lidé dají sežrat, takže jsem tím trochu trpěl. Snažil jsem se to trochu potlačit, ale zároveň jsem tomu nechával volný průběh. Nechtěl jsem být v pozadí a splynout s davem.
Navíc můj táta byl dost maskulinní. Musel jsem hrát hokej a různé další sporty, zkrátka se sžít s prostředím mého táty – hokejisty a tenisty.
Takže tvá výchova byla poněkud tvrdší?
Byla tak nějak pasivně tvrdší. Nebylo mi vyloženě říkáno a doporučováno, jak se mám oblékat a chovat, ale z toho prostředí jsem to vycítil a určitý tlak tam byl. Jen pasivně, ale byl. Podle mě to bylo i tím, že jsme žili v malém městě a všichni se znali se všemi. Nemohl jsem tam svým rodičům utrhnout ostudu. Nějakým způsobem mi to intuitivně došlo a musel jsem se s tím prostředím zkrátka sžít. Ale stále jsem vystrkoval růžky a projevoval svou duhovou povahu. (smích)
Jak sám říkáš, tvá výchova byla tvrdší, co si tedy myslíš o argumentu, že gayové a lesby by neměli mít děti? Že z nich kvůli tomu také vyrostou lesby a gayové…
Tyto argumenty jsou naprosto špatně a nesmyslné. Výchova nemůže mít dopad na sexuální orientaci. Do jistého období vás výchova v určitém slova smyslu může ovlivnit jako osobnost, ale dříve či později každý dospěje ke své vlastní individualitě a k tomu, jak se chce projevovat a v čem a jak se cítí dobře. Sexuální orientace je daná a s tím se zkrátka člověk narodí, ať si každý myslí, co chce.
My v komunitě víme, jak to je, jen každému trvá trošku jinou dobu, než se naplno projeví. Bohužel to v sobě někdo kvůli podmínkám v rodině musí potlačovat déle. V tomto hrají rodinné podmínky a okolní společnost velkou roli. Ale dříve či později z té ulity člověk vyleze a stane se sám sebou. Alespoň doufám, že ve většině případů tomu tak je.
Téma maskulinity je velmi žhavé právě v rámci LGBT komunity a ve vztahu většinové společnosti k ní. I v rámci komunity dochází k různému rozdělování na základě vzhledu, chování, preferencí apod. Myslíš si, že je dobře, že se takto lidé rozdělují?
Řeknu to takhle: když se to někdo rozhodne odsoudit, je to jeho věc. Není to úplně dobře. Ale nějaký typ gaye, který se spíše řadí k mužnějším, se nemusí sžít s někým, kdo se rád oblékne za holku. Ale podobné rozdělování funguje i mezi heterosexuálními lidmi. Všichni heteráci nejsou stejní. Někdo je víc citlivý a někdo víc macho. To samé se děje v naší komunitě.
Na světě je sedm miliard lidí a nevím přesně, kolik z toho je homosexuálů, ale několik set milionů určitě. Je logické, že je každý z nás jiný. Trochu mi však vadí, že si lidé myslí, že když jsi gay, musíš být zženštilý, excentrický, předvádět se apod. Vadí mi, že to tak lidé mají zažité. Zároveň bych k tomu dodal, že bychom nikoho neměli odsuzovat za to, jaký je.
Jsem rád, že například v seriálech na Netflixu, ale i jinde se to mění a gayové jsou ukazováni v různých podobách. Je také skvělé, že se gayové objevují v seriálech a filmech stále častěji. Někdo říká, že je to špatně, ale je nás tolik, že jsme zkrátka součástí světa, a mělo by se to čím dál víc dávat najevo. Naše generace na to ještě nebyla tolik zvyklá, ale mladší generace, která třeba kouká na Netflix, tomu bude už jen díky těmto věcem otevřená a vůbec jim pak nebude připadat divné, že se na ulici či ve škole budou dva kluci líbat či držet za ruce. Diverzita bude naprosto normální.
Takže důležité je především ukazovat různorodost?
Určitě. Ukazovat veškerou škálu diverzity a nepoukazovat jen na pride festivaly apod. Já průvody hrdosti neodsuzuji, ale mrzí mě, že média prezentují průvod většinou negativně. Ukážou totiž scény a fotky „nejhorších“ lidí a nepoukážou na normální akce a běžné lidi, kteří se festivalu účastní. Ale je to tím, že média chtějí senzaci, šokovat, a takto se jim to daří nejlépe. Gay, který je například ředitelem banky, je naprosto slušný apod., se v médiích neobjevuje moc často... ale třeba se to brzo změní.
